Stinné bytosti ZASTAVENO!

Prolog

Jednoho dne se bohyně boje Galinea procházela mezi lučinami a vzlížela ke svému domovu, k nebesům. Téhož dne zavítal do stejných krajů i pekelný pán Agrael, vládce pekel a podvětí. Prodíral se hustými houštinami, když u potoka spatřil osamělou dívku, jak brousí ostří svého meče. Nebylo tehdy krásnějšího pohledu než na mladou dívku ověnčenou lesknoucí se zbrojí. Ani samotný pán pekel nedokázal odolat jejímu půvabu. Nedbal opatrnosti a přišlápl suché větévky pod sebou. Mladá bohyně ihned zpozorněla a napnula tětivy svého luku. Její nadpozemské lovecké instinkty prozradili polohu vetřelce. Nezdráhala se ani vteřinu střelit šíp vetřelci přímo do lebky. Agrael však nebyl obyčejným vetřelcem. Dřív než se k němu rychlostí světla letící šíp dostal, spálil jej na popel. Vyděšená Galinea ihned hmatala toulce a střílela rovnou tři šípy najednou. Všechny však skončili stejně - jako hromádka popela. Marně Galinea hmatala do toulce pro další střely. Agrael se konečně rozhodl ukázat svou podobu. "Nač jsi pro mě vystřílela svých šípu, překrásná bohyně?" usmál se galantní démon. "Nač, mě stvůra z pekel jako ty pozoruje?" opáčila mu bohyně. "Odpusť, bohyně. Procházel jsem se krajinou, když jsem narazil na tvou krásu. Vím, bylo to ode mě podlé. Nikdo by neměl bez dovolení pozorovat krásu bohů." poklekl pekelný pán. "Povstaň, démone. Nejsem bohyně za kterou mě vydáváš. Nejsem bohyní krásy." odvětila Galinea a pozvedla svůj meč. "Neuváděj mě do omylů, bohyně. Zajisté se tvé kráse nic nevyrovná. Není krásnější ženy, než-li ověnčené válečnou zbrojí." povstal Agrael. "Lichotkami se nikam nedostaneš, démone. Máš to, ale zvláštní smysl pro krásu, když jsi ani neviděl mou tvář." pronesla Galinea, která měla přes ústa a nos masku. Její černozlatá zbroj se leskla stejně jako její temné oči. "Prosím, odhal mi celou tvou tvář. Poté tě teprva můžeme srovnávat s bohyní krásy Fiorou." řekl pokorný démon. Galinea neukazovala svou nikomu, ani nejvyššímu bohovi Saiko. "Nemám nejmenší důvod ukazovat co má zůstat skryto a zvláště ne cizinci, který mi ani nesdělil své jméno." odbyla Agraela a hbitě si pohrávala s mečem. "Odpusť za mou nezdvořilost. Mé jméno je Agrael, jsem pánem samotného podsvětí." uklonil  se. "Nezkušený Agraeli, roztáhni svá pekelná křídla a zmiz bohům nebes z očí. Nikdo by nechtěl rozpoutati další válku." pronesla hrdá Galinea a namířila svou zbraní na démonovo hrdlo. "Kolik bohyní již podlehlo tvému šarmu a kolik zatracených dětí už se stačilo narodit? Ale já nejsem jako ostatní bohyně. Mým tělem proudí horká krev nepřátel a mé srdce střeží bojoví duchové. Jsem bohyně války, Galinea!" pronesla bohyně a v jejích očích se zalesklo. "Ach, Galinea. Jak překrásné jméno. Nechtěla bys učit mé potomky správnému boji? Štědře bych tě za to odměnil." ušklíbl se démon. "Nikdy! Jediné koho budu kdy něčemu učit bude můj vlastní potomek!" rozkřikla se Galinea. Mladý démon v ní vyvolal tak silné ztracené vzpomínky, že se neudržela a povalila ho na zem. Přišpendlila ho k zemi a meč mu tiskla ke krku. Stačil jediný pohyb k potrestání drzosti démona. Ať se mladá bohyně snažila jakkoli, její ruce jakoby zkameněly, nedokázala zabít. Jindy by sťala hlavu i nejlepšímu příteli, tak proč teď nemůže zabít někoho, koho ani nezná? Každý pohled do démonových očí v ní vyvolával silnější a bolestivější vzpomínky na ztrátu svých potomků. Pekelný pán nenechal bohyni trápit dlouho. Jedním ladným pohybem ji odzbrojil a povalil pod sebe. Jakoby bůh osudu Waro, tohle setkání naplánoval a jakoby bohyně lásky Fiora oba očarovala, stalo se toto setkání osudným pro narození dívky bohyně války a pána podsvětí, Galine ...