The Vamps - Who I am?

7.)Snídaně

22.12. 09:14

Vcházím do kuchyně, kde už kluci podle zvuků, když jsem se upravovala, rozsekali nejmíň pět talířů. Na nohou mám jen ponožky a tak vcházím opatrně. Vybrala jsem si roztrhané džíny a seprané triko. Ta volba Tristanovi zřejmě udělala radost, ale mračí se na moje neobuté nohy. ,,Boty jsi nenašla?"

,,Našla, ale jsou na ven," poučuji ho. ,,Mohl bys to rozlišovat."

Než stihl Tristan cokoliv namítnout, do místnosti s hlukem někdo vchází a hází přímo přede mne krabici  pizzou. ,,Vítej zpátky, Mel," říká Connor a pokládá ruku na rameno.

Brad okamžitě přináší na stůl talíře a Tristan sklenice a džus. ,,Tohle je podle tebe připravení snídaně?" směju se na Brada.

,,Zavolal jsem Connorovi, ať vezme pizzu, to už sama o sobě nějaká činnost je," hájí se a sedá si na židli vedle mě. Connor si bere talíř a klesne do židle po mojí pravici. Otevírám krabici s pizzou a tu si okamžitě kluci rozebírají a nechávají mi dva kousky, přičemž se mezi sebou perou o zbytek. Raději si dva kousky syslím na talířek, aby si to náhodou nerozmysleli.

Na rozdíl od ostatních jím pomalu. ,,Brade?" oslovuji ho.

,,No?" říká, když spolkne sousto pizzy.

,,Včera v té pracovně," vracím se myšlenkami do událostí včerejšího dne. ,,viděl jsi to taky?"

,,Melanie, to, že tam byla krev nic neznamená. Ten, kdo tam byl nemohl tvému tátovi ublížit, vždyť byl s tebou," Jsem ráda, že nezapírá, že tam něco takového bylo.

,,Takže se mi to nezdálo, nejsem blázen?" ujišťuji se.

,,Ne," hlesne Brad.

,,Děkuju, že si přišel," šeptám. Kdyby pro mě nepřišel, sedím tam ještě teď.

,,Ne, já děkuju, že si zavolala." Mluví stejně tiše jako já, ale Tristan ani Connor nevydají ani hlásku a tak nemám problém ho slyšet.

,,Něco jsem tam nechala," vzpomínám si a musím se pousmát nad Tristanovým talentem ke krádežím. Obratně vzal z Bradova talíře kousek pizzy. Connor už se chce ozvat, ale to už Tristan pizzu trhá a nabízí mu polovinu. Connor mlčí a spokojeně konzumuje Bradovu snídani.

,,Já vím, byli tam dva papíry a notebook. Psal jsem Jamesovi. On se sice moc často nevrací k nám, jen když se někam přesouváme, ale když si přečte, že tu jsi, tak to snad zařídí a brzy přijde."

,,Máš sklony o mě mluvit vždycky ve chvíli, když přicházím," ozývá se z vchodových dveří. James se neobtěžuje zouvat, přechází k nám a pokládá přede mě notebook s papíry. Sedá si na stůl vedle mě, protože na něj židle nezbyla a bere si druhou půlku mojí snídaně, která do něj okamžitě zapadne jako do vysavače.

,,Díky," říkám vděčně a zvedám se. Ke svojí ztracené snídani se radši nevyjadřuju.

,,Sbal se, lásko, budeme muset jít," volá na mě, když jsem skoro u dveří. Znovu mi na tvář vykouzlí úsměv jejich chování ke mě.

Zastavuji se a otáčím se na něj. ,,Proč?"

,,Jsme hledaní," říká James jako by to všechno vysvětlovalo. ,,Víš, když jsi měla nehodu, sekli jsme z Devils. Nějak jsme ale zapomněli vrátit zálohu."

,,Tak jí vraťte teď, ne?" navrhuji.

,,Jenže teď jsme docela nasuchu. Dva miliony teď nemáme." Tváří se výmluvně, jako by něco nechtěl říct.

,,Co jste s těma prachama udělali?" Něco mi říká, že jsem psala do deníku o drogách, ale tahle čtveřice mi zfetovaná nepřipadá ani trochu. Přijdou mi blázni přirozeně.

,,Melanie, někdo musel zaplatit tvojí léčbu," začíná jemně Brad.

,,Myslela jsem, že to platil táta," daří se mi vykoktat po chvíli, ale Brad jen vrtí hlavou.

,,Běž si sbalit věci," naléhá na mě James a já odcházím. Zavírám za sebou dveře. Když rovnám věci do obrovského batohu od Tristana. Nemůžu přestat myslet na to, že mi zachránili život i za cenu vězení. A já s nimi původně ani nechtěla mluvit. Proč je ale pustili z policejní stanice? Nebo se pustili sami?