Bohové Olympu - Hope Carterová

I. Shledání

Dnes je to přesně pět let co jsem tady, v Táboře. Pět korálků na náhrdelníku. Začínají prázdniny a to znamená že přijíždí táborníci. Já a ještě pár lidí zůstáváme celý rok. Je to celkem fajn nechodit do školy, učit se bojovat s nestvůrami a bavit se s přáteli. Ve Virginii jsem se s nikým moc nespřátelila. Samozřejmě jako každý, jsem trpěla dyslexií a hyperaktivitou. A to stačilo k tomu aby si ze mě všichni utahovali. Tady je to jiný. Všichni mi rozumí a i když někdy neradi, chápou mou vzpurnou povahu.

Když jsem konečně dozametla jídelnu šla jsem se projít na pláž. Po chvíli se ke mě připojil Cheirón." Jsi nějaká zamýšlená Hope. Děje se něco?" Zastavila jsem se a a podívala se na něj. "Já, no, ani nevím." Věděla jsem že tak či tak, pozná že mě něco trápí. A přitom to byla moje specialita, poznat něčí náladu. Cheirón se na mě usmál a kolem očí se mu objevily vrásky. " Moje milá, víš, že se mi můžeš s čímkoliv svěřit." Položil mi na rameno svoji velkou ruku a hned jsem se cítila líp.
Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla."Už jsem tady pátým rokem. Za tu dobu jsem byla jenom na čtyřech výpravách který stály za nic. Já vím že je to ode mě sobecký takhle mluvit, když to není tak dlouho co za nás Percy, Annabeth a ostatní malém umřeli. Ale já prostě-". Nevěděla jsem, jak to mám vysvětit. Ale Cheirón vypadal že mi rozumí. "Hope, je v pořádku že chceš být hrdinka s velkým H. S Annabeth jsem před lety vedl podobný rozhovor. Věř mi, moje milá. Tvůj čas přijde." usmál se a zastrčil mi pramen hnědých vlasů za ucho." Nadejde chvíle kdy ty budeš naší jedinou záchranou."
Zadívala jsem se na třpytící se moře Long Islandu. Najednou jsem uslyšela zvuk motoru. Oba jsme se otočili za zvukem a všimli si vysoko na kopci přijíždícího autobusu.Cheirón přešlápl a mrskl ocasem." Už jsou tady. Běž všechny přivítat." Usmála jsem se a rozeběhla jsem se, v půlce kopce se otočila zpátky k Cheirónovi." Moc ti děkuji." zavolala jsem a utíkala ke kamarádům. Když jsem oběhla Thaliin strom, viděla jsem že už jsou všichni venku z autobusu. Argus na mě mrkl několika oči po jeho těle. Jako první jsem si všimla Piper. Jason jí podával tašku a jako vždy se na ni mile usmíval. " Ahoj Piper!" houkla jsem a skočila ji kolem krku."Hope!" řekla přidušeně Piper. "Tak ráda tě vidím. Ale prosím, dusíš mě." zasmála se a já ji pustila." Promiň ale tak jsi mi chyběla. Připadalo mi to jako věčnost. " Zahnala jsem slzy a zazubila se na ni.
Když jsem Piper poznala, myslela jsem že bude stejná jako všichni z Afrodítina srubu. Namyšlená rozmazlená holka, co bude mít strach že si zlomí nehet. Ale hned co jsem zjistila, jak to nandala Drew jsem věděla, že si budeme rozumět. Obě jsme úplně jiný než naše matky. Iris je pacifistka která se krmí jen BIO potravinami a vede obchod DŽUBIST. To já jsem úplný opak.
Tak jsem se zabrala do svých myšlenek že jsem úplně zapomněla že tam stojí i Jason. " Nazdárek Supermane." Jason se na mě ušklíbl." Já toho Percyho zabiju. To že mi tak občas říká on, jsem už v celku překousl, ale poslouchat to ještě od tebe.." řekl a propletl si ruce s Piper."No to je zajímavý že můj radar emocí říká že tě to potěšilo, když jsem to řekla. A ty moc dobře víš že se můj radar nikdy nemýlí." řekla jsem a mrkla na něj. Piper se začala smát když si všimla že se Jason začervenal. Z hluboka se nadechl aby zahnal červené tváře. " Když si ze mě neutahuje Leo tak ty. To mám ale kamarády." Když to dořekl naklonil se k Piper a políbil ji.
