Unesená

Plán

Neodpoví. Jdeme normálním krokem domů a já celou cestu přemýšlím, co je to za plán. Už jsme doma. Táta je v práci a mamka v nemocnici. Otvírám pomalu dveře bytu. Otevřu je a sundám si boty a bundu. V tom přiběhne můj pejsek Jerry skočí na mě. Pomalu se k němu sehnu a on na mě skočí znovu. To už neudržím rovnováhu a padám pomalu k zemi. Ležím na podlaze a směju se, protože u mě stojí Jerry a olizuje mi obličej. Je plný energie. ,,Jerry, dost." řeknu mu a stále se směju. Přestane a sedne si a vrtí ocáskem. Já si pomalu stoupám a Sebastian mi podal ruku, aby mi pomohl. Už stojím, chvíli na sebe oba koukáme. Nesnáším to trapné ticho!
,,Ten čas letí. Udělám oběd. Dáš si se mnou? Máme špagety." řeknu, protože to ticho ani vystát nemůžu. ,,Jo, tak fajn." odpoví. Přikývnu a jdu vařit. Po chvilce přišel za mnou a opřel se o kuchyňskou linku. Kouká na mě, jak vařím. Jsem z toho na nervy. Nastavuju budíka, abych věděla, za jak dlouho budou hotové. Taky se opřu o kuchyňskou linku. A zase to trapné ticho! Štve mě to! Chci něco říct, ale on mě předběhne a řekne ,,Znám tě tři dny, ale pořád o tobě skoro nic nevím. Vím jen, že se jmenuješ Nelča, bydlíš o dvě patra výš, tvůj táta je pořád v práci a ty jsi pořád doma sama. Takže kolik ti vlastně je?" ,,Patnáct a tobě?" odpovím. ,,Šestnáct." řekne. Zadívám se na podlahu a najednou řeknu ,,Co je dneska za den?!" ,,Středa. Proč?" odpoví nechápavě. ,,Já jsem nebyla ve škole!" řeknu. ,,Ty ses vážně musela praštit hodně do hlavy. Včera začaly prázdniny!" řekne radostně. ,,Super!" začnu se radovat s ním. Zvážním. ,,Teď mi řekni ten plán" řeknu zcela vážně. ,,Tak fajn. Pojď se mnou do tvého pokoje." řekne kulišácky. ,,Počkej, počkej. Jsou tu ty špagety. Sníme je a potom půjdeme do toho pokoje." namítnu. Přikývne. Dodělávám oběd. Rychle ho do sebe hodíme. A jdeme do mého pokoje. Posadím se na postel a on začne mluvit. ,,Takže, všiml jsem si, že Kačka je tvoje bff. Takže myslím, že se prostě s uzavřeným případem nesmíříš. Takže, co takhle se v tom trochu šťourat?" nabídne mi. ,,No... myslíš, že je to dobrý nápad?" namítnu. ,,Jestli nechceš vědět, co je s Kačkou, tak fajn." řekne. ,,Tak dobře." nakonec přijmu. ,,Já teď půjdu domů. Musím si vyřídit ještě nějaký věci. Přijedou po měsíci rodiče." řekne. ,,Jo jasně, chápu." řeknu s úsměvem. Usměje se na mě také. Vstanu a obejmu ho. Potichu pošeptám ,,Děkuju." ,,Není zač. Jsem rád, že ti můžu pomoc. Tak já už půjdu. Ty zatím napiš na papír podstatné věci na které si vzpomeneš. Ahoj" řekne a odejde. Já jen zamávám. Posadím se k psacímu stolu a začnu přemýšlet.
Děkuju, že čtete i tuto část.
Jsou prázdniny, tak jsem si řekla, že toho využiju a
napíšu Vám další část. Snažím se už psát častěji.
Užívejte si zbytek prázdniny,
kdo je máte a vy co chodíte do práce, tak pohodoví pátek.
Vaše NellysCZ.