Přikázali mi věřit

4. Ty odcházíš

Merilith

Trhala sebou, jako kdyby jí někdo mučil, bylo to děsivé. Její kůže pomalu černala. Stejně jako vlasy a oči. Najednou začala zvracet, černou krev. Její krev. „Merilith! Prosím!" Křičel jsem a očima prosil léčitelku ať jí pomůže.

„Skončete to prosím," zachraptěla a její tělo se propnulo v další křeči.

„Odveďte ho!" Vykřikla léčitelka. Legolas mě chytl a táhl mě pryč. „Merilith" Vykřikl jsem naposledy. Poté mě Legolas vytáhl z pokoje. A zabouchl dveře.

Nevím, kam mě táhl. V hlavě mi zněla její slova. „Skončete to, prosím." Legolas mě odvedl až do stájí. Tam mě nechal.

Uslyšel jsem známé ržání, zamířil jsem tím směrem. Byl to Syky. Opatrně jsem vešel k němu do boxu. Ihned mě přivítal, silným ržáním. Lehce jsem ho pohladil po sametovém čumáku. Opřel jsem se o něj celou svojí váhou a nechal se uklidnit, teplým koňským tělem.

Najednou sebou Syky trhl, odstoupil. V očích měl strach. Začal do mě strkat čumákem. Vhazoval mě ze svého boxu. Věděl, že se něco děje.

Rychle jsem vyběhl ze stájí a rozeběhl jsem se do svých komnat. Rozrazil jsem dveře. Připravoval jsem se že znovu uvidím její tělo v křeči. Když jsem však otevřel dveře, pokoj byl prázdný.

Legolas

Bylo děsivé vidět jí, jak trpí. Jakmile jsem odvedl otce do stájí, zamířil jsem zpátky k ní. Otcův pokoj vypadal jako z hororu. Nechal jsem služebné, aby všechno uklidili. Merilith jsem nechal přenést do jejich komnat.

Léčitelka jí zklidnila bylinkami a ošetřila potrhané stehy. Když odcházela, kladla mi na srdce, že musí být v klidu. Proto ještě než odešla, pomohla mi jí znovu přivázat k posteli. Přišlo mi to hrozné, pro elfy byla svoboda důležitá. Pro ní to však byla jediná šance na přežití.

Seděl jsem vedle Merilith a držel jsem jí za ruku. Na stolku byl hřeben a tak jsem jí začal rozčesávat zacuchané vlasy. Když jsem byl, hotový tak jsem jí je zapletl do copu na stranu.

Než jsem odešel tak jsem jí k posteli donesl dvě deky a několik polštářů. Kdyby jí byla zima. Ještě jednou jsem se na ní podíval. Poté jsem jí nechal odpočívat. Její kůže byla teď bílá jak papír. Oči měla zavřené. Kolem míst kde byla přivázaná měla zarudlou kůži.

Na chodbě jsem narazil na otce. Zakázal jsem mu za ní jít. Odvedl jsem ho do komnat a poslal ho se umýt a převléci, měl na sobě její krev.

Thranduil

Jen co jsem se omyl a převlékl, zamířil jsem k ní. Musel jsem jí vidět. Došel jsem až k jejímu pokoji.

Stráže na mě jen kývly. Hlídali jí. Potichu jsem vešel.

Ležela na posteli a byla přivázaná. Rychle jsem jí uvolnil ruce a sedl si vedle ní. Na stole byla kniha, kterou mi četla, když jsem byl slepý. Opatrně jsem jí vzal do rukou a otevřel na místě kde byla založená.

„Až přijde náš čas tak odejdeme..." Dál jsem číst nemohl. Do očí mi vyhrkly slzy.

O několik hodin později mě Legolas odvedl do mých komnat. Usínal jsem s nevyslovenou prosbou na rtech.

Palác hořel. Rychle jsem vyběhl z komnat. Cestou jsem, vyděl jen mrtvé vojáky. Uhořeli...

Stíny se po mě natahovali. Stíny mého lidu. Musel jsem jí najít...

Vběhl jsem do jejího pokoje. Hořel. Merilith ležela na posteli. Měla otevřené oči. Dívala se na mě vyčítavým pohledem.

Po tváři jí stekla slza. Z jejích očí se vytrácel život. Umírala. Slyšel jsem, jak se koně snaží utéct z boxů. Jak můj lid křičí. A já seděl u mrtvé lásky...