Percy Jackson's cousin

Vypadá jako já..

Po tom krásném a trochu uplakaném seznámení, když jsme stáli s mámou a tetou Sally uprostřed samého ruchu obchodního centra, jsme se rozhodly, že si musíme promluvit, teda hlavně máma se Sally. Obě mluvily a diskutovaly o všem možném, že by je ani tlupa Japonců nepředstihla v množství slov, které řekly během minuty. Byla jsem jen přísedící, teda hlavně z toho důvodu, že mi vždycky některá skočily do řeči. Občas dokonce došlo na konverzaci o mně. Vrtěla jsem se z toho svrbění a nepříjemného pocitu, protože to šlo ze zadního sedadla všechno slyšet.

Už jsme byli v polovině své cesty na Manhattan. Sally řekla, že můžeme u nich na nějakou dobu přespat a my jsme po tak rušném a vyčerpávajícím dni svolily. Z tety už během cesty vyznělo tolik informací, že jsem si je těžko zapamatovala, ale to hlavní jsem si zapamatovala: má syna, jmenuje se Percy, má manžela Paula, se kterým plánují svatbu. Zrovna zaznělo v jejich konverzaci moje jméno, mírně jsem se natočila. Mamka házela rukama a Sally rychle přikyvovala. "Někdy udělá takový nepořádek, že si myslím, že ji přetáhnu vařečkou." dodala ve vtipu máma a položila ruku na tu tetinu. "Pfff. Mi to říkej, Percy je u nás jenom občas a já po něm uklízím ještě týden." na to se obě zasmáli. Máma zvedla obočí. "Aha a kde je jinak Percy? Studuje na internátní škole?" Sally po krátké odmlce pomalu přikývla. Něco tají, pomyslela jsem si.. Rychle jsem uhnula pohledem a upřela oči vpřed. Asi třicet metrů přede mnou stála velká značka MANHATTAN.

Auto zastavilo. Pan řidič Winson jen přikývl a otevřel tetě a mámě dveře, já jsem vystoupila sama. Rozhlédla jsem se po MANHATTANU. Už z jejího výhledu šlo vidět na obrovskou stavbu, usoudila jsem, že to asi bude Empire State Building. Opravdu byla pravda, co se říkalo- Manhattan byl pěkně špinavý a trochu ji to lezlo krkem, ale tak většina Spojených států vypadalo takhle. Pokrčila jsem rameny a došla si pro batoh s věcmi do kufru. Pan Winson jej zrovna vyndával lehce z velkého kufru. "Děkuji." usmála jsem se na řidiče. "Njemáš zač." mrkl na mě a zavřel kufr. Možná bude mít trochu problém s mluvením, lidé tady mluvili trochu jiným přízvukem. Otočila jsem se na patě a rozešla se směrem k mámě a Sally. Před nimi stál ošumtělý dům, s požárním žebříkem, dost podobný tomu, ve kterém jsem žila já. Teta vysvětlila, že z peněz, které vydělá za romány a které vydělá její manžel Paul, pak zaplatí svatbu a koupí nový vyhovující dům někde trochu mimo střed Manhattanu. Vešla jsem do malé docela úzké chodby. Nedala jsem si pozor a na prvním schodu upadla. Chodbou se rozeznělo drsné ŽUUCH! až se mi z toho rozbrněla hlava. Mamka se po mně prudce ohlédla. "Nestalo se ti nic?" řekla skoro až pobaveně. Před ní stála Sally a hleděla na mě stejně. Obrátila jsem oči vsloup. Rychle jsem se zvedla. " Nic, nic." usmála jsem se. Cestou nahoru jsem si dávala trochu pozor, ty vysoké schody mě trochu překvapily. V břiše se mi začali rojit motýli, z té strašné nervozity. "Paul by ještě neměl být doma a Percy je... ve škole." usmála se Sally a strčila do dveří klíče a pomalu odemkla. Když otevřela, v tu chvíli byli naproti dveří dva muži. Jeden měl kolem čtyřiceti vlasy barvy pepř a sůl a ten druhý... Vypadal jako já....

Ne úplně. Jeho oči byli byli jako zelené čisté moře, vlasy delší černé jako havran ale trochu do modra a cítila z něj.. moře? Jako by se před chvilkou koupal den v moři. Cítila jsem to dost silně. Upřeně jsem si ho prohlédla odshora dolů. V ruce držel dort, jako velkou knihu a na ní byla jediná svíčka. Byl hubený a dost vysoký a taky dost drsně hezký. Nechtěla jsem tím říct, že jsem drsně hezká, ale on vážně byl. Když se mu tak dívala do očí, chtěla jsem se obrátit a utíkat až zpátky do Bostonu, ale odolala jsem. Sklopila jsem zrak. Po chvilce trapného ticha, se ujal slova Paul. "Hmmmm Sally? Kdo to jsou za hosti?" zeptal se zmateně, ale při tom přátelsky. Sally tleskla. "Pojďme ke stolu rodino, je to na dlouhé povídání."

