Jako važně? Kladno? "Proč zrovna Kladno tati?" Se sklopenou hlavou jsem šla blíže k němu. "No Neli jak ti to asi říct. Prostě jsem dostal dobrou nabídku co se týče práce. A nerad bych ji zachodil." Dokončil svůj monolog a hned na to se ozvala máma. " A když mi to táta říkal, tak jsem začala hledat nějakou práci a našla. A co se týče bydlení, tak to už je taky zařízené" Huh jako realy? A můj názor tu nikoho nezajímá? A co třeba škola a mí kamarádi? Heh no na tohle asi žádná výmluva není, když už nemám žádné kamarády. "Fajn kdy se stěhujem?" Máma na mě koukala s překvapivým výrazem a odpověděla. "Zitra zajedem do kladenské základní školy a přihlásím tě a stehovat se budem o víkendu.
Je víkend. Což znamená stěhování. Popravdě nerada opouštím tenhle dům. Ale když nová Nell tak musí být i nové prostředí. "Zlato stěhováci jsou tady" zavolala na mě máma a já pomalu začala dávat věci do obyváku.
Jakmile v mém ani ostatních pokojech už nic není, se slzami v očích dávám tomuhle domu sbohem. Klíče od bývalého domu zahodím do kanálu a nasedám do auta směr nový život.
V autě jsem přemýšlela co dál. Jak to teď bude. Jací budou sousedi a spolužáci. Ale nejvíc mě zajímalo, jestli najdu někoho tak skvělého jako byla ona. Její jméno už radši neříkám, protože při vyslovení toho jména se mi che brečet. Do prdele! Však já úplně zapomněla na Vadima. Už asi týden jsem se mu neozvala. Vlastně ani on mě ne. Nejspíš jeho jsem nadobro taky ztratila. " Nell vystupovat jsme doma!" Okřikla mě máma a já vystoupila z auta. Wau. tak to je nádhera. Ten dům vypadá z venku fakt dobře a moderně(viz. média). Jsem zvědavá jestli tmu bude i vevnitř. Jo měla jsem pravdu. Z předsíně jsem měla výhled na obývák propojený s jídelnou a kuchyní. Vše bylo sladěno do černobílé barvy. Schody. Vždy jsem toužila po domě se schody. Nahoře bylo spoustu dveří. Náhodně jsem vybrala dveře na konci chodby. Vešla jsem do pokoje a bylo mi hned jasné kde právě stojím. Můj pokoj. Pokoj byl světle fialově vymalovanéj a nábytek byl bílý. To je tak dokonalé. Dokonce tu mám i balkón s výhledem na celé Kladno. V mém pokojí nebyla žádná skříň, což mě docela zklamalo. Ale vedle vstupních dveří byly další dveře. A to byl pro mě šok. OMG! Já mám šatnu. Tak to je něco. Když jsem si prohlédla šatnu centimetr po centimetru narazila jsem na další dveře. To není možné. Já mám i svou vlastní koupelnu. Ne žebych tam v minulém domě neměla svou koupelnu, ale tohle bylo proti tomu nic. Však ta koupelna je asi dvakrát větší než ta má minulá. "Jak koukám, tak už sis svoje pokoje našla" Otočila jsem se za hlasem a rozběhla se k němu. " Děkuji tati, je to dokonalý." S tátou jsme tam jen tak stáli v objetí než naší chvíli narušila máma. " Ooo.. To je tak roztomilé. Neli pojď si vybalit věci ať toho na večer nemáš tolik" Já jen přikývla a šla si dolů pro krabice.
Když nový dům, nová škola tak i nový začátek. Ležela jsem na své posteli s notebookem a mazala si své profily na sociálních stránkách. Facebook-smazán, Twitter- smazán, Instagram- smazán, Ask.fm-smazán. Když nový začátek tak i nové profily. Ve všem teď začnu od znova. Když jsem se svou prací spokojena půjdu dolů sehnat něco k jídlu. Když jsem scházela schody uslyšela jsem někoho brečet. Byla to máma. "Mami co se děje?" Když mě rodiče uslyšely jejich oči byly namířené na jednu osobu. Na mě. " Miláčku neboj nic se neděje. Nic důležitého." Se slzama v očích na mě mrkla a odešla nejspíš do ložnice. Z kuchyně jsem si vzala jablko a šla si lehnout do postele. Nic důležitého. Začínám se o mámu bát. Nikdy jsme mezi sebou neměly žádné tajemství
