Ahoj jmenuji se Nela. Je mi 15 a bydlím se svýma rodičma a bratrem v Praze. Chodim na základní školu a za měsíc jdu do deváté třídy...YEAH....
----
No super za měsíc začíná škola a já nemám nic na sebe. Zkusím zavolat své nejlepší kámošce Emmě.
"No konečně ses ozvala princezno" Popíchla mě Ema když mi zvedla mobil.
"Taky tě zdravím zlato....:D Hej napadlo mě, žebychom mohly zajít konečně na nějaké ty nákupy"
"Noo..to není špatný nápad :) Tak za hodinu v Palládku pa"
Ccc...no jo no jako bych ji neznala. Což mi připomíná, že bych se mohla začit chystat, do Palládka to mám docela daleko :/
Ok takže jelikož jsem se zdržela v koupelně tak mám asi 5 minut na to abych se oblékla, což bude pro mě celkem hard.
Z domu jsem vyšla z pocitem, že jdu až moc pozdě a nestíhám, ale aspoň vypadám dobře. Kraťase s vysokým pasem a crop top mi prostě sluší. Do Palladka mi to potrvá busem 15 min, tak abych si zkratila cestu dám si do uší sluchátka.
Konečně jsem v Palládku, ale Emu nikde nevidim. A to jsem přišla pozdě o 10 minut. Hm divné, chodit pozdě není její styl. Nu což tak si aspoň zajdu do H&Mka. Když jsem si to svým rychlým krokem šla směr H&M a psala zároveň Emmě kde je, tak do mě někdo vrazil. Podivala jsem se tomu dotyčnému do očí a omluvila se mu.
"Promiň nedávala jsem pozor"
"Ou Ahoj já jsem Vadim a ty?"
Ou..stop chlapče co si jako o sobě myslíš. Ty jako do mě vraziš,omlouvám se ti a ty místo toho abys mi řekl promiň já...ty za nic nemůžeš, se mě zeptá jak se jmenuju?!
"Já? Já nemám čas ahoj" A rychlým krokem jsem si to konečně kráčela do H&M.
Když vejdu do H&Mka moje pusa je otevřená a překvapena koho tam vidím
Taaaak tady máte prolog (prvni dil). Předem se omlouvám za pravopisné chyby. Doufám že se vám moje story bude líbit :))