Usadila jsem se za kulatý, celkem velký stůl a rozhlídla se kolem dokola. Kuchyně... Obyčejná malá kuchyně pro jednu hospodyni, určitě byla vždy pěkně vydrhnutá, teď šlo ale vidět, že kuchtili chlapi. Zavrtěla jsem se na židli při tom pomyšlení, že vedle mě sedí ten Percy, syn tety Sally. Měla jsem nutkání se k němu obrátit a objat ho a se vším se mu svěřit, ale jeho nebezpečnost? Jo asi jo.. No zkrátka jeho nebezpečnost mě děsila. Chtěla jsem od něj utéct. Když jsem tak byla vedle něj, cítila jsem to moře ještě intenzivněji. Slova se chopila Sally. "Takže Paule, Percy.. hmmm.. tohle je moje sestra, teda spíše dvojče, Kate Jacksonová." oba přikývli, trochu zmateně, ale neměli zatím žádné otázky. "Tohle je Chelsea, ale říká se jí Chris." pokývla na mě a podívala se v otázkou v očích, jestli to tak je správně. Přikývla jsem. Percy se otočil na židli. Vnímala jsem každý jeho pohyb a výdech a nádech. Otočil se a podíval se na mě, jako by jsem nezrudla až po uši. Zatla jsem pěsti a otočila se na něj taky s úsměvem pokývla. Usmál se takovým milým, drzým a strašně roztomilým úsměvem, až jsem zrudla kdo ví kde. Přesunula jsem svůj zrak zpět na Sally. Vedle ní mamka zatleskala a tiše se zasmála. "Už víme, po kom máš ten obličej." a žertovně se zašklebila. V jiných situacích bych byla ráda, že mám tak hezký obličej po tak sexy klukovi, ale teď jsem zrudla ještě víc, pokud to ještě šlo. V tu chvíli jsem měla chuť mamku zaškrtit. Percy se zasmál. Ten zvuk způsobil to, že jsem otočila hlavu, skoro až nadlidskou rychlostí a zadívala se na něj pozorněji. Mrkl na mě, jako kdybych byla malá holka, byla jsem jen o rok mladší. Nasupeně jsem se otočila a kývla na tetu, ať mluví. Pokračovala. "Trochu mě přepadly na konci autogramiády, kdy se vynořily a všechno nějak nepochopitelně vysvětlily až jsem tomu rozuměla." usmála se. "Chvilku tady budou s námi, bydlí v Bostonu." zatleskala, jako kdyby se jí povedla nějaká dobrá povídka do nového románu. Zvedla jsem obočí a mírně se uvolnila. "Ano, děkujeme Sally a vám. Já jsem Kate, nevím, jak jsme se kdysi se sestrou rozdělily, ale stalo se a co je hlavní, už jsme se našly." oči ji začínaly slzet. Teta ji dala ruku na tu její a máma ji zmáčkla. Paul ze sebe vypustil vzduch a hned se usmál. Natáhl ruku k mámě a políbil ji na hřbet. "Rád vás poznávám Kate." mamka chytla jeho ruku a zmáčkla ji ve svoji. " Vykání není na místě, jste snoubenec mojí sestry, budeme si jen tykat." pak se natočil ke mně a udělal to samé. Tentokrát jsem nezrudla. "Chris. Ráda vá- tě poznávám Paule." usmál se na mě a sedl si a všechno sledoval. Percy si šel potřást s mámou rukou, ale ta mu skočila po krku a objala ho. Silně překvapený vykulil oči, ale rychle ji taky objal. "Ty budeš Percy. Jsi jako moje vlastní dítě. Ráda tě poznávám." ještě ho chvilinku objímala a pak se odlepila. Nervózně jsem se podívala po kuchyni, teď zbývala moje a Percyho minutka seznámení. Znervózněla jsem, ale rychle jsem se hodila do klidu, nebudu jako nějaká pipinka nervózní z objetí nějakého kluka a k tomu bratrance. Natáhla jsem k němu ruku. Chytil ji. "Jsem-" nedořekla jsem to, protože Percy si mě přitáhl do prudkého objetí a beze studu řekl: "Jsi to ty." oněměla jsem. CO? Kdo že jsem?