Bohové Olympu - Hope Carterová

III. Boj

Tichým lesem zašuměly koruny stromů.

Rukávem svetru jsem si otírala zaschlé slzy na tvářích. Za chvíli budou táborníci stávat. Musím se vrátit než zjistí, že jsem pryč. A pomalu jsem vstala. Několikrát jsem zamrkala, abych se pokusila zahnat zarudlé oči. Když jsem se vracela zpátky do tábora, uslyšela jsem přijíždějící auto.
Vyběhla jsem na kopec, kolem Thaliina stromu až k silnici. Auto zastavilo kousek od hranice tábora a z něho vystoupila Annabeth s Percym. Když mě uviděli oba mi zamávali. Usmála jsem se a vyšla jejich směrem. "Ahoj! Tak už jste tady?" řekla kde! a z hluboka se nadechla. Oba se usmáli. "Ahoj Hope. Jo,máma nás přivezla. A jak to že jsi tady? A proč máš v ruce meč?" řekl Percy a chytil Annabeth za ruku. "Ách.. Vy Cukroušci. Taky vás moc ráda vidím. Já, byla jsem-" co jim mám říct?Mám říct že jsem se potkala s Eris a o jejím návrhu?"- Já, no.. byla jsem si ráno zacvičit." trhla jsem rukou a meč se zase proměnil v pásek který jsem si opět připla. Naklonila jsem se dovnitř auta a usmála se. "Ahoj Sally. Moc ti to dneska sluší." Vždycky mě udivovalo jak moc si jsou s Percym podobní. "Ahoj Hope. Tobě taky. Máš moc pěkný svetr." Sally vypnula motor a zastrčila si černý pramen vlasů za ucho. "Jé děkuji." Pohledem jsem přejela po svetru plný jehličí a listí a narovnala se. "No, tak můžeme vyrazit?" řekla po chvíli Annabeth. Nikdy jsem se moc dlouho nevydržela dívat do jejich očí. Byly strašidelné. "Tak jdeme." řekla jsem a nabídla Annabeth rámě. Potom jsme spolu vyrazili do tábora.

Všichni naštěstí ještě spali. Když jsme došli ke srubům  začala jsem se loučit." No, asi radši půjdu zpátky do srubu, protože jestli zjistí že jsem byla venku, měla bych malér." Annabeth s Percym se na sebe pobaveně podívali. "Jo, to známe. Díky našim tajným randíčkům jsme už několikrát měli službu na úklid záchodů." řekl Percy, zazubil se na Annabeth a dal jí pusu. " Tak já vás tady nechám. Vypadá to že tu trochu křením." Usmála jsem se a šla zpátky do srubu.
Potichu jsem zase proklouzla ke své posteli a rukou zajela pod polštář. Byla tam. Moje fotka s Clarkem tam pořád byla. Cítila jsem jak se mi oči pomalu měnily z modro-zelené na tmavě hnědou barvu. Byla jsem tak unavená že když jsem položila hlavu na polštář, za chvíli jsem usla.
Jak já ho nesnáším! "Hej Hope, vstávej!" Otevřela jsem jedno oko a nade mnou stál můj nevlastní bratr Mark. "Co je zas?", ani vstát jsem nemohla. " Ráno, Sluníčko. Proč máš boty?" Ani vyzout jsem se nestihla. "Um.. Em.. No.. To je jedno." Mark pokrčil rameny a šel za ostatníma. Ustlala jsem si postel a šla na snídani. Cheirón oznámil že se po snídani bude hrát boj o vlajku, moji oblíbenou hru. Během snídaně se všichni rozdělili do dvou týmů. Afrodítin, Irisin a Athénin srub byly červený tým. K nim se ještě přidal Áresův srub. Percy, Jason, Héfaistův a Hermův srub byl modrý tým.

Začal boj.

