Uncensored

Lil #7

Hlásí se Vám Lili s dalším trapasem. Doufám, že přežíváte školu ve zdraví a zase někdy v úterý čau.

Tahle příhoda se mi stala před pěti lety ještě na základní škole. Byla jsem tenkrát v osmé třídě a končilo pololetí nebo celý rok, tímhle si právě teď nejsem moc jistá. Odpoledne před tím osudným ránem jsem se ustavičně šprtala, jelikož mi ze tří předmětů vycházela nerozhodná známka a já měla poslední šanci si ji zlepšit. Když jsem v noci usínala, měla jsem z toho docela dobrý pocit, i když psát tři testy z hlavních předmětů v jeden den, nebyla zrovna úžasná představa.

Ráno toho dne jsem se probudila pár minut před zazvonění budíku. Bylo mi špatně. Nejdřív jsem si říkala, že je to moje typická nevolnost z nervozity, kterou mívám vždy, když mě ten den čeká něco neobvyklého a důležitého. Jsem strašný trémista a srab. Ale tentokrát to z nervozity nebylo. Zjistila jsem to, když se mi zvedl žaludek a já musela pádit na záchod a vyzvracela celou večeři. Poté jsem se cítila ještě hůř. V zrcadle jsem vypadala jako smrtka, která právě vylezla ze záhrobí. Vážně jsem byla bílá jako ta nejbělejší stěna.

Za normálních okolností by mě rodiče určitě nechali doma, nebo já bych zůstala doma sama, jelikož jsem tušila, že tohle nebylo jenom jedno zbytečné zvracení. Ale kvůli těm třem písemkám, které mi rozhodovaly o známce, jsem do školy šla. V autobuse jsem málem zemřela. Připadalo mi, jako by se houpal víc, než bylo obvyklé. Dýchala jsem tak zhluboka jak snad ještě nikdy. Spadl mi malý kámen ze srdce, když ta útrpná jízda skončila a já vyskočila z toho prokletého autobusu.

První hodinu jsem měla přírodopis. Ten předmět jsem nikdy neměla v lásce a poté události, co se mi v něm ten den stala, se mi zošklivil ještě víc. Posadila jsem se na mé obvyklé místo. Do první lavice vedle mé ex nejlepší kamarádky.

Pamatuju si, že se tehdy zdála hodina nekonečná. Hodinky jsem měla prakticky pořád před očima a pozorovala vteřinovku, která se tak šíleně moc vlekla. Cítila jsem se hrozně. Bylo mi stále špatně a pořád jsem se snažila zhluboka dýchat, aby se mi alespoň trochu přilepšilo. Když běželo posledních pět minut, bylo to ještě horší. Ale já si říkala, že to vydržím. Věřila jsem, že těch posledních pár minut zvládnu. Nezvládla jsem. Běžela poslední minuta. Cítila jsem, že to přichází. Nestihla jsem si ani stoupnout. Jenom jsem otočila hlavu od lavice a vyzvracela jsem se na zem. A v tom zazvonilo. Chtěla jsem se hambou propadnout. Všichni mě sledovali. Učitelka mě odvedla na záchod – shodou okolností to byla má třídní.

Ale tohle nebylo to nejhorší. Ten den pro mě bylo naprosto nejhorší, že jsem musela vydržet všechny zbývající hodiny. Byla jsem tak tvrdohlavá, že jsem prostě řekla, že si chci ty testy napsat. Ta smutná věc je, že jsem si opravila jenom jeden předmět – matiku. Angličtinu – což mě teď dost překvapuje, a ještě ten další jsem podělala.

Jo a zvracela jsem pak ještě jednou. Ale to už jsem si v hodině češtiny stihla úspěšně odběhnout na záchod.

Na tenhle okamžik prostě nejde zapomenout.