Bylo brzké ráno, vzduch byl vlhký a narozdíl od předešlých dnů, které by se daly nazvat babím létem, tohle ráno byla už docela zima. Grippen ležel na lavici s hlavou opřenou o Keilinu měkkoučkou srst. Výspaval by nevědomky dál, kdyby za sebou nezaslechl podivný zvuk. Ihned nestražil uši a koukl přes opěradlo. To, co spatřil ho vyvedlo z míry. Byl to Ace, stál u koberečku, pod kterým byl sklep, do něhož Grippen první den spadl. Z nejasného důvodu to vypadalo, že Ace chce jít právě do sklepa.
,,Co děláš?'' zeptal se ospale Grippen. Ace se docela vyděsil, nevěděl, že je někdo vzhůru.
,,Promiň, tys spal? Jdu právě dolů, do sklepa.'' odpověděl mu v už klidu Ace.
,,Ano, spal. Pokud sis nevšiml, všichni spí. Proč bys tam chodil?'' Grippen se pomalu protahoval. Teď už zřejmě neusne. Ace se zamyslel nad tím, co mu odpoví.
,,Pojď se mnou.'' řekl nakonec a shrnul z poklopu koberec. Grippen - ačkoliv nechápal - na nic se neptal. Ještě chvíli mu trvalo, než slezl z lavice, ale nakonec k Acovi došel. Chtěl něco říct, ale už Ace otevřel poklop. Snažil se to udělat co nejvíc potichu, ačkoliv to nijak tajné nebylo. Jakmile byl poklop otevřený, Ace Grippenovi pokynul hlavou ať ho následuje. Ten chvíli zapřemýšlel a nakonec položil tlapku na první schůdek. Pak už to šlo lehce. Čím níž scházel, tím větší zima. Dole byla tma, avšak docházelo sem trochu světla z díry, kterou sem tehdy Grippen spadl. V létě by udusaná hlína pod tlapkama pěkně chladila, teď to však nebylo nic moc.
,,Tak proč tady jsme?'' zeptal se Grippen už s lehce otráveným tónem. Ve sklepě nic nebylo, kromě několika poházených krabic a kusů nábytku. Byly tady taky svícny a spousta svíček, ve většině už rozteklé a nepoužitelné.
,,Včera večer jsem se sem šel podívat .. a něco mě napadlo. Pojď sem!'' pobídl ho Ace a postavil se ke stolku, zavaleném hlínou. Hlína vedla až k té propadlině v zemi. Grippen si toho nejdřív nevšiml.
,,Tu hlínu jsi tam dal ty?'' zeptal se. Už si nepamatoval, jaké to tady bylo, když sem spadl.
,,Né, něco málo jsem se nahrabal, ale ve většině to tady už bylo. To proto se ti nic nestalo, když jsi sem spadl.'' poznamenal. Nic se mi nestalo? Vždyť jsem krvácel! pomyslel si Gripp. Ace vyskočil na stůl. Téměř se na něj nevešel, jak byl zahalen hlínou. Ace by se mohl jen natáhnout a už by vykukoval z díry, ale Grippen, který byl jednou tak menší jako Ace, se musel zapřít do hlíny a kousek k díře vyšplhat. Když se řádně zapřel, hlína pod ním se ani nesesouvala a on se tak mohl nepozorovaně koukat z díry ven. Z díry se dalo opravdu skvěle koukat na mýtinku přes kostelem a klidně i dál.
,,To je super..'' dodal jentak meziřečí Grippen a dál se koukal z díry ven.
,,Napadlo mě, že by tu mohl někdo hlídat. A taky skrýt, kdyby na nás ti bojoví psi zaútočili..'' řekl Ace zírajíc vedle Grippena ven.
,,To je dobrý. Ale můžou zaútočit kdykoliv a přece tady někdo nemůže hlídat celý dny.''
,,Tak někdo z nás třeba ani nic nedělá, takže by ani o nic nepřišel.'' když to Ace dořekl, Grippen si vzpomněl na Nishu a na tu včerejší hádku. Uměl si Nishu dobře představit, jak tady hlídá. Aspoň by jí neměla Blátivka nic nedělajíc na očích a nemusel by se jí tak zvedat tlak.
,,Nebo štěňata .. při vší upřímnosti, doufám, že Flame nemá v plánu je do boje zasvětit.'' Grippen Flama téměř nevídá, takže nedokáže říct, jestli dělá něco užitečného, nebo ne. Měl špatný pocit, že Flame vedení smečky proti bojovým psům nezvládne, bylo jasný, že si neví rady.
ČTEŠ
Ztracená smečka
RandomV lomu nedaleko města na východě Ruska se stane nehoda. Páníček mudiho Grippena, který v lomu pracuje je nezvěstný a tak se malý psík rozhodne vzít svůj osud do vlastních tlapek. Město je vypleněno a tak se Grippen snaží najít nějaké živé duše. Nará...
