Sedla jsem si vedle Verči, která měla své oči plných slz. "Co se děje? " Koukla se na ní a čekala na její odpověď.
Verča jen kňukla vstala ze židle a opustila třídu. Všichni se na ní koukaly krom Vadima. Verča se celou hodinu neobjevovala. Měla jsem o ni strach. V tu chvíli školní zvonek zvonil na přestávku a já se hned zvedla a měla namířeno směr záchodky. "Nell počkej. Chtěl bych se ti představit. Jsem Luke Malik. Tvůj třídní učitel. A pocházím z Worthingu." Dokončil můj učitel představovací monolog. Napřáhla jsem k učiteli ruku a on ji přivítal. Jakmile jeho oči nepozorovaly mě, tak jsem se vypařila na záchodky za Verčou.
"Tak co se děje? A slovo nic neni odpověď." Řekla jsem mirným tónem a ubrečená Verča se jen na mě podívala. "Chodila jsem s jedním klukem,co bydlí na proti tobě a chodi k nám do třídy. Byly jsme do sebe šíleně zamilovaní. Chodily jsme spolu rok a čtvrt. No a před dvouma tydnama se semnou rozešel. Důvod mi neřekl a do teď jsem úplně na dně jen když ho vidim. A víš co je na tom blbý Nell? " zakroutila jsem hlavou a čekala co z ní vypadne. "Že já ho pořád miluju" Povzdechla si Verča a zároveň utřela slzy. Verču jsem obejmula a během chvilky jsem tam stála sama.
Zvonilo na konec poslední hodiny a já z dnešního dne měla radost. Během dneška jsem se ani neztrapnila a ještě k tomu jsem si našla spoustu dalších kamarádek. Jediný co mě netěšilo byla Verča a to její chování. "Takže z Londýna" Zastavil mě Vadim a já se na něj usmála. "Ehm jo. Něco v nepořádku?" Zeptala jsem se nejistě a koukala jsem se na přicházející Verču. V tu chvíli když uviděla Vadima se zastavila a se slzami v očích utekla. " Ehm ne vůbec. Nechtěla bys někam zajít teď?" "Víš co Váďo? Půjdem ke mně, potřebuju s něčím pomoct" Vadim jen přikývl a šly jsme. Během cesty ke mně bylo takové to trapné ticho. Tu chvíli jsem totálně nesnášela. Z kabelky jsem vytáhla klíče a otevřela. "Tak s čím potřebuješ pomoct? "Zvedl ke mně Váďa své obočí a já se v tu chvíli začala bát. "Co se stalo mezi tebou a Veronikou?" Vyhrkla jsem na něj a Váďa nanesl svůj nevinný pohled. "Kterou mysliš?" To je vážně tak blbej?! "Tys jich snad měl víc?" Začala jsem křičet, až mi spadla první kapka na svou košili. "Aha....takže žádná pomoc, ale rovnou výslech. Já si myslím, že hlavni věci už víš od Veroniky. Víc vědět nepotřebuješ." Vadim dokončil svůj monolog a chystal se k odchodu. "Ta dívka,kvůli které jsi nechal Verču....byla jsem to ja?" V tu chvíli se Vadim zastavil a otočil se mým směrem. Pomalu a nejistě se začal vracet ke mně. Začala jsem být velmi nejistá. Jakmile Vadim byl sotva jeden metr ode mě, pohladil mě potváři.
