Bohové Olympu - Hope Carterová

IV. Výprava

Hope, máme málo času. A ty toho máš dost na vysvětlování!

"Mami? Co se děje?" hlas se mi třásl. Nikdy jsem ji takovou neviděla. "Vysvětli mi, Hope, jak jsi to mohla udělat?" dívala se na mě jako na někoho cizího. "Ale já vážně nevím o čem mluvíš?" ostatní pomalu ani nedýchali. Cheirón se k nám přiblížil."Zdravím Iris. Ale, co se stalo?" Máma se trochu uklidnila, odstoupila od nás a mávla rukou. Objevil se duhový dým který promítal nějaký záznam. To není možný! "To jsem já! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jako nějaká zlodějka jsem se blížila kolem trůnů dvanácti bohů až jsem se zastavila u Héřina trůnu kde měla položený svoje žezlo. A já ho ukradla! " To vidím že jsi to ty. Teď má přijít ta chvíle, kdy mi to rozumně vysvětlíš." řekla Iris tvrdě. "Ale mami! Já to nebyla!" V očích se mi mísily barvy. " Héfaistovy kamery tě natočily. Vypadáš přece takhle ty, ne?" Opravdu jsem to byla já. Nebo to alespoň jako já vypadalo. I oblečení měla stejný jako já dnes ráno. "To snad nemůžeš myslet vážně! Já to nebyla!" A v tu chvíli jsem si to uvědomila. Eris! Ta mrcha! " Mami to-" přerušila mě. "-to mě nezajímá. Víš jak Héra zuří? Co jsi tím chtěla dokázat?" Szly mě pálily v očích a já cítila na rameni Leovu teplou dlaň. "Já to ale neudělala!" zařvala jsem a oči mi změnily barvu na temně rudou. Což nikdy předtím neudělaly. Všichni kolem mě ustoupili až na Lea. "Tak kdo teda?" zeptala se zoufale Iris. "Eris.." zašeptala jsem. "Co s tím má Eris společnýho?" Nechtěla jsem jí říct co se stalo dnes ráno, ale musela jsem. Tak jsem jí řekla vše, co se ráno stalo."Ach, Hope." Iris si povzdechla a natáhla se, aby mě pohladila. Já ale uhnula."Ach, Hope? To je všechno? Žádný promiň že jsem ti nevěřila nebo je mi to líto. Nic? Ach Hope. Bezva mami." řekla jsem a strčila jsem si ruky do kapes u kalhot. "Hope je mi to líto, ale Héra tě chce na Olympu i s žezlem. A nebude věřit jen tvému slovu. Musíš ji dokázat že to byla Eris. "To mi něco připomíná.." zašeptal neslyšně Percy Annabeth, která ho šťouchla loktem do žeber. "To jako mám donutit Eris aby se sama přiznala nebo co? Bylo toho na mě už moc. " Jinak ti Héra neuvěří. Ale nemáš moc času. Máš týden. Ani o den víc. Zkusím je přemluvit ať ti dají šanci." Viděla jsem jak je z toho máma smutná." No, to je teda bezva. Takže mám týden na to abych donutila bohyni sváru se přiznat. Nó, to jsem teda zvědavá." Iris protočila panenky." Hope přestaň být tak cynická. Jde ti o tvůj život." Cheirón ke mě přišel a pohladil mě po vlasech. "Myslím, má milá, že přišel tvůj čas." pokývnul k jeskyni, kde bydlela Rachel.

Orákulum.

Stála jsem před vchodem do jeskyně. Proroctví. Je to tady. Moje výprava. Dobře, sice jsem si to představovala trochu jinak, třeba najít nějaký dávno ztracený artefakt ale i mise na záchranu mýho vlastního života je fajn. Už jsem u Rachel několikrát byla ale vždy je to jako poprvý. Měla to tam krásný. "Ahoj Rachel." snažila jsem se usmát ale moc mi do smíchu nebylo. "Ahoj Hope. Předpokládám že jseš tady pro svoje proroctví." Usmála se a popošla ke mě. " Jo. A potřebuju aby to bylo co nejrychleji. Šlo by to?"řekla jsem mrkla na ní." Upřímná jako vždy."mrknutí mi oplatila a zavřela oči. Kolem nás se objevil zelený dým který se linul z Racheliny pusy a rukávů u nohou i rukou. Poté spustila:

Kde hvězdy zničí světlo Naděje,
tam mezi láskou a vlastním životem,
Zloděj pozbude zloděje.
Svár bude panovat Héřiným žezlem,
šest polobohů stane před soudem
a navždy budou spojeni cenným poutem.

Zelená mlha zmizela a Rachel se zase usmívala jako by nic."Em.. Tak to bylo divný a ještě víc matoucí." Nevěděla jsem co mám dělat. Jediný co vím je, že nás má asi být šest. Super. "Děkuji Rachel, ale už musím zpátky. Ještě jednou děkuji." Usmála jsem se a rozběhla jsem se rychle zpátky. Začala jsem zpomalovat a přemýšlet o těch slovech. Mezi láskou a vlastním životem? Co to je? Zloděj pozbude zloděje? Na co jsou proroctví když jim nikdo nerozumí. Když jsem dorazila zpátky k ohništi všichni seděli na tribunách. Jenom Iris přešlapovala kolem ohniště. Když mě uviděli někteří se nadzvedli a zase zpátky sedli. " Tak jak to dopadlo?" zeptal se Percy a zamračil se. Byl to ten pohled, když si vzpomenete na něco, co mělo zůstat už dávno zapomenuto. Když se mi zklidnil dech odvykládala jsem proroctví i s dramatickými pauzami. Nechápu jak si v takové situaci můžu dělat legraci. Všichni to chápali asi tak jako já. Jenom Cheirón zamyšleně pokýval hlavou, jako by mu to celý dávalo dokonalý smysl. "Někdo by tě měl doprovázet." řekl po chvíli a rozhlédl se kolem sebe. Po chvíli se vedle mě objevil Leo a chytil mě kolem krku. "Tak se mnou počítáš ne, puso?" byla jsem tak ráda že ho mám vedle sebe. Potom se k nám připojil i Jason, Piper a Annabeth s Percym.
Bylo nás šest. Šest polobohů. Všichni mi chtěli pomoct. Oči se mi z červené pomalu měnily zpátky na modro-zelenou. "Ale kam se vydáme?" Iris se zastavila "Gioura." Nechápavě jsem se na ní podívala."Gi-ou-co?" řekla jsem."Gioura. To řecký ostrov. Tam má Eris něco jako letní sídlo. Tam se vydejte jako první." Chtěla jsem se usmát ale zastavila jsem se. Nevěřila mi. Vlastní dceři. "Dík." řekla jsem suše a obrátila se k Leovi a ostatním. Tak moc jsem jim byla vděčná. Všechny jsem objala a tiše zašeptala dík. Všichni se rozešli do svých srubů. Když jsem si do batohu dávala potřebný věci zpod polštáře jsem vytáhla fotku. Clarku.. Potom jsem jí schovala do jedné z kapes v batohu. Kolem pasu jsem si připla meč a pomalu vyrazila.

S ostatníma jsme měli sraz u Thaliina stromu. Všichni se tvářili tak klidně. Tak proč já byla tak vystrašená?

"Připravena?" řekl Percy a usmál se na mě.
"Jo, jdeme." odpověděla jsem a vyrazila.