"Ty nejlepší!" houkl někdo ode dveří autobusu. Byl to Leo. Zrovna spravoval panty dveří. "Kdyby nebylo mě a Hope nebyla by tady vůbec žádná sranda že jo?" řekl, zvedl se a ze svého kouzelného opasku si vytáhl špinavý hadr. Když došel k nám šťouchl mě jemně loktem do žeber. "No ne snad?" řekl a šibalsky se na mě usmál. " No to je jasný. My jsme přece nejlepší polobožské duo." řekla jsem a úsměv mu oplatila." A kde je vlastně Annabeth s Percym?" Rozhlédla jsem se kolem jestli je náhodou neuvidím." Zítra je přiveze Sally. Jeli i s jeho nevlastním tátou na výlet." vysvětlil Jason a pomalu jsme všichni vyrazili ke srubům. "Aha. To přijedou akorát na boj o vlajku." vybavila jsem si. Když jsme se dostali ke srubům, každý odešel do svého srubu si vybalit a já šla pozdravit své sourozence.
Večer jsme všichni šli na večeři. Protože byl první večer jedli jsme u táboráku a ne v pavilonu.
Nabrala jsem si tofu, zeleninu a hamburger. Přišla jsem k ohni, vysypala zeleninu i tofu a modlila se ke svých mámě, Iris. Vím jak to máš ráda. Usmála jsem se a šla si sednout k sourozencům.
Cheirón jako vždycky zahájil další rok, všem popřál hodně štěstí a začali jsme jíst.Potom jsme zpívali, smáli se a povídali si.
Po nějaký době jsem se šla projít.Když jsem procházela kolem pláže, všimla jsem si Lea jak sedí sám u břehu. Nevědomě mačkal a otáčel tlačítka na Archimédovy kouli a díval se prázdně do dálky. Přišla jsem za ním a sedla si vedle něho.
Skoro by si mě ani nevšiml, kdybych si po chvíli neodkašlala.
"Jé, Hope. Ahoj." Jeho hnědé oči se na chvíli rozzářili a potom zase hledali něco v dálce."Ahoj Leo. Děje se něco?" zeptala jsem se i když jsem odpověď nepotřebovala. Poznala jsem že je smutný. "Když ti řeknu že nic, asi mi to nebudeš věřit že?" ušklíbl se a dál otáčel koulí."Ty víš že ne." řekla jsem a šťouchla ho do žeber. Usmál se a šťouchl mě zpátky. "Já, no.. Nevím jak to říct." Podíval se mi do očí. Někdy jsem svou schopnost nenáviděla. "Bolí tě srdce. Leo, každý to zažil. A první láska bolí nejvíc." Jemně jsem ho chytla za ruku."Taky jsem to zažila. Bolí to a máš pocit že ta bolest nikdy nezmizí." Leo těkal očima ze mně na kouli." Mám pocit že mluvíš ze svých vlastní zkušenosti." Píchlo mě u srdce. Z těžka jsem polkla a začala.
'' Jmenoval se Clark. Clark River. Byl Héfaistův syn, stejně jako ty.." Podívala jsem se vzhůru. Miliony zářících hvězd nám blikaly nad hlavou. Koutkem oka jsem si všimla, že si mě Leo prohlíží. "Fakt? Počkej! Byl?" Sklopila jsem zrak a studovala si záhyby na džínách."Jo, byl. Když Kronos povstal a my bránili Manhattan, na chvíli jsem nedávala pozor, když v tu chvíli na mě zaútočila jedna Empúsa. Clark mě odstrčil aby mě zachránil. Přitom ale sám přišel o život." Ze tváře jsem si otřela slzu. Leo mě chytil za ruku. " Vím o Kalypsó. Je bohyně a víš jak to s bohy chodí. Až si na tebe najde čas určitě za tebou přijde. Na Olympu je celkem rušno. Sotva se vzpamatovali po válce s Gaiou. Aspoň že byly tak schovívaví a pustili ji z Ogygie.A ještě ji dovolili být na Olympu. Bohové moc často neodpouští." Usmála jsem se, rychle vyskočila a oklepala písek z kalhot. Leo si stoupl a objal mě. " Jéžiš holka, to jsem nevěděl. " řekl a pustil mě. "Už je to dávno. Za své hrdinství je teď určitě v Elysiu. Netrap se a trochu se vyspi. Bude líp.A Kalypsó za tebou brzo přijde."

Odešli jsme ke svým srubům, rozloučili se a šli spát.