The Key

Chapter 6

Po dlouhé době se nad australskou Sydney opět rozsvítilo slunce. Sluneční paprsky prohřívali moře jeho okraje lemované písečnou pláží. Paprsky se také prodírali do domů skrz velká skleněná okna a v jednom z domů ve vilové čtvrti ozařovali drobnou černovlasou dívku stojící, s prázdným pohledem upřeným na svůj odraz, před zrcadlem. Navzdory teplu, které venku panovalo, byla dívka oblečená v jednoduchých černých šatech áčkového střihu. Šaty měly široká ramínka, které odhalovali její ruce, jednu kompletně potetovanou, byly ke krku a měli trojúhelničkové průřezy na dekoltu. Dívka si rukou shrnula své dlouhé černé vlasy, které jí spadaly ve volných vlnách do půli zad, pryč z obličeje, aby si mohla připnout obyčejné zlaté kuličky jako náušnice. Pohledem při tom přejela po všech fotkách, které měla za bílým rámem, a oči se jí opět zalily slzami. Proto se ani nemalovala, věděla, že by to nemělo žádný smysl. Rychle zamrkala, aby se nerozplakala a ruce spustila podél těla, když v tom se ozvalo jemné zaklepání. Dívka sebou trhla a ve dveřích spatřila vysokého tmavovlasého kluka, výzorem připomínajícího asiata v černém obleku a bílé košili s černou kravatou.

„Už jsem skoro hotová." Vyšlo z černovlásčiných rtů a sklonila pohled k zemi. „Nepospíchej Sky." Odpověděl jí dívčin kamarád a stoupl si za ní. Scarlett vztáhla ruku ke své šperkovnici na stole a vytáhla z ní zlatý řetízek s klíčkem, zařekla se, že ode dneška ho nesundá, a chtěla si ho připnout na krk. Její štíhlé prsty se jí však klepaly natolik, že nebyla schopná ani otevřít zapínání. „Ukaž." Ozval se chlapec za ní a vzal jí řetízek ruky. Dívka si nadzvedla své vlasy a nechala Caluma, ať jí řetízek připne. „Hotovo." Pověděl Calum a Scarlett se k němu otočila a objala ho. „Děkuju, děkuju, že jsi tu se mnou. Chris by byl taky moc rád, že už si se vrátil." zašeptala do jeho hrudě a při vyslovení bratrova jména se jí zatřásl hlas. „Já jsem taky rád, že jsem doma, i když bych vás raději viděl všechny, taky mi chybí Sky." Odpověděl jí tmavovlasý kluk. „Já vím." Řekla Scarlett a odtáhla se od něj. „Becca čeká dole, přijď, až budeš připravená." Dívka jen přikývla a Calum, bez dalších slov, odešel z pokoje. Scarlett se na sebe naposledy podívala do zrcadla, vzala psaníčko z postele, deník z klavíru a vyrazila vstříc poslednímu rozloučení.

Ve velké místnosti místního Městského domu seděla spousta lidí, kteří Chrise znali a chtěli se s ním rozloučit. Byl tu baseballový školní tým, spolužáci, jiní kamarádi a v neposlední řadě tu byla jeho rodina a nejbližší přátelé. Ti seděli v první řadě. Scarlett seděla mezi svými dvěma nejbližšími přáteli, Calem a Beccou. Po Calově levici pak seděli Scarlettiny rodiče a prarodiče. V druhé řadě seděli spolužáci a pak také tři chlapci, které v Sydney dlouhých šest měsíců nikdo neviděl. Byly to Calovi kamarádi z kapely a ačkoliv Chrise neznali, přišli podpořit svého kamaráda. Dveře domu se zabouchly a pohřeb oficiálně začal. Vedle Scarlett se zvedl vysoký, tmavovlasý chlapec, kterého Sky požádala, aby promluvil, protože věděl, že ona sama toho nebude schopná. Calum vystoupal po schodech na vyvýšené pódium a stoupl si za řečnický pult. Chlapec se zhluboka nadechl a pomalu se rozmluvil. „Chris Wellington byl můj kamarád. Kdyby jenom kamarád, byl to ten nejlepší kamarád, jakého si můžete přát. Spolu s jeho sestrou Scarlett a její kamarádkou Beccou jsme zažili spoustu věcí. Nebyly vždy jen dobré, samozřejmě jsme se i hádali, ale kteří kamarádi se mezi sebou nehádají, že ano." Pousmál se a na chvíli se odmlčel. „Nikdy a nikdo ovšem nečekal, že nám ho On vezme tak brzo. Říkejme tomu osud, nebo jak chcete, pravda je, že nic z toho už nám ho nevrátí. Neumím slovy vyjádřit, jak mě to mrzí, že už ho nikdy neuvidím, už nikdy se nebudeme smát naším trapným pokusům sbalit holky a už nikdy spolu nebudeme utíkat před policií." Znova se odmlčel a mírně se usmál nad všemi těmi vzpomínkami, které se mu teď v hlavě objevovali. „Scarlett." promluvil znovu po delší odmlce. „Tvůj bratr, Chris, tě neskutečně miloval. Chris byl úžasný člověk, báječný syn, skvělý a milující kamarád a bratr. Sbohem Chrisi." Calum se podíval směrem k rakvi. „Sbohem kámo." Zašeptal, sešel schody a posadil se opět na lavici vedle Scarlett. Scarlett veděla, že teď přišel její čas. Dodala si odvahy, stoupla si, zhluboka se nadechla a vydala se směrem ke klavíru na pódiu. Posadila se za klavír a prsty položila na klapky.