Bohové Olympu - Hope Carterová

Prolog

Věřil jsi někdy tomu, že existuje osud, nadpřirozeno nebo snad bohové? No, já dřív taky ne, dokud mě před 5ti lety jeden satyr nedovedl do "Tábora Polokrevných". Tam se ke mně měla přihlásit moje máma, bohyně. A taky ano.

Zrovna byl táborák když jsem použila svoji ne moc zajímavou schopnost. Když jsme si všichni nabrali jídlo a vzdali oběť bohům ( vhození jídla do ohně mě moc jako oběť nepřijde, ale radši jsem nic neřekla ), posadili jsme se všichni na velké kamenné schody kolem plápolajícího ohně. Všichni v klidu jedli, když se rozpoutala rvačka mezi Hermovými a Áresovými dětmi. Rvačky miluju. Kdykoliv ve škole vypukla nějaká šarvátka, byla jsem u ní. Tady jsem pro jistotu tiše seděla dál. Dostat takový dobře mířený, pravý hák od Clarisse není nic moc. Věř mi. Doteď nechápu jak to že tam nikde nebyl žádný instruktor který by to uklidnil. No, tak jsem se do toho vložila já. Když jsem se procpala do středu dění, odtrhávala jsem všechny od sebe. Ale tím jsem to jenom zhoršila. Už jsem byla vzteklá a beznadějná. Tak jsem prostě začala myslet na to aby se všichni uklidnili a byly na sebe milí. A najednou.. CVAK! Rvačka ustála a všichni byly jako vyměnění.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

V tu chvíli se na de mnou objevila zář a v ní..Duha.

Moje matka je bohyně Iris.

Jmenuji se Hope Carterová.
Je mi osmnáct.
Než mě Grover dostal do Tábora, žila jsem s tátou ve Virginii.
Moje máma je Iris bohyně zpráv, poselství a emocí.
Díky ní mám schopnost manipulovat s emocemi druhých jak se mi zlíbí.
S mámou si moc podobný nejsme kromě olivové pleti.
Po tátovi mám tmavě hnědý vlasy a zeleno-modrý oči se zlatým kroužkem okolo panenky.
Podle mých pocitů se mi mění barva duhovky.

Nejvíce si rozumím s Piper a Leem.

Vítej v mém světě.