Unesená

Jak to všechno začalo.

„Za hodinu začíná ten film pohni Nelí" volá na mě Kačka, která už stojí u dveří a čeká na mě než si zavážu tkaničky, které mi trvají rok než je zavážu. Běžíme rychle na autobusovou zastávku. Autobus nám neujel jen tak, tak. V autobuse se smějeme a povídáme si. „Tak vystupujem!" říkám Kačce a ona se začne smát. Nechápavě se na ni podívám, ale v tu chvíli si toho všimnu taky. Jeden chlap, který stál před námi pil a autobus v tu chvíli zatočil a ten chlap polil paní, která stála naproti němu. „Promiňte to jsem nechtěl pa..." autobus znovu zatočí, ale tentokrát na druhou stranu, takže ta paní padala směrem na toho pána a oba ztratili rovnováhu. BUM!! A jsou oba na zemi. Autobus zrovna zastavuje a my už vystupujeme. Cestou ke kinu se ještě smějeme a povídáme si ovšem možném.„Vezmeme to tudy, je to kratší" řekne Kačka, jako pravá navigátorka a usměje se. Ulicí se rozhostí ticho. A já si v hlavě říkám, jak je toto léto nejlepší, protože ho trávím s mím nejbližším a opravdovým přitelem Kačkou a šíleně si ho užívám bude mi líto až skončí, ale budu na něj mít plno krásných vzpomínek. „ALE, CO TO TADY DĚLÁŠ? POVÍDEJ SI S NÍ ZÍTRA ODJÍŽDÍ K TETĚ DO PLZNĚ UVIDÍŠ JÍ AŽ NA KONCI SRPNA" řekne hlas v mé hlavě a já si uvědomím, že v ulici je jen trapné ticho, které k smrti nenávidím, proto jen tak nadhodím: „Doufám, že to bude dobrý film." „Jo, to taky doufám." Když vejdeme do velkého nákupního centra, jedeme rovnou do 2. patra po jezdících schodech a jdeme směrem ke kinu. „Zavolám mamce, že jsme už u kina, aby neměla o nás strach." „Já koupím zatím lístky." Mluvím s mamkou a vysvětluju jí, kde se sejdeme a přitom rozumím Kačce jen „Dva lístky na...a dva popcorny." Položím hovor a Kačka zrovna platí. „Na!" vrazí mi do ruky lístek a popcorn a já jsem se lekla a navíc než „Jo, díky" jsem se nezmohla, protože jsem se hrozně lekla a ona se po chvilce začne smát nahlas. Snažím se jí trochu utišit, ale směje se pořád a dál. Po chvilce jí dojde, že na ní všichni koukají a v tom se začnu smát já. „Už radši půjdeme dovnitř nebo přijdeme pozdě." Kino bylo poloprázdné, ale to nám nevadilo. „To byl super film!" říkám nadšeně Kačce a z jejího pohledu jen vidím „Jako vážně? Je z toho na větvi, jak kdyby byla v kině poprvé..." a mě to v hlavě dojde a začnu se zase smát. „Co je? " zeptá se nechápavě a já jen odvětím „Ten tvůj pohled vždycky.... :Jako vážně?!" a to se zase smějeme. Já vím jsme prostě hodně vysmátý a smějeme se skoro pořád. „Pospícháš někam?" zeptá se Kačka.

Doufám, že se vám příběh líbí tento díl je spíše seznámení s prostředím a lidmi, kteří se zde objevují a o Nely a Kačky povaze,... prosím pište názory do komentářů (toto je můj 1. příběh, tak to prosím berte s rezervou ) a pokud se vám příběh líbil budu ráda za hvězdičku. :)