Percy Jackson's cousin

Přepadová akce

Domů jsem utíkala jako neřízená střela. Bylo mi úplně jedno, že jsem narazila do dvou holek a málem je strhla na zem, ale to už je vedlejší, nebudu zacházet do detailů.

Vtrhla jsem do úzké chodby našeho domu a brala schody po dvou. Odemkla jsem vstupní dveře do našeho bytu tak surově, že jsem málem ohnula klíč a spěchala po té vydrhnuté podlaze v těch ošoupaných botách až do kuchyně. Mamka se bleskurychle otočila od laptopu. ,,Chris, co se stalo?" řekla vylekaně div, že nedostala infarkt. Rychle, ale přes to opatrně jsem sundala z knihy papírový obal a podala ho mamce.Pozorně se na ni zadívala.. ,,Chris, nedělej si ze mě srandu, tohle není ta kniha, kterou jsem po tobě chtěla koupit!" zamračila se na tlustý román na stole, pak pohlédla na obálku, otočila ji v ruce na zadní stranu s fotkou. Ruka jí vylétla k puse. ,,To vypadá jako-..." ,,Jako ty." dopověděla jsem za ni. ,,Podívej se na přední stranu, jak se ta paní jmenuje." řekla jsem a otočila jsem ji to, protože nebyla schopna ani pohybu. Chvilku jen četla pečlivě jméno. Pak nastalo hrobové ticho. Už jsem se jí chtěla zeptat, jestli jí mám teda tu knihu jít vyměnit za tu kterou chtěla, ale máma najednou vyskočila. Chytila mi hlavu a silně mě objala. ,,Myslím, že si vyjedeme na Manhattan." řekla. Z očí se jí valily slzy a já jsem taky nebyla schopna slova. Jen jsme tam tak stály a objímaly se a vstřebávali všechno, co se stalo.

O týden později, předposlední den školy, jsme vyrazily. Máma mi napsala omluvenku ze školy a já už dneska dostala roční hodnocení. Mamka se na něj ani neptala, za což jsem byla ráda, protože už tak jsme byli dost ve stresech. Hned v den, kdy jsme se dozvěděly, že máme nějakou rodinu jsme se rozhodly najít spojení vlaku z Bostonu až do Manhattanu. Vlaky byli sice téměř plné, ale dvě místa vedle sebe se tam ještě daly najít. ,,Těšíš se?" zeptala jsem se mamky a chytla ji za ruku. Seděla tam a dívala se naproti sobě do zdi, asi si nacvičovala svůj rozhovor, jak svému známému neznámému dvojčeti vysvětlí, že jsou dvojčata. Byla to tak trochu přepadovka. Paní Jacksonová, nebo teta měla zítra okolo dvanácti dopoledne autogramiádu pro svůj nejnovější román v obchodním centru. Docela jsem byla zvědavá, jak to všechno vysvětlíme. Chtěly jsme tam nějak tak přijít na konec, aby jsme nenaštvaly její fanoušky a příznivce, ale pokud paní Jacksonová byla jako její matka, autogramiádu zruší a probereme to někde v soukromí. ,,Jsem jen nervózní zlatíčko. Dej mi chvilku." pustila ji ruku, otočila se na druhou stranu a začala se dívat z okna vlaku. Já jsem tedy měla chvilku klidu. Uvelebila jsem se v pohodlném křesle a kousla si jablka. Byla moučné, ale musela jsem se na tu dlouhou chvíli nějak zabavit. Naproti mě seděl nějaký muž, který po mě nějak neobvykle nepokukoval, jen se díval do laptopu, v uších měl sluchátka a kýval hlavou do rytmu hudby, kterou jsme slyšeli všichni v kupé. Hned vedle něho seděla atraktivní blondýna, která si i přes drncající vlak malovala linky na víčko oka. Ani jednou ji ruka nesjela, ani jednou. Občas se na mě podívala a mrkla na mě a já jsem nikdy nestihla uhnout pohledem, něco mi přišlo na té blondýnce strašně divné. Měla plné nalakované rty, které by chtěl líbat každý kluk. Řasy jako panenka a dlouhé vlasy, které byli ale z častého barvení vysušené. Odvrátila jsem od ní pohled a přesměrovala obličej na dřímajícího pána hned vedle ní. Měl jedno oko pootevřené a ruka mu furt sjížděla z opěrátka křesla a určitě jen náhodou padala vždycky blondýnce do klína. Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout.

