Čus děcka,
tak jsem zas sedla na svou vznešenou prdel, že jako něco napíšu a...here we go.
Předtim, než začnem s dalšíma myšlenkovejma pochodama našeho Jessieho, tak bych ráda řekla pár věcí
První-Fakt netušim, jak a co budu přidívat, ptž tý školy je fakt kvantum a mě to jako štve, ale bejt naštvaná je to jediný, co s tim asi můžu dělat a tak se prostě budu snažit zařídit aspoň hodinku dvě s wattpadem, abych přidala aspoň pár dementních větiček.
Do toho budu ještě jak debil brigádničit snad každou volnou chvíli...
Taky mám v záloze ještě dvě kraťoučký storky, který rozjedu společně s A.D.H.D. na který se vrhnu někdy...až tak nějak dotáhnu ke konci zbytek těchle rozpracovanejch short povídek, ale napadlo mě, že bych mohla aspoň přidat ochutnávkovou první část, která už se jakože dodělává.. Tak možná něco takovýho očekávejte.
Druhá- Nevim jak a kdy hnu s OTR, chci to mít fakt promyšlený, takže se prostě smiřte s příšernym přidávánim...věřim však, že počkáte :3
Třetí - asi jste si všimli, že teď mám prostě dost blbý nálady, vono to je teď kolem mě dost kolísavý ... strašný nároky, zařizování okolo brigády, tuna školy, "milostnej život" ( nechte mě se zasmát ..haha) je taky teď dementně na hraně a já už jen čekám, až se všechno zboří jak domek z karet...Tááákže ode mě nečekejte v těch dílech žádný velevýkony, ono je to fakt dost v prdeli
Čtvrtý ( a poslední) Věnování jde StaySidney , protože doprdele četl někdo ten koment? Já čuměla jak blázen a spadla mi brada ( a nejen mě), takže díky holka...fakt si mi tim neskutečně zlepšila den...
Mám vás všechny ráda, tak držte palce...
Gratuluju všem co to dočetli až sem
♥firefly♥
***********************************************************
,,Ollie, myslim, že je na čase jít spát." Zasmála se, pevněji mě objala a zabořila obličej do mého hrudníku.
,,Ne Jessie, tohle děláš vždycky. Já nechci , aby ses z toho zase vykecal, chápeš? Chci vědět, do koho jsi tak zblázněnej. Nevim, proč kolem toho děláš takový halo. Je to jen otázka."
,,Olie ne, jdem spát." Chytil jsem ji pod koleny a nesl do postele.
,,Hej počkat, chci se svlíkout a chodit umim sama a neodpověděl si mi. A taky nejsem unavená." Unaveně jsem si ji prohlížel. Užíralo mě, že jsem jí nic nemohl říct, ale jak by to asi vypadalo?
Miluju tě.
Jo, díky. Dobře.
To je všechno, co řekneš?"
Tak fajn, já tebe ne...
Povzdechl jsem si nad tím scénářem, co mi prolítl hlavou. Vlastně jsem chtěl křičet, nebo se začít hystericky smát, doprdele muselo to bejt tak zamotaný?
Bylo by jednoduchý, kdybych ji tak neviděl. Kdyby tu stála nějaká moje kopie, která by jí sledovala, jak sedí na posteli a nemotorně si rozepíná jednu z košil, kterou mi kdysi šlohla a nevrátila. Jenže jsem tu stál já, existence, která se ztratila někde na půli cesty mezi pravym kamarádstvím a láskou na celej život.
Sklonil jsem se k ní a odtáhl její ruce. Podívala se na mě těma svýma velkýma kočičíma očima a snažila se mě pochopit. A nebyla jediná.
Rozepl jsem jí košili a ona ji ze sebe shodila. Sundala si i tepláky a seděla tam jen tak ve spodnim prádle, jako by se nic nedělo. A nedělo. Dělala to často. Všechny tyhle situace byly častý. Ona se zeptala na můj milostnej život a já ji poslal spát. Ale ona to stejně nikdy nepochopila, byla slepá. Asi jako já.
Kolikrát mi předhazovala ty její kamarádky, který na mě dělaly oči. Vlastně ji ani neměly rády, prostě se se mnou jen chtěly bavit. A tak to bylo i naopak.
Spousta kluků se přese mně snažilo právě k její maličkosti dostat. A dostali maximálně přes držku. A ona ty holky stejně nakonec poslala doháje.
Naše rozhovory vypadaly asi takhle:
Nelíbí se ti Shayla?
To je zas která?
Ta hubená černovláska z atletickýho týmu.
Ne nelíbí.
Stejně je to kráva a dá každýmu.
A takhle to končilo. Ona mě měla pořád jen pro sebe a já se nemusel trapně pokoušet dělat zamilovanýho, když už jsem do někoho zblázněnej byl. A vlastně nám to vyhovovalo. Všechno by fungovalo, nebejt jejích otázek.
,,Zase si uplně mimo." Zašeptala. Znovu jsem se na ni podíval. Pořád seděla ve stejný poloze.
,,Jsem unavenej. Jestli chceš, jdi do sprchy. Košili nebo triko si vem a ručník už máš na věšáku.Já jdu sklidit ten bordel."Chtěl jsem se otočit a odejít, ale promluvila.
,,Zas to děláš?"
,,Co?"
,,Ty to fakt nevidíš, že ne?" Otočil jsem se úplně a překřížil si ruce na prsou.
,,Co bych měl vidět?" Pokroutila hlavou a zvedla se. Ze skříně vytáhla další z mých košil, jednu z těch co jsem nosil fakt často a opět se podívala na mě.
,,Je to jedno, stejně bys to nechápal." A pak zalezla do koupelny. A já tam stál, zíral za jejím perfektním tělem a snažil se přijít na to, co vlastně myslela. Ale bylo to marný.
Nikdy nikdo nemohl vidět do hlavy Olivie Daversonový. Ani já a to jsem ji měl zažitou hluboko pod kůží, tak hluboko, že mi vlastně kolovala i v žilách.
