Život ve stínech - Ztráta kontroly

19) ,,Byla jsem tak slepá!"

,,Ahoj mami! Jsem doma!"zakřičela jsem hned jakmile jsem zabouchla hlavní dveř.

,,Ahoj miláčku. Jak bylo ve škole?"odpověděla mi máma.

,,Pořád stejně. Pořád jenom nuda!"

,,Ale zlato. Nebuď taková."ozvalo se společně se smíchem zase odněkud z domu. Nakráčela jsem si to do kuchyně. Máma se skláněla nad kuchyňským pultem a vší silou hnětla rukama těsto.

,,Jaká?"zeptala jsem se jí nechápavě a zároveň zaujatě přičemž jsem si stoupla vedle ní.

Na chviličku se zarazila než mi odpověděla: ,,Taková, která nedokáže si věci zpříjemnit aspoň troškou fantazie."

Obočí mi vyjelo vzhůru což mámu nevím proč pobavilo.

,,Jak by jsi to nazvala?"

,,Jednoduše. Jsi moc praktická a ještě velký realistka."

,,Jak jsi na takovou blbost přišla? Vždyť já mám fantazii."ohradila jsem se a dloubla jsem do ní prstem.

,,Ale asi moc ne. Už od pěti let jsi mi dokázala vše,"zvedla zamoučené ruce a naznačila ve vzduchu uvozovky, ,,'logicky' vysvětlit. Nikdy jsi mi nevěřila, že jsou nějaké víly nebo skřítkové. Moc rychle jsi nám dospěla. Možná to je špatně. Já nevím, ale po mě v tomhle směru nejsi. Já mám fantazie až moc." Usmála se od ucha k uchu a já jí musela dát za pravdu. Dal by si člověk s malou fantazií přebarvit vlasy na zelenou, aby vypadal jako louka na jaře? Asi ne.

,,Sluší ti to."zamumlala jsem a otočila jsem se s úmyslem nenápadně vypařit. To by ale nebyla má matka mou matkou, kdyby mě těsně před prahem do kuchyně nezastavila slovy: ,,Nechceš se mi svěřit?"

Otočila jsem se. Pořád byla otočená k pultu a pracovala na těstě.

,,Něco tě trápí."prohlásila.

Nejistě jsem přešlápla z nohy na nohu.
,,Co by jsi dělala, kdyby se jeden z tvých spolužáků choval jako šílenec? A přitom by za tím bylo něco víc, jenže nevíš co a on by ti to navíc nechtěl říct."vyhrkla jsem dřív než jsem si to stihla rozmyslet.

Čekala jsem cokoliv. Zalapání po dechu. Výkřik hrůzy. Popadnutí mobilu a rychlé telefonování do psychiatrické léčebny. Možná i nezájem, ale rozhodně ne smích. A tohle přesně máma udělala. Hlasitě se rozesmála.

,,Tak, že bych se nakonec mýlila? Tvoje fantazie pracuje na plné obrátky, holčičko!"vypravila ze sebe mezi záchvaty smíchu. Nadzvedla jsem obočí nad jejím chováním. Jako malé ztřeštěné dítě.

,,Ale..."chtěla jsem se ohradit, ale ona mě zvednutou rukou zarazila.

,,Kiro, zamyslela jsi se někdy nad jinou možností, proč se tak chová? Nebo jsi se tvrdošíjně držela svého názoru? Podle mě jsi viděla na něm, to co jsi chtěla vidět. Podstatné detaily jsi vynechala nebo je ignorovala. Zkus se zamyslet nad tím, co jsi přehlížela, a uvidíš, že svůj názor změníš. Určitě je pro to nějaké nevinné vysvětlení."

Než bych měla uvěřit, že je Jared nevinný to radši políbím záchodové prkýnko.

,,To těžko."zamumlala jsem a rychle jsem opustila kuchyň, než by mamka stačila začít probírat další psychologické téma.

Schody jsem vyběhla po dvou a hlasitě jsem za sebou práskala dveřmi pokoje. Zničeně jsem padla na postel a zabořila obličej do polštáře.
Chtěla jsem už jeno odpočívat a poddat se spánku, který mi tížil víčka, ale myšlenky byly silnější a sladké bezvědomí zatlačily dopozadí.