The Vamps - Who I am?

4.) Psychiatrie

21.12. 12:16

,,Melanie Torresová." ozývá se z poza dveří psychiatrie.

Konečně se zvedám ze židle. Čekám tu už nejméně tři hodiny. Dávám tátovi do ruky svůj mobil a zvedám se. Táta něco mumlá povzbudivým tónem a pak už otevírám dveře psychiatrie. Hned se mě ujímá mladá sestra a vede mě před ustaraně vypadajícího doktora. ,,Dobře Melanie," začíná doktor. ,,Teď ti ukážu nějaké obrázky a ty mi řekneš, co to je, dobře? Nemusíš se ničeho bát." Bere do ruky ovladač a zapíná nějakou obrazovku, zatím co mě sestra usazuje na židli. Na obrazovce se objevuje velký obrázek žirafy. ,,Co to je?" zeptal se doktor.

,,Žirafa?" vyslovuji nedůvěřivě. Nechápu, proč se mě ptá na něco tak stupidního, jako jak vypadá žirafa.

,,Výborně," chválí mě a přepíná na další obrázek.

,,Kniha."

,,Voda."

,,Rovnice."

,,Úhloměr."

,,Moje kamarádka Becky," tahle otázka by pro mě byla těžká, kdybych jí od nehody neviděla, ale o tom se raději nezmiňuji.

,,Brýle."

,,Sklenice."

,,Léky." Odpovídám téměř nepřítomně, když mě opravil:. ,,Je to pervitin. Víš, co je to pervitin?"

,,Droga," říkám nejistě. Nemám ponětí, jak to vím, ale mám zato, že to nějak souvisí s proslovem doktora Wellse, který říkal něco o tom, že základní vzpomínky mi zůstali. Informace uložené v jiné části mozku než té, kterou jsem si poranila.

,,Výborně." opakuje doktor zas a znovu, když odpovídám správně.

,,Proč se mě ptáte na něco s čím vůbec nemám problémy. Já nevím co jsem dělala, koho znám a ne jak vypadá žirafa, prase nebo idiot?" vyjíždím na něj, když mě jeho chvála asi po dvaceti obrázcích začíná dohánět k šílenství. 

Tváří se, jako bych ho uhodila. ,,Zdá se, že z této stránky jste v pořádku. Pustíme vás do vašeho ročníku, bude lepší, když budete obklopena lidmi, které jste znala." Spíš mi tím říká, že můj stav nehodlá řešit a ať si poradím sama, když je podle mě idiot. Kývá na sestru, která mě vyprovází do čekárny. Trochu panikařím, když jsem nikde nevidím tátu. Místo něj ale poznávám jinou známou tvář. Thomase Browena.

,,Melanie, musíš jít se mnou, vysvětlím ti to v autě," říká mi. Možná to je tím šokem a možná tím, že je napsaný v mém deníčku, na nic se neptám a následuji ho. Nasedám do černého auta, raději dozadu a poslouchám, co mi chce říct:

,,Tvůj táta musel odjet. Pro bezpečí vás obou. Naše agentura je toho názoru, že ta nehoda byl pokus o vraždu. Teď tě odvezu na letiště a poletíme do Londýna. Vamps poletí až zítra. V Londýně s námi zůstaneš v jednom domě, budeš tam v bezpečí, než to naše agentura nevyřeší. Do té doby, než přijedou kluci na mě můžeš mít jakékoli otázky. Pak nikoliv."

,,Nejste náhodou z hudební agentury?"

,,Tak trochu." souhlasí. ,,Ale máme na starosti chránit své svěřence."

,,Nevěřím vám," říkám zcela upřímně.

,,Ani nemusíš, stačí, když se mnu pojedeš," prohlašuje.

,,Nepojedu," odsekávám. ,,Zastavte."

,,Cože?" Mrká na mě do zrcátka. 

,,Zastavte to auto!" křičím trochu hystericky. Když se k ničemu nemá, otevírám zadní dveře, které se okamžitě uráží o nějaký stojící taxík, což mi ubírá odvahy. Jemu ale taky. Přibržďuje a já zpozoruji svou šanci. Vyskakuji z jedoucího auta, jako bych byla z akčního filmu. Netuším, kde jsem, ale bezhlavě běžím San Diegem co nejdál od Browena. Utíkám tak dlouho a tak rychle, že když se zastavuji, plíce mě bolestivě pulzují.

Vidím střední školu, kam jsem možná kdysi chodila, když z ní vychází mladší učitel a dívá se přímo na mě. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnila své splašené srdce, které mi po běhu nekontrolovatelně buší do hrudního koše, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi a vyrážím jeho směrem. ,,Melanie," zdraví mě, když jsem v doslechu.

,,Dobrý den, pane-" nakrčím čelo soustředěním a snažím se vybavit jeho jméno. Marně.

,,Hershbergerov," snaží se mi pomoct vyslovením jména, které okamžitě zapomínám. ,,Čeština a dějepis."

,,No jistě, vzpomínám si," zalžu, abych ho nezklamala. Věnuju mu co nejupřímnější úsměv.

Taky se zatváří šťastně, ale i soucitně zároveň. ,,Co, že jsi tu tak sama?"

,,No, chtěla jsem se jít projít," začínám vymyšlenou historku. ,,Trochu jsem se ztratila. Nemáte ponětí, kde bydlím?"

,,To náhodou vím," zubí se na mě češtinář, až se mi z jeho úsměvu sevře žaludek. ,,hodím tě domů." Kývne směrem ke rvavě rudému autu.

,,Já bych šla radši pěšky," navrhuji. ,,Mám teď z aut trochu strach," přidávám raději nějaký pádný důvod, abych mu nemusela vysvětlovat, že se mě před chvílí nějaký psychopat pokusil unést. Kdo z nás je vlastně psychopat? Já nebo Browen? To já byla na psychiatrii.

_____

Háááááááááááj. Teď, když už jsem vydala dost kapitol na to, aby se to dalo číst bych měla přidávat kapitoly ve čtvrtek, v sobotu a v pondělí (i když zítra asi ne, ještě newííím). Ále, když bude zájem, mám nějaké kapitoly ještě předepsané.

*Lola*