Život ve stínech - Ztráta kontroly

13. Štěstí v neštěstí

Věnováno: KVNM19

Skočil po mě. Ani jsem nestihla vykřiknout a už mi jeho ruka pevně zakryla ústa. A už vůbec jsem neměla žádný čas mu utéct. Všechno se seběhlo neuvěřitelně rychle.

Popadl mě za pas a vyzdvihl mne do vzduchu. Nějak divně si mě zkroutil na hrudi tak, aby mě držel a zároveň tak abych nemohla křičet, o což se pořád starala jeho obrovská ruka.
Rychlostí, která mi brala dech mě vynesl dveřmi ven a zamířil k černé dodávce před brankou.
Zmítala jsem se ve snaze se mu vykroutit. Snažila jsem se ho kopnout, ale všechno neúspěšně. Nevzdávala jsem se. Kousla jsem ho do jednoho z prstů, kterými mi zakrýval pusu. Vyjekl a sprostě zaklel. Stisk ale nepovolil. Spíš ještě zesílil až jsem zakňourala bolestí.

Kam jsem to dopracovala?

Po tváři mi začaly téct slzy. Najednou mi bylo všeho tak líto. Všeho co jsem kdy v životě udělala špatně a někomu tím ublížila. Všeho čím jsem se kdy provinila.
Už jsem se ani nebránila. Věděla jsem, že to nemá cenu.

Nesmíš se vzdát. Šeptal hlásek v mé hlavě.

Odhodlaně jsem se pokusila otevřít pusu co nejvíc to šlo a následně jsem kousla toho chlapa do prstu. Stiskla jsem tak moc až jsem na jazyku ucítila kyselou pachuť krve. Uslyšela jsem jak ten chlap znovu vykřikl a sprostě zanadával. Najednou ruka z mé pusy zmizela.
Ten chlap se mnou nějak divně pohnul a já se ocitla ve vzduchu. Vykřikla jsem, pár vteřin jsem letěla vzduchem, udělala jsem něco na způsob přemetu a pak jsem tvrdě přistála na zemi. Přitom jsem si narazila bok. Vlasy mi spadly do obličeje takže jsem na chvíli ztratila pojem co se kolem mě děje. Rychle jsem si je z něj shrnula.
Ležela jsem, jak nečekaně, na zemi a tři metry odemne stál zády ke mě otočený nějaký muž. Ze svého místa jsem viděla jenom nohy a boty. Vzhlédla jsem výš. Nebyl to ten chlap. Tahle osoba byla menší a o hodně hubenější a hlavně... měla bílé vlasy.

On... on mě... chrání?!
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

Ruce měl lehce roztažené a byl přikrčený.
Naproti němu stál ten muž co mě napadl. Ten stál klidně a vzpřímeně.

,,Cha."zasmál se a napůl chvástavě vykřikl.
,,A ty jsi jako kdo? Osobní bodyguard?"posmíval se Jaredovi.

,,Okamžitě odtud odejděte a možná nepoteče krev. A to bych vám vážně nedoporučoval."zasyčel. Hrůzou nad jeho hlasem mi naskočila husí kůže. Ještě jsem ho takhle mluvit neslyšela. Nikdy na mě nemluvil nijak hezky, ale oproti tomuhle hrůzostrašnému zašeptání se mnou mluvil ještě pěkně.
A ta pohrůžka...
Kdybych já byla ten chlap, dala bych se na bezhlavý útěk.

,,Myslíš si, že mě zastrašíš nějakou bezduchou větou? To se teda pěkně mýlíš, chlapečku. Dávám ti poslední šanci ustoupit mi a vydat mi to děvče, jinak poteče krev z tebe."zavrčel výhružně.

Chtěla jsem se do toho vložit. Nesnesla jsem pomyšlení, že by měl někdo kvůli mě trpět. I kdyby to měl být někdo jako třeba Jared... nedokázala bych to snést.
Pokusila jsem se promluvit, ale místo toho ze mě uniklo jenom nezřetelné zasípání. Odkašlala jsem si a znovu se pokusila promluvit.

,,Jarede." Bylo jediné na co jsem se zmohla. Hlasivky mi vypověděly službu.

Otočil hlavu za zvukem svého jména. Podíval se na mě. Nebo spíš na tu hromadu na zemi. Lehce jsem zakroutila hlavou a doufala, že to pochopí.
V době Jaredovi nepozornosti po něm ten muž vystartoval. Vykřikla jsem když do Jareda narazil jako demoliční koule a srazil ho k zemi. Odkutálela jsem se od nich dál a zděšeně jsem pozorovala jak ten chlap sedí nad Jaredem a dává mu rány pěstmi do obličeje. Viděla jsem jak mu z pusy začala téct krev.
Potom se ale stalo něco neuvěřitelného. Jared ho popadl za mikinu a jedním rychlím pohybem ho přehodil přes sebe dozadu. Zírala jsem na to a nemohla tomu uvěřit. Právě teď jsem viděla jak malý a hubený kluk odhodil stranou o hodně silnějšího chlapa jako kdyby byl lehký jako pírko.
Oba dva se bleskově postavili a bitka začala nanovo. Jared teď zasazoval daleko tvrdší rány a já s úžasem a strachem sledovala, jak se protivníkův obličej barví jeho vlastní krví. V jednu chvíli vyskočil Jared do vzduchu a nějakým karateistickým (nevím ja se to píše:/ ) chvatem ho kopl do břicha tak silně, že ten chlap zavrávoral a několik metrů letěl vzduchem než se zaduněním dopadl na trávu. Už se nezvedl.