Probudila jsem se až když mě mamka držela za rameno a jemně jím zatřásla. ,,Chris, vystupujeme." hlas se jí mírně třásl, uvědomovala jsem si váhu té tíhy, která ji teď čeká. Ona je ale silná, jako já, zvládne to, musí. ,,Jo, už jsem vzhůru." vzala jsem si svůj velký batoh a utáhla mikinu kolem pasu. Chtěla jsem mámu uklidnit, ale vím, že bych to jen zhoršila tak jsem jen poslušně vystoupila z vlaku a poklusávala vedle ní, zatímco ona studovala jízdní řád. ,,Jede nám to za dvě minuty, měli by jsme si pohnout." řekla a rozběhla se na autobusovou zastávku. Nohy mi klopýtaly a pořád jsem o něco zakopávala, ale mamka se řítila pořád dál, tím pádem jsem musela za ní. Když jsem uviděla ten velký autobus přecpaný lidmi, nohy mi ještě víc zolovnatěly a co hůř, dvířka autobusu se začínala zavírat. Mamka zamávala jízdním řádem na pokyn, že nemají odjíždět. Dveře se otevřely a my jsme do nich vtrhly udýchané a zpocené. ,, Dvakrát k obchodnímu centru prosím."

Jo, stát skoro půl hodiny v autobuse plné zpocených a špinavých lidí včetně mě byla jedna věc, ale tlačenice v tom výtahu v obchodním centru bylo něco jiného. Lidé si tam doslova seděli na hlavách a mačkali se jeden na druhého. Svůj batoh jsem si doslova mačkala k tělu, jako kdybych chtěla, aby ke mě srostl, protože jsem pochybovala, že ve výtahu není jeden dobrý kapsář. Výtah zastavil na našem patře s knihkupectvím. Vymáčkly jsme se s mámou z výtahu i s mnoha dalšími ženami a ubíraly se stejným směrem- k autogramiádě mojí neznámé tety.

Sally Jacksonová seděla za stolem a před ní asi dvacet lidí stálo s jejím novým románem a tisklo si ho na hruď, jakoby ty knihy chtěli ochránit. Atraktivní blondýna s vlaku tam byla taky. Měla jsem pocit, že mě pořád sleduje, prostě jsem to nějak cítila. Zase se na mě usmála, těmi svými zuby jako perličky. Najednou, jen na sekundu se její zuby proměnily v upíří tesáky a její sladký úsměv v nechutný škleb, ale opravdu jen na milisekundu, jako kdybych měla vidiny. Zatřásla jsem hlavou a ujistila, že si zase něco představuju. Sally vypadala úplně přesně jako její máma, byla bruneta ženské postavy a měla úsměv, který by dokázal rozzářit i podsvětí. Podsvětí? Proč mě napadlo podsvětí jako příklad? Paní Jacksonová se usmála na každého fanouška a s úsměvem každému podepsala knihu i s děkováním. ,,Počkáme tady, do konce autogramiády zbývá asi deset minut." řekla máma s upřenýma očima na svou sestru. Přikývla jsem a sedla si na lavičku s výhledem na frontu pro autogram.

Nakonec autogramiáda trvala ještě asi o půl hodiny dýl, protože přijela nějaká dámská skupina. Pak se paní Jacksonová zvedla ze židle a vyrazila si to ke dveřím pro povolané osoby a zaměstnance. S mamkou jsme se přiřítily zrovna, když otevírala dveře. ,,Omlouvám se dámy, ale-" všimla si mamky a změřila si ji od hlavy až k patě. Na sekundu bylo hrobové ticho, kvůli mojí mamky, která si Sally měřila úplně stejně jako Sally ji. Tak jsem promluvila já. ,,Dobrý den, nechtěly-" paní Jacksonová se na mě zahleděla a koukla se mi do očí stejně hluboce a stejným způsobem, jakým to dělávala máma. Na chvilku jsem kvůli toho ztratila rovnováhu, ale hned potom jsem začala znova. ,,Promiňte, nechtěly jsme vás vylekat. Nevíme, jak vám to říct, ale-" na to se Sally uvolnila a otočila se k nim čelem. Prohlédla si je. ,,Prosím vás, kdo jste a co potřebujete?" zeptala se nás nervózně. ,,Já jsem Christina Jacksonová a tohle je Kate, moje máma." kývla jsem na mámu a ta se taky rázem vzpamatovala. Podala své sestře ruku. Další rukou si začala utírat slzy, které se ji valily z očí jako malé krystalky. Ruce se jí třásly. ,,Tak dlouho jsem tě hledala, někoho z mé rodiny, nemůžu tomu uvěřit!" a padla svojí sestře kolem krku a pevně ji drtila v objetí. Zdálo se, že to její teta pochopila, slzy jí tekly stejně jako mojí mámě a objímaly se tak pevně, jak se jen mohly sestry objímat, když se poprvé setkaly.