Pohled Nely
Už je to týden co jsem zalezlá doma v peřinách. Každý můj den teď vypadá asi takhle : ležet,brečet,sprcha,ležet,svačina,brečet,vzpomínání na nejlepší osobu Em,sprcha a spánek. Nad timhle stereotipem jsem se zhrozila, když jsem se dneska ráno viděla v zrcadle. V odraze stála malá, hubená na kost dívka s kruhama pod očima, s bledou tváří a.. Ty vole co to mám na tý hlavě!! Když si šáhnu na mé vlasy, připadám si jako bych měla ruce v oleji. A dost. Vlezla jsem si do sprchy a nechala po sobě stékat horké kapičky vody. Šáhla jsem po mém dermacol ritual body gelu a nanesla na své pochablé tělo. Poté mydlinky na mém těle nechala smýt kapkami horké vody. No a nakonec jsem si vzala svůj šampon s příchutí manga a nanesla na své nechutně masné vlasy. Když jsem vylezla ze sprchy omotala jsem kolem sebe ručnik a na hlavu si udělala turban. Než jsem se podívala do zrcadla vzala jsem micelárku a tamponkem jsem si vyčistila tvář. V tu chvíli jsem se koukla do zrcadla a pomalu se začala poznávat. Po dlouhem prohlíženim se v zrcadle jsem usoudila, že moje zuby na tom nebyly dobře a ten nepříjemnéj zápach vychází z mých úst. Takže jsem nanesla na svůj kartáček pastu a asi 10minut si čistila zuby. Zbytek pasty jsem vyplivla do umyvadla a umyla si pusu. Když už jsem byla se svou hygienou spokojená, nadešel čas na oblečení. Upnuté šedé tepláky a černá adidas mikina nezni jako špatná kombinace. Když jsem oblečená,umytá a celkově hotová s mojí proměnou jménem chci zpět starou Nell, jsem se rozhodla po týdnu opustit svůj pokoj. V kuchyni to začalo vonět vajíčkama, tak jsem se pomalu přiblížila a zezadu obejmula mámu. "O můj bože. Christiáne pijď sem" zavolala máma když mě uviděla. "Copak hoří?" Vlítl do kuchyně táta a jakmile jeho oči namířily na mě uviděla jsem v jeho ičích lesknout se malou kapku. "Nel. Je ti už lépe?" Vydechl táta a obmotal své ruce kolem mě. "No sice ti pořád ještě bolí, ale jinak jsem doufám vpořádku." Se slzami v očích jsem odpověděla na otázku svého táty. " To jsem ráda miláčku. V tom případě Chrisi zavolej tomu psychiatrovi, že ten pobyt rušíme." Co? Psychiatr? Pobyt? Mí vlastní rodiče mě chtěli dát na psychinu? Myslím , že se nejspiš vrátím zpět do pokoje a budu tam další týden. "Ehm Neli promiň asi jsme ti měly říct, ale měly jsme o tebe strach. Vubec jsi nevycházela z pokoje, nemluvila s nami a taky jsi nejedla. No schválně, v rohu máš váhu běž se zvážit." Dokončila máma svůj monolog a pokývla k rohu, kde stála váha. Jakmile jsem si na ní stoupla, myslela jsem si že hrůzou omdlim. 35kg? Jako vážně? Já jsem za te týden shodila 10 kg?! "Tohle je váha 13ti leté dívky" řekla se slzami v očích máma a začala krájet zeleninu. "Nel? Chtěl bych s teboh mluvit o škole. Jelilož víš ze za dva dny začíná škola a ty v té své nikoho nemáš tak nás s mámou napadlo co takhke přejít na jinou školu? Co třeba Kladno?"
