Uncensored

Vik #5

Nobody can drag me down se zpívá v DMD od 1D. No, tím si nejsem jistá. Mně k tomu stačí ponožky.

Dneska při páté hodině jsme seděli na lavičkách ve velké tělocvičně a poslouchali, co máme a nemáme dělat. Jako bychom to nevěděli. To je samé "Nenos visací náušnice", "Nelez tam, kam nemáš", "Nevěš se na branky nebo sítě venku", "Poslouchej pokyny vyučujících", "Učitel musí vejít první a odejít poslední" a spoustu dalších keců, které snad každý zná a každého pak jenom bolí zadek z těch 45 minut mačkání se na lavičkách. No fakt, chtěly jsme si sednout na méně obsazenou a "Děvčata, tady sedíme my," řekl pan učitel. A pak si protiřečil tím, že oni přece zaberou jen kousek a ať si někdo sedne k nim. Logika prostě. 

Jenže nikdo se nikdy nezmínil, abychom neběhali v ponožkách. Myslím, že by měli, ta podlaha děsně klouže a já měla tu čest se s ní pozdravit celým svým tělem. 

Psal se den xx roku xx, já byla v sedmé třídě, která vůbec nebyla tak těžká, jak všichni tvrdili. Ten rok pro mě nebyl nějak zajímavý, prostě jen dalších deset měsíců strávených v tom ústavu, který mi zničil dětství. My měli na tělocvik paní učitelku, jež se netěší přízni svých žáků, na hodiny s ní jsem se nikdy netěšila a stále netěším, jelikož ji letos budeme mít znovu (matika a tělák). Dřív, když jsem byla na prvním stupni, jsem si myslela, že je to jen divný chlap. Pak až jsem zjistila, že je to vlastně PANÍ učitelka a taky to, že má prsa (snad mě neslyšela, když jsem se kamarádky zeptala, jestli si myslí, že ta učitelka nosí podprsenku - seděli jsme na lavičce před hrazdou, to si pamatuju úplně přesně).

Abych se tu moc nerozkecala o nedůležitých věcech, jak to mám ve zvyku, přesunu se přímo na tu osudnou hodinu. Nevím, jestli to byl tělocvik nebo sportovky, slévalo se nám to, jelikož jsme dělaly to samé - žádné ze slibovaných her, které určitě jsou lepší než běhání jak idiot na okruhu, skákání přes do výšky a její shazování na zem s hlasitým řinčením, stojky, hrazda nebo kladina. 

Tu hodinu jsme měly drobátko volnější, protože jsme byly rozdělené do skupinek a každá skupinka měla za úkol něco jiného. Avšak hlavní náplní byla kladina, která se známkovala a já z ní měla sice jedničku, ale taky blbej pocit, že spadnu nebo mě neunese, křupne, převážím se a tak. Učitelky nám doporučovaly zakoupit si třeba cvičky nebo podobnou vhodnou obuv, ale proč sakra utrácet peníze za zbytečnost, kterou použiji jen párkrát v hodinách tělocviku? Hah, vykašlala jsem se na to (a všechny holky se mnou) a kladinu přecházela v ponožkách. 

Když jsem měla oznámkováno, s kamarádkami jsme se zdržovaly na cvičných kladinách, kecaly a tak podobně, prostě flákačka. Seskupily jsme se my, Directionerky,  a zkoušely slavný Horan jump. Řeknu vám, stále nechápu, jak to ten irský skřet dělá. Takhle se mi to nepovede nikdy. Nikomu. Předháněly jsme se, která to udělá lépe, která lépe pokrčí nohy, výš vyskočí... já teda nikdy nevedla, heh. Zrovna byla řada na mně, abych předvedla své umění. Vyměřila jsem si, kde to zhruba chci provést a s lehkým rozběhem jsem vyskočila. Bylo by to skvělé, kdybych neměla ty proklaté ponožky. Samozřejmě mi to podklouzlo a já se natáhla na hnědé parkety. Bohužel to s sebou přineslo i hlasité žuchnutí a plácnutí a veškerá pozornost byla na mém rozpláclém těle. Muselo to vypadat asi dost zajímavě. Pořád slyším učitelčin hlas, jak povídá "Viky, jsi v pořádku?" a já odpověděla, že ano. Se skuhráním jsem se za smíchu kamarádek postavila a dobelhala se pro boty. Celá červená jsem se vrátila do hloučku a všechny se na mě sesypaly s otázkami jako "Cos dělala?" "Jak se ti to povedlo?" "Ježiš, seš v pohodě?". S pokřiveným úsměvem jsem odpověděla a přála si, aby to bylo za mnou. Naštěstí mi Štěstěna dopřála povel ke sklizení a já se tak mohla ztratit mezi ostatními. Rozhodně jsem nechtěla čelit otázkám od milé paní učitelky a ještě dva dny se jí obloukem vyhýbala s přáním, ať na to do další hodiny zapomene. A asi zapomněla, protože se o tom nezmínila. Naštěstí.

A co z toho plyne? Neskákejte v tělocvičně v ponožkách. Neběhejte v tělocvičně v ponožkách. PROSTĚ SI TY BLBÝ BOTY NECHTE POŘÁD NA NOHÁCH. 

***

Dopředu poznamenávám, že trapasy vhodné ke sdílení s vámi se mi moc nestávají. Nebo si je nepamatuju. Takže moje příspěvky do Uncensored budou zřejmě mé jiné vzpomínky a zážitky. Budu se to snažit pojmout trochu zábavně, ale moc mi to nejde, jak můžete vidět na tomhle. Snad nebude vadit.

No, užijte si víkend a spolu se uvidíme zase nějaký pátek:)

Vicky xx