Ztracená smečka

Kapitola 5 - Krátký odpočinek

 Ve vzduchu byl stále cítit kovový pach krve. Grippen ležel na zemi a nechával si od Ace olizovat ránu na krku. Sám si tam nedosáhl a nemohl přece za někým přijít celej od krve, že?

 ,,Argh, bolí to jako čert!'' pronesl sípavým hlasem Grippen. Ace se mezitím zvedl a začal si olizovat svojí nohu. I jeho pes pěkně pokousal.

 ,,Myslím, že až ho potkáme příště, budeme mrtví.'' rozdělil se Ace o své myšlenky.,,O tom nepochybuju!'' odvětil Grippen a zvedl se.

 ,,Musíme pokračovat, nechci se tu zdržovat dýl jak musím.'' pronesl Ace, udělal krok vpřed a podíval se na Grippena, jestli jde taky.

 ,,Jasně .. díky, myslím že bez tvojí pomoci bych byl mrtvej.'' uznal Grippen a vyšel za Acem.

 ,,Nemáš za co!'' do Ace se opět pomalu dostávala jeho přirozená radost. Ale jasně, že mám za co.. domyslel si Grippen. Jak může vůbec Ace říct, že to nic nebylo? Mohl se přece zabít! podobné myšlenky ještě dlouho zatěžovaly jeho flekatou hlavu.Oba pokračovali v cestě za údajnou stodolu, museli se jen dostat z tohohle lesíka. Nebyl moc velký, brzy už se prodírali křovím na sluneční světlo dopadající na rozlehlou louku. A tam stála. Docela osamělá, červená stodola. Opravdu nebyla tak červená, přesně jak jim Blátivka říkala.

 ,,Našli jsme to docela rychle!'' uchechtl se Grippen.

 ,,Myslíš, že tam budou?''

 ,,To já nevím, to ty je přece znáš!''

 ,,Jenom jednu z nich!'' snažil se ospravedlnit Ace.

 ,,Pojďme to zjistit,..'' Grippen hodil po Acovi pohled, kterým říkal, ať ho následuje. Grippen se rozklusal, nejradši by se rozeběhl, ale kvůli Acovi nemohl. Stodola byla už téměř před nima, když se tichem rozneslo štěněčí vytí. Nedalo se tomu říct ani vytí, byl to takový zvláštní skřekot. Grippen se podíval po Acovi.

 ,,To budou asi oni, ne?'' optal se a Ace se na něj jen nechápavě podíval. Včera ve stodole nebyli, takže nemohl s jistotou říct, jestli to třeba není nějaké štěně od bojových psů.Zblízka byla stodola ještě větší, než se z dálky zdálo. U stodoly byla i nějaká rozbitá ohrada, ale do samotné budovy se dalo dostat obříma dveřma po levé straně stavení. Byly trochu pootevřené, takže do nich Grippen s Acem jen nakoukli. Ace byl první, kdo dovnitř vstoupil. Uvnitř byla docela tma, trochu světla se tam však dostalo. Byly tam na každé straně dvě patra, ke kterým vedl žebřík a nahoru se dostal opravdu jen ten nejzdatnější pes. Dole byly balíky slámy, za kterýma se určitě někdo skrýval.

 ,,Haló?'' promluvil Ace do ticha, Grippen ho tiše následoval. Za jedním z balíků se ozvaly tlumené hlasy. Ace radši poodstoupil.

 ,,Pššt, buďte zticha! Nějakej pes nás přišel zabít a my zemřeme strašlivou smrtí v týhle hnusný špinavý stodole! Vaše vytí ho přilákalo!''

 ,,Moc to hrotíš, pujdu se podívat!'' To bylo to jediné, co Ace s Grippenem jasně slyšeli. Na to se přesně z balíku před Acem vynořily dva páry uší. Patřily dvoum štěňatům. Jedno z nich -to ušaté- se plížilo při zemi, druhé z nich si vzpřímeně vykračovalo k Acovi a Grippenovi.

 ,,Co tu děláte? Tohle je naše stodola!'' štěně vypadalo velice rozhořčeně, avšak nedalo se ho brát vážně.

 ,,Eh .. heh, my jsme přišli za Michelle. Je tady?'' uchechtl se Grippen, při pohledu na rázné štěně.,,Ne, šla nám pro snídani.'' řeklo druhé štěně. Mělo hodně světlou srst, ale celkově vypadalo vypadalo jako Nisha a Flame.