Percy Jackson's cousin

Podnikám výlet do neznámého božího místa/2

Ten tvor se na ni upřel svůj zrak a zašklebil se.

Může se vůbec kůň šklebit?

Jenže tohle nebyl kůň, byl to obrovský hřebec s křídly, dámy a pánové.

Ačkoliv to nechtěla dát najevo, bála se tohohle mysteriózního oře. Natáhla k němu ruku, prsty narovnané, tlačíc k sobě, kdyby ji náhodou chtěl chňapnout. Jakmile ale byla dostatečně blízko, mihla se na obloze další čmouha. Odskočila vylekaně zase zpátky, až spadla zadkem napřed a rozplácla se zády o dřevo. Čmouha z nebe se ztvárnila do dalšího nádherného zvířete, taky pegase. Tenhle byl ale krásně krémový, až do bíla.  Jeho kopyta jemně dosedla na molo, zrak upřený na Percyho. Pokrčil jednu přední nohu a hlavu dal uctivě dolů. Ten pegas se klanil jejímu bratranci?

Pak to zvíře kmihlo na milisekundu k její maličkosti, která se teď vyvalovala na molu, oči jak sněhové koule.

O pět vteřin se zvedla, stále opatrná a v šoku. Její bratranec teď stál v obklopení těch tvorů a vyprávěl jim vtip o jednom dítěti boha Hypnose. Přetočila oči a dala uraženě ruce v bok.

,,Hej!" ozvala se, aby zamezila řehotu černého pegase a pobaveným házením toho druhého. Percy se popadal za břicho a smál se na celé kolo.

Jak delfín, pomyslela si škodolibě a ušklíbla se na tmavovlasého kluka.

Všechny tři páry očí se na ni upřely.

,,Nezapomněl si mi něco říct?" vyjekla uraženě se stopou humoru v hlase.

,,Kromě toho, že jsi polo- delfín, tak jsi i králem koní a všeho jim podobného?" chvilku omráčeně stál, zaražen tou formulací věty. Pak se hystericky rozřehtal.

Úplně jako kůň.

Když skončil, pobaveně spustil: ,,To je taková součást mého balíčku, který jsem dostal s tím darem, být polobůh." Chápala jsem, že to bylo jen legrace, ale jeho ironický tón v ní probudil další vlnu hněvu, jako kdyby to měla už dávno vědět.

,,Aha! Jasně! To jsem ale naivní kráva. Mohla jsem tušit, že jsi i napůl kůň." řekla nepříjemně.

,,No vlastně. Neseznámil jsem tě vůbec z ničím, co umím." řekl jí panovačně, nasadil nadrzlý úsměv (což ji donutilo zatnout zase ruce v pěst), uklonil se směrem k ní a poté volným pádem, z ničeho nic, spadl zády z mola do moře. Vylekaně vykulila oči a vrhla se k molu. Rozčeřila hladinu, aby viděla, kde se potopil, ale bylo jí to prd platné. Voda byla sice modrá a zároveň zelená, jako jeho oči, ale on tam nebyl.

Asi pět metrů před molem se začala vařit voda. Pomalu vstala a couvala přitom od kraje mola, byla si téměř jistá, že to dělá Percy, ale jen pro jistotu.

Tam, kde se voda předtím vařila, vytryskl obrovský sloupec vody, asi patnáct metrů vysoký a na něm, jako nádherný bůh, stál Percy. Měl roztáhnuté ruce, aby stále hnal vodu a nutil ji k pohybu. V očích mu proudila nová energie, kterou  mu voda asi dodávala.

Čekala hodně, ale nic tak obrovského, silného a ničivého. A tehdy to všechno moc dobře pochopila.

Tohle bylo jen minimum toho, co uměl, co dokázal. Ovládal nejsilnější živel, ovládal vodu. Živel, který dokázal zachraňovat, ničit i zabíjet. Voda byla ničivější, než vzduch i zemětřesení dohromady. Začala i chápat jeho jakousi "auru" síly, která kolem něho neustále byla a pochopila i to, jak moc nebezpečný by mohl pro lidi být.

Zděšeně vykřikla, když ze sloupce seskočil a padal na hladinu, jako kdyby se chtěl rozplácnout o hladinu. Prý to bolelo, jako kdyby jste dopadli na beton.

On si ale vytvořil menší vlnku a nechával se vést směrem zpátky molu.

Takový menší vodní taxík, který neznečišťuje ovzduší, pomyslela  si s úšklebkem.

Když ho vlnka jemně vystrčila na břeh, usmál se a znova se uklonil. Všimla si ale něčeho zajímavého a tak udělala krok k němu, jako kdyby z něj měla strach. Natáhla ruku a přejela prstem o lem rukávu jeho trička, který by měl bát mokrý, ale byl suchý, jako po dni vystavený na sluníčku. Zvedla na něj tázavě obočí.

,,Pokud se nechci, nenamočím se." řekl, jako kdyby říkal, že snědl rohlík. Skromně zvedl ramena.

,,No jasně!" plácla se do hlavy. ,,To mi mohlo dojít. Takže ty si s vodou můžeš dělat co chceš asi, že?" zeptala se ho. Pokýval hlavou na souhlas.

Takže krásný, sexy a k tomu smrtelně nebezpečný? pomyslela si. Skvělá kombinace.

Když se k ní otočil Percy zády, všimla si, že pegasové tady pořád stáli a asi viděli celou tu podívanou na ni, jak byla ohromená a k smrti vyděšená.

Její bratranec se vyšvihl zkušeně na hřbet toho černého a kývl na ni, aby nasedla na toho druhého.

Tak tam mě nedostanou ani párem volů, pomyslela si  tvrdohlavě a couvla na znamení, že to vážně nemá v plánu.

,,Neboj, kvůli tobě poletí pomalu." mrkl na ni. Nasadil štěněcí pohled. ,,Věříš mi?" zeptal se. Jeho oči byli teď jako moře víc, než kdy předtím.

,,Ehm..." zrudla jsem. ,,Jo jasně.. Věřím ti." řekla jsem tentokrát