In chains (CZ Twissy Doctor who)

Hloupá chyba

"Bylo to jednoduché. Přišla jsem na poštu s tím vyplněným ticketem a podala ho."

Vyprávěla Missy a škrábala se do kopce. Doctor šel za ní a zajímal se o její příběh.

"A vyhrála si?"

"Vyhrála."

"Kolik?"

"Proč tě to tak zajímá? Hodně. Jsem bohatá žena Doctore."

Pán Času ji došel a pobaveně zvedl obočí.

"A jaká byla číselná kombinace?"

"Tak to ti nepovím. Ale jedno z těch čísel bylo dvanáct."

Mrkla na něj a změnila téma.

"Co Clara? Pořád naživu?"

"Pořád. Ale ne tvou zásluhou. Co proti ní máš?"

"Ona nemá ráda mě a já ji. Je to oboustrané, drahý."

Pohla se zraněnou rukou a trochu sykla. Snažila se nedávat najevo, jak moc ji to bolí, ale momentálně by byla radši, kdyby žádnou ruku neměla.

"Bolí to moc?"

On si toho ale všiml a začal se o ni starat.

"Ne, jsem v pořádku."

"Nejsi."

Zastavil se a podíval se na ni.

"Ukaž mi tu ruku."

"Jsem v pořádku!"

"Koschei!"

Křikl a ucuknul v očekávání facky. Ona však jen sklopila hlavu a natáhla pravou ruku k němu.

"Co s tím dokážeš?"

Zeptala se odevzdaně a znova zasyčela, když jí Doctor prohmátl zranění.

"Máš to nateklé. Kdybych měl šroubovák, mohl bych s tím něco udělat, ale jak vidíš..."

"Au."

Vykřikla a otočila se k němu zády.

"Ani nad tím nepřemýšlej."

"Jak víš co mám v plánu?"

"Znám tě. Tvoje regenerační energie. Nech si ji na důležitější věci než je moje zápěstí."

On si ale nedal říct, s trochou síly ji otočil zpět k sobě a volnou, nyní už mírně zlatě zářící dlaní přejel po jejím zápěstí.

"Tak a je to."

Čekal cokoli, jen ne to, že mu svou čerstvě uzdravenou rukou vrazí facku, které se vyrovnala snad jen tak, kterou mu tenkrát v podobné situaci dala River. Zavrávoral a překvapeně zamrkal.

"Idiote!"

"Co jsem udělal špatně?"

"Změkl ti snad mozek?! Nebo už senilníš?!"

Ve tváři měla zčásti nazlobený, ale spíš vyděšený výraz. Doctor rozhodil ruce.

"Nechápu proč se zlobíš. Jak jsi sama řekla, je to moje regenerační energie. Můžu si s ní dělat co chci."

"To můžeš, ale ne tady, k čertu! Jestli ta planeta patří Profesorovi, jakože patří, tak má na orbitě satelity. A jestli nás až doteď nezaměřily, tak tohle..."

Zdůraznila poslední slovo a zamávala mu před obličejem tou uzdravenou rukou.

"Tak tohle určitě zachytily."

Měla pravdu. Muž naproti ní na ni jen mlčky civěl a uvědomoval si, jakou chybu právě udělal. Pak se otočil, sevřel její ruku a vyrazil vpřed. Mlčky klopýtali přes les, který jakoby nikdy neměl skončit.

"Ale díky za uzdravení."

Poznamenala a prudce otočila hlavou.

"Někdo tu je, slyšíš?"

Zašeptala a pravou rukou vjela do kapsy. Pevně sevřela svůj otvírací nožík, ten kterým chtěla původně řezat Doctorovu ruku.

"Slyším."

Přitakal a přidal do kroku.

"Pohni."

Pobídl ji a žena se sarkasticky zasmála.

"Podíval ses někdy na to co mám na nohách?"

"Podíval. Missy to jaké máš boty budeme řešit později, ano?"

V tu chvíli se ozval výstřel a Paní Času se automaticky skrčila. Kolem ucha jí prolétla kulka a zaryla se do kmene nejbližšího stromu. Missy vytáhla svůj nožík a stoupla si do obrané pozice. Z lesa vyběhl muž s kulometem v rukách a bylo vidět, že chce střílet.

Všechno co následovalo se seběhlo strašně rychle.

Muž vystřelil, ale netrefil se.

Missy automaticky hodila nůž jeho směrem, ale ona trefila. Ostří se zabodlo přímo do mezery mezi přilbou a krytím na přední straně jeho těla. Útočník vykřikl a padl k zemi.

"Trefa!"

Vykřikla vítězoslavně a střetla se s vyděšeným Doctorovým pohledem.

Její protiofenzíva však neměla pražádný účinek, protože se kolem nich objevil snad tucet vojáků a oni byli v pasti.