Zaparkujeme na nějakém parkovišti, kde už stojí několik aut a asi další tři autobusy.
Jdeme na prohlídku města. Nejdříve se podíváme na sochu Jeakspeara a potom jdeme na motýlí farmu. Je to úžasné. Jsou tu motýli různých velikostí a barev. Je tu i průhledný motýl. Jsem z toho okouzlena.
Po prohlídce města se vracíme k našemu autobusu, vezmeme si svoje věci a čekáme, až si pro nás přijedou "adoptivní rodiče".
,,Ahoj," řeknu a obejmu Davida.
,,Ahoj a užij si to, uvidíme se zítra."
,,Díky, ty taky."
Přichází nějaká paní. Je menšího vzrůstu a má tmavší pleť a tmavě hnědé vlsy. Trochu se zděsíme, když zjistíme, že u ní budeme bydlet my.
,,Dobrý den," řekneme anglicky.
,,Ahoj," řekne ona. ,,Jak se jmenujete?"
,,Já jsem Ester," řeknu.
Představí se i holky.
Potom si vezmeme naše zavazadla a jdeme. Dojdeme k autu. Je černé a malé. Kufr je ještě menší, než se na první pohled zdá. Vejde se tam jenom můj a Niny kufr. Lucky a Marušky si musíme dát na nohy.
Když asi po 7 minutách přijedeme na místo, zjistíme, že budeme bydlet v klasickém anglickém tří patrovém domě. Vejdeme. Uvidíme manžela té paní. Ještě víc se zděsíme. Pozdravíme ho.
,,Jděte nahoru a zabydlete se. Za půl hodiny bude večeře." Řekne ten pán. Vede nás do našeho pokoje. Vezmeme si naše zavazadla a jdeme za ním. Bydlíme v druhém patře, tudíš uprostřed. Velikost našeho ppkpje jsem odhadla dobře. Ještě nám ukáže, kde je koupelna a jde. Zapínáme si mobily, abychom zjistili, jestli tu je wifi. Výsledek nás potěší.
K večeři máme fazole, pizzu a hranolky. Nic moc, ale šlo to. Po večeři se jdu osprchovat, vyčistit si zuby a jdu spát. Holky si ještě povídají. Usnu rychle, protože jsem unavená z cesty.
