Stinné bytosti ZASTAVENO!

Dějství I: Magie a bohové

"Měla jsem tě zabít rovnou, démone." sykla jsem a vyškrábala se na nohy. "Ale, ale, ale ... Ty máš ještě sílu vstát? Chceš bojovat o svůj marnotrapný život, Galine?" přehnaně gestikuloval žlutoočko. "Jak ---?" nestačila jsem dokončit větu. Ozval se výstřel a jeden z vlčích pobočníků padl k zemi. Následovala další rána a s ní se klátili další vlci. "Můj pane." promluvil nejmohutnější a nejčernější vlk. "Lovci, ti bastardi. Dáme se na ústup." syknul bělovlásek a během několika sekund všichni zmizeli.

Já jsem poklekla k zemi a svíjela si raněné rameno. Ozvaly se kroky, které se přibližovaly. "Další nepřítel?" zvedla jsem hlavu a podívala se na muže zahaleného v kápi. "Milé přivítání od někoho, kdo ti právě zachránil život." promluvil muž a strhl si kapuci z hlavy. Byl docela mladý, jen o několik let starší než já. Delší černé vlasy, které splývali mezi temnotou lesa a zářivě modré oči, které snad pocházely ze samotného nebe.

"Jsem rád, že jsem to stihl včas. Kdo ví, co by s tebou Aniel dokázal udělat." podal mi ruku. "Aniel? Vlci? Vy? Cože?!" nechápala jsem totálně nic co říkal, jako kdybych zapomněla řeč. "Chápu, jsi mimo a ještě k tomu zraněná. Takže to vezmu rychle. Jsem Yagari, vyslanec bohů a úhlavní nepřítel těch vlků co tě napadli. Vezmu tě k sobě, ošetřím tě a všechno ti vysvětlím." promluvil muž. Neudržela jsem se a propukla ve vlnu smíchu. Následně jsem se setkala s jeho nechápavým výrazem. "Omlouvám se, ale já na magii nevěřím a ani na bohy." pronesla jsem a vstala. Zamotala se mi hlava a já padla k zemi. Po nárazu jsem upadla do bezvědomí.