Aby bylo jasno,já vím že jsem v Anglii byla pět let, ale poslední rok jsem nemyslela na nic jiného, než na svého přítele Marka, který mi byl oporou, všechno věděl, i to co jsem nechtěla, ale věděl jak mně utišit, rozesmát, a vůbec všechno co jsem kdy dělala a dělat chtěla.
Teď ležím v posteli a přemítám, co se stalo minulý měsíc...
*memory*
Zrovna jsme vystupovali u naší oblíbené pizzerie. Vešli jsme dovnitř a objednali si.Klasika,on sýrovou a já šunkou. Bylo to naše výročí, první výročí.
"Pamatuješ, jak jsem se tady natáhl, aby jsem získal tvojí pozornost, tenkrát jsi tady byla s Georgem, jo vypadalo to jako rande.." zašklebil se, snažil se vypadat naštvaně, ale nevedlo se mu to.
"Jo jasně, rande, a my dva, pff. Nevím kdo tady byl s naší královnou školy,hmm??!!" smála jsem se. Snažil se vypadat uraženě, ale vůbec mu to nedařilo. Začal se smát na celou pizzerii.
"No dovol", odfrkl si a to mně rozesmálo ještě víc.
Vycházím z restaurace a jdeme k autu. Otevře mi dveře, o jaký gentleman, no a potom se to stalo. Srazilo ho auto. Byl to nájemný vrah, který měl za úkol ho zabít spolu s jeho rodinou, jeho táta totiž pracuje na ministerstvu, nějakej ředitel či co, vůbec nevím.
Byl na místě mrtvý... Vidět ho tam bezvládně ležet, člověka který se pořád smál, každého rozveselil.
Nikdy na ten pohled nezapomenu. Pohřeb byl týden potom, šla jsem tam, ale kluci mně podepírali, ale nakonec jsem utekla jako zbabělec....
*end memory*
Slzy se mi kutálejí po tváři, těžko jsem se z toho dostávala a pořád se z toho dostávám, ale nikdy na něj nezapomenu. Koukám se na zeď , kde jsou fotky mně a Ashtona. Přemáhá mně vztek a všechny fotky ztrhávám. Místo nich tam lepím fotky mých kamarádů, a mně a Marka.Jako vzpomínky na krásné období v Anglii. Jsem ráda zpátky doma. Přemýšlím, že jsem dlouho nebyla na Twitteru.
Zpráva, dokonce dvě
Ver : Děláš si prdel, jsme doma jak dlouho, a ty se neozveš!!!! Ne víš koho jsem potkala, Luka, no a pozdravil mně, chápeš to:***
Ver: No jasně ignoruj mně, vůbec mi to nevadí, jo a oni se přestěhovali, bydlí teď vedle nás OMG JÁ UMŘU !!!!
Nic: Jenom se nezblázni, a co jinak povídej,přeháněj... :D :D
Ver: No, jenom mně pozdravil, řekl jak se mám, a odešel :( :'( a co ty ?? a žádný vynechávání, zníš se..:D
Nic: No,byli jsme venku, povídali si no a já mu potom všechno řekla,co mně tížilo, boží pocit, cítím se tak volně, i když toho budu asi potom litovat, ale to nevadí:)
Ver: No, takže co nejdřív se sejdeme, domluvíme se potom, já musím jít spát, zítra jdeme na oslavu,takže.... umřu, vzpomínej na mně v dobrém :'((( :D Dobrou berto :****
Nic: Dobrou Gertrůdko :*
Fajn, to by jsme měli,ale kdo by mi mohl psát.
Ashton: Ahoj,nechtěla by se někdy sejít, promluvit si a urovnat si to mezi náma :)
Nic: Jo, dobře,zítra ráno v parku v 10, u zmrzliny :)
To je poslední co jsem mu napsala. Šla jsem do koupelny, osprchovala jsem se, udělala hygienu, převlékla jsem se do pyžama s Thorem, a šla spát, dneska toho bylo víc, než dost.
*Ashton
Čekám tu na ní. A už přichází. Wow. Je nádherná, a já jsem vedle ní jako bezdomovec....
Sedli jsme si na lavičku, řekl jsem jí všechno, co jsem chtěl, a doufám že nezačne znova křičet.
"Ashtone, já, promiň, ale musíš mi nechat trochu víc času, já si nejdřív musím urovnat svoje, ale doufám že jsme alespoň kamarádi." řekla a povzbudivě se na mně usmála.
"Dobře, promiň" řekl jsem a oba jsme se postavili, a odešli každý po svém.