Annabeth vymyslela celou strategii, Clarise zorganizovala obranu z Irisina srubu, Afrodítin srub byla návnada, a já s Piper jsme měli za úkol získat vlajku. Annabethin nápad, dát vlajku doprostřed louky nikoho moc nenadchl ale protože byla nejlepší stratég nikdo ji to nechtěl vymluvit. Stačilo že se Annabeth s Clarise dohadovaly o tom kdo půjde pro vlajku.
Kolem vlajky byly postaveny Afrodítiny děti s Athéninými. Irisiny byly rozestoupeni louce, i v lese a Áresovcvi měli za úkol zneškodnit každého, koho uvidí.
vyrazily jsme. Díky mé a Pipeřiny schopnosti nebylo moc těžký najít vlajku druhého týmu. Piper používala čaromluvu a ja si pohrávala s emocemi. Tiše jsme se krčely v keři, kousek od vlajky kterou hlídalo pár dětí z Hermova srubu. "To bude brnkačka. Ty jdi vlevo a já půjdu vpravo. Překvapíme je." zašeptala Piper aby jí nikdo neslyšel. Jenom jsem přikývla a vyrazila. Potichu jsem našlapovala a když jsem se dostala dost blízko, vyběhla jsem. Piper udělala totéž. Najednou se ozvalo cvaknutí a obě jsme vysely ve vzduchu v síti . Všude tam byly tam pasti. "Já toho Lea zabiju, až se odtud dostanu." škubala sebou Piper. "No, a co budeme sakra dělat teď?" zahýkala jsem a snažila jsem sivytáhnout ruku zpod zad. Hermovy děti se začaly smát a popošly od vlajky aby se podívaly jak se snažíme dostat že sítí. Když se Piper snažila použít čaromluvu najednou se z lesa vynořil Leo s blaženým výrazem. " Máš to marný Drahoušku. Na všechno jsme se připravili." zahulákal a poklepal si na ucho kde měl strčené ucpávky. Piper spustila řecky několik nadávek, vytáhla svůj Katoptris a zkusila přeříznout síť. Nešlo to. Když jsem we podívala za Lea, viděla jsem, jak se mezi stromy mihl nějaký stín. Nejdřív jsem si myslela že se vrátila Eris. Potom jsem si ale všimla dlouhých zlatých vlasů. Jenom na malou chvíli jsem se usmála. Annabeth.
Tvářila jsem se jako by nic a protože mě nikdo nemohl slyšet a bylo mi jasné že nikdo neumí odezírat ze rtů, mluvila jsem a předstírala že jsem rozčílená." Musíme je nějak zabavit. V lese je Annabeth". Když jsem si všimla, že se Leo pořád blbě zubí, asi mě neslyšel.Obě jsme se začaly víc ošívat aby se všichni dívaly na nás a Annabeth se mohla mezitím dostat k vlajce. Když se chytila tyče, na které visela vlajka, ozval se roh pro znamení konce hry.
"Vyhráli jsme!" Zahulákaly jsme udýchaný, jak jsme se pořád kroutily. Když si toho všiml Leo a ostatní vytáhli si ucpávky. "To není možný!" Měli jsme to promyšlený!" Spustil sítě a my jsme s tvrdým žuchnutím spadly na zem. Když už se Piper chystala z Lea vymlátit duši objevil se Percy s jejich vlajkou v ruce. " No dámy, radujete se předčasně." Kdyby Annabethiny oči mohly šlehat blesky, smetla by Percyho z povrchu zemského. "No to snad ne!" Po chvíli přišel Cheirón aby rozhodl vítěze." Je mi líto Annabeth, ale protože se Percy jako první dotkl vlajky a ty jenom tyče, vyhrál modrý tým."

Celý večer mezitím co se slavilo byla Annabeth na Percyho naštvaná. Proto mě Percy přemlouval abych si jenom malinko pohrála s jejími emocemi." Ne, ne, to si vyřiďte sami." zasmála jsem se a šla si sednout na tribunu za Jasonem, Piper a Leem. "Už se ti dva konečně usmířili?" zeptal se Leo. " Zatím ne, ale myslím že se Annabeth už trochu uklidnila." usmála jsem  se a hnědé oči se mi změnily v modré.

Najednou se objevila u ohně bílá záře a zjevila se Bohyně Iris a tvářila se smutně a naštvaně zároveň." Mami?" ozvalo se několik dětí z Irisina srubu." Zdravím děti. Ale dnes jsem tady kvůli Hope." Její obličej ztvrdl. "Hope. Máme málo času. A tý máš toho dost na vysvětlování!"