Dvojí Identita

7.

~Pohled Lili~

Konečně konec hodiny. S Matthewem jsem se domluvila, že mi zavolá, až ho paní "P" (jak jí teď říkáme) pustí. Šla jsem ke skříňce. Mám jí vzadu a nechodí tam moc lidí. Vzala jsem mobil a domluvila jsem si schůzku s jednou kamarádkou.

Tak to by bylo. Už se těším na odpoledne. Určite bude super. Ještě musím říct holkám, že s nima nejdu na koně.

Najednou mi někdo zakryl oči...

"Ahoj," zašeptal mi do ucha nádherným hlasem nějaký kluk, "co děláš dnes odpoledne?" Z toho mi přejel mráz po zádech.
"Nic ti nepovím dokud mě nepustíš!" snažila jsem se vyznít vážně. Zabralo to.
"Promiňte má paní, hned to bude." Sundal mi ruce z očí. Otočila jsem se. Byl těsně u mě. Viděla jsem jen a jen jeho oči. Měl krásné,velké, zelené oči. A ta jeho vůně... Myslím že kdybych tam stála ještě chvilku, podlomili by se mi kolena.
"Tak co? Máš dneska odpoledne čas?" zeptal se medovím hlasem. "Dneska ne. Promiň. Jdu do parku dělat úkoly."
"Tak já ti s nimi pomůžu" mrkl na mě."
"Noo... víš já ... no já ... to jsem dostala za úkol společně s jedním klukem ... Chodí se mnou na Anglinu." řekla jsem smutně.
"Aha " odpověděl mi. Nebyl moc nadšený.
"A zítra?" navrhla jsem.
"To zas já dělám úkol s Wendy..."
"Kdo to je? Víš, jsem tu nová. Neznám tu moc lidí." řekla jsem smutně.
"To je moje bývalka. Teda vlastně pořád spolu jsme, ale dali jsme si pauzu."
"Aha..." Tak proč mě před chvilkou pozval na rande?! Já nevím... Ale docela tý Wendy závidím. Na co to zase myslím? Radši nic... Žádní kluci. Jen škola.
"Hele, támhle jde," ukázal za mě. Otočila jsem se. Směrem k nám šla "Barbína"
Jako fakt? Ona? Nemohl sis vybrat líp? Teď mi ho je líto ...
"Čau šmudlíčku!" volala na něj z dálky. Přišla k nám a dala mu pusu.
"Už tu nebudu překážet." S tím jsem odešla pryč. No nic jdu na Intr a pak si půjdu zaběhat. Myslím že Matthew tam bude dlouho. Přišla jsem na Intr a udělala jsem si omeltu s chlebem. Pořádně jsem se najedla a šla si sednout k počítači. Když jsem trochu strávila, převlékla jsem se do sportovního, vzala jsem si klíče, sluchátka a vyrazila jsem. Šla jsem na běžeckou stezku. Ta nejbližší je v parku. Když jsen tam dorazila, nasadila jsem si sluchátka a začala jsem běžet po stezce. Po 3 km jsem už nemohla tak jsem zastavila. Když jsem dostala druhý dech vyrazila jsem domů. Na Intru na mě čekali holky...

-Flashback 1-

"Mami já nechci do té nové školy!"
"Ale Lili, musíš tam jít!" odpověděla mi mamka.
Jsme tu už 2 měsíce. Ale po starém domově se mi nestýská. Vůbec... Moc mi to připomínalo Tátu... Ani jsem tam neměla kamarády... Byla jsem třídní pozér... No ale kdo ví ... Možná to bude jiné ... Stejně tam musím...

-Konec Flashbacku 1-

-Flashback 2-
Sedla jsem si do poslední lavice. Přišla ke mě jedna holka...
"Ahoj," usmála se na mě, "já jsem Carol."
"Ahoj já jsem Lili," taky jsem se usmála.
"Myslím že budeme nejlepší kámošky," řekla nadšeně.

-konec Flashbacku 2-

"Ahoj Lili!" pozdravila mě Bela, hned, jak jsem vlezla do dveří. Seděla vedle Carol a dívali se nejspíš na nějaký film.
"Ahoj," odpověda jsem jí. Carol mě nepozdravila. Byla naštvaná. To poznám...
"Ahoj Carol," pozdravila jsem jí. Nic... Ignor.
"Belo?"
"Hele promiň, ale dneska ke koním nejdeme, nevadí?" vychrlila na mě Bela.
"V pohodě," usmála jsem se na ní. Potom jsem se koukla na mobil. 6 nepřijatých hovorů od Matthewa.
"Sakra!" zařvala jsem. Rychle jsem se oblíkla vzala papír, tužku a mobil. Když jsem otvírala Bela se mě zeptala: "Kam jdeš?"
"Pak ti to řeknu ok?"
"Tak jo. Čau."
"Čau," usmála jsem se na ní.

Matthew
Skončilo vyučování... Tak a teď musím jít za paní 'P'. Zaťukal jsem na dveře.
"Dál," ozvalo se. Nadechl jsem se a vešel.
"Tak jdeme hned k věci. Opravdu si jí to řekl? A řekni mi pravdu."
"Když řeknu 'NE' bude mít problémy?" zetptal jsem se jí.
"Ne nebude." Nevím proč ale věřil jsem jí.
"Ne neřekl jsem jí nic... Přišla pozdě..." přiznal jsem.
"Děkuji, že jsi mi řekl pravdu. Věďela jsem, že jí jen kryješ. Tak a teď k tvému trestu. Přihlásila jsem tě do soutěže." mrkla na mě.
"Do soutěže? To jako nepůjdu do ředitelny? Teď jsem jí nevěřil.
"Ano, do soutěže. Ale jestli chceš, tak můžeme jít do ředitelny... Nebo se zúčastníš soutěže a zachráníš si krk. Navíc si vylepšíš známku na 1. Vím že ti Angličtina jde. Jenom jsi lempl... Teď můžeš jít. Ahoj."
Opravdu to řekla? To jsem nečekal. No nic, teď jen zavolám Lole.

Volám... Nic... zkusil jsem to znovu... A znovu... Když mi to nezvedla ani po šesté, začínal jsem být zmatený.
"Asi je venku... S někým," ozval se za mnou Kuba.
"A ským? A jak víš komu volám?" nechápu odkud jí zná.
"Ským nevím, ale je to dost možný," mrkl na mě, "a dneska když jsme si domlouvali rande tak řekla, že s tebou dneska dělá úkoly," začal se smát.
Jako vážně? Počkat mě je to vlastně jedno ... Myslím že jí nemám moc rád ...
"Tak to ti přeji," myslel jsem to upřímně.
"Sorry ,že jsem tě připravil o rande." omluvil jsen se mu.
"V poho, půjdeme jindy a navíc, ona ten úkol opravdu dělá s tebou? Já to jen hádal,"
"Jdeš na Kebab?" Zzeptal jsem se ho.
"Klidně," vyšli jsme směr město.

#Eliw_White
Hi people :D
Doufám, že se vám kapitola líbila :D Nezapomeňte dát ☆ a napsat komentář :D Jinak, co si myslíte o Kubovi? ;) Pokud chcete, abych dala vaší postavu do příběhu, napište mi do komentářů ;)
Vaše Eliw_White :*

Láska se nedá vynutit, láska přichází sama a bez varování ♡