The Key

Chapter 8

Milý deníčku,

Musím se pohnout dál, Luke mi včera otevřel oči. Bude mi to ještě chvíli trvat, dlouhou chvíli, ale připomněl mi, že na to nejsem sama a to mi připomíná, že se musím omluvit Calumovi a Becce, které jsem od sebe tak hnusně odehnala, když mě potřebovali a já je vlastně taky. Rozhodla jsem se jít po dvou týdnech znovu do školy, je to dobrý začátek dle mého, a nějak se tím alespoň rozptýlím, když už nebudu podávat žádné brilantní výkony.

Dívka zaklapla deník, vydechla a přehodila nohy přes okraj postele. Tu noc Scarlett poprvé spala klidně, aniž by ji pronásledovali jakékoliv noční můry. Když se ráno s tímto zjištěním probudila, řekla si, že by mohla jít do školy. Od bratrové smrti tam nebyla dva týdny, ale nikdo jí to neměl nijak za zlé, ani rodiče, ani učitelé. Dívka se raději zvedla z postele dřív než by si to stihla rozmyslet. Její bratr by určitě nechtěl, aby se utrápila zavřená ve svém pokoji, chtěl by, aby šla dál, nezapomněla, ale šla dál a přesně to se Scarlett rozhodla udělat právě dnes. Černovláska si ze skříně vybrala spodní prádlo a zašla do koupelny, kde vlezla rovnou do sprchy. Chvílí jen tak stála a nechala na sebe dopadat kapky horké vody, poté si umyla vlasy a vylezla zabalená do ručníku ven. Rozhodla se, že vlasy jen vysuší a nechá je v přírodních vlnách, tak jak jí vlasy narostly. Poté si to černovláska zamířila ke svému stolu s kosmetikou, a posadila se před zrcadlo, nanesla jemný make-up, pudr, řasenku a balzám na rty. V županu pak sešla do kuchyně, kde „překvapivě" opět nikdo nebyl. Z lednice vytáhla mléko a zalila jím cereálie v misce, do sklenky si nalila pomerančový džus a odnesla to vše na terasu. Jakmile vše snědla jen tak chvíli seděla a užívala si výhled na moře. Když zjistila, že už nemá moc času, všechno odnesla do kuchyně a vyběhla schody s tím, že se převleče. Otevřela šatník a vytáhla úzké černé džíny s dírami na kolenou, přidala bílé triko s dlouhým rukávem, aby zakryla jizvy, než se zahojí, nepotřebovala, aby to kdokoliv věděl a modrou riflovou vestu, kterou sama vytvořila z riflové bundy, když si při pádu ze skateboardu rozervala loket.

„Scarlett zpomal sakra!" volala za ní Becca s bratrem, ale černovláska je neposlouchala. Milovala vítr ve vlasech a pocit volnosti, když se s partou vydali na skatech na projížďku. Calum jí ještě stíhal, ale s těma dvěma to bylo težší. „Tak vy zrychlete!" zakřičela na ně se smíchem a otočila se na ty dvě nemehla, co se jí marně snažili dohnat. „Bože tohle mě zabije!" slyšela Scarlett vycházet z bratrových úst. Všichni na tom uměli dost dobře jezdit , ale na Scarlett měl málokdo. Už třikrát po sobě vyhrála závody, které se pravidelně každé léto konávaly na místních u-rampách. Porazila i Caluma, který jí všechno co umí, naučil. Taky si ne jednou stěžoval, že to bylo naposledy, co Scarlett něco učil. „Sky!" zakřičel na černovlásku její bratr, ale už bylo pozdě, než stihla dívka zareagovat a zastavit před obrubníkem, ležela už rozpláclá na zemi, držela se za loket a vybuchla smíchy. „Jsem v pořádku, v pohodě." Uklidnila kamarády, kteří za ní běželi s ustaranými obličeji. Když však zjistili, že se dívka směje, ulevilo se jim, nicméně strup měla na loktu dobré dva týdny a bundě ustřihla rukávy.

Černovláska se při této vzpomínce usmála a postavila se oblečená před zrcadlo, kde jen prohrábla rukou vlasy a přejela prsty po zlatém řetízku, který následně zastrčila pod tričko. Obula si černé conversky popadla černý batoh a vyletěla z baráku. Chtěla ještě stihnout Caluma a Beccu než všichni dorazí do školy. Proto při odchodu sebrala právě skate, aby vše stihla, položila ho na zem na něj, dala jednu nohu a poprvé po dlouhé době se odrazila, poprvé podruhé potřetí, přidala druhou nohu k první a znovu ucítila ten známý vítr ve vlasech a pocit volnosti, obojí jí tak strašně chybělo, černovláska rozpažila ruce, zvedla obličej k obloze a zasmála se. Poprvé po dvou týdnech se od srdce zasmála. Lidé se na ní možná dívali jak na blázna, ale jí to bylo jedno, cítila se dobře, nebo alespoň lépe než jak za poslední dva týdny. Tahle dobrá nálada jí mírně opouštěla, když dojela ke Calumově domu, kde se zjevila poprvé od toho co Calum odjel na turné, nevěděla, jak kamarád zareaguje, když jí ti spatří, ale když už došla až sem tak necouvne. Zvedla skate, sebrala veškerou odvahu a zazvonila u hlavních dveří. Dveře ale neotevřel Calum, ale jeho máma.

„Zdravím paní Hood-ová." Zvedla dívka ruku na pozdrav a nesměle se usmála. Reakce tety Joy, jak jí Sky říkala, jí však velmi překvapila. Paní Hood-ová černovlásku se slzami v očích jen sevřela v pevném objetí. „Ty jsi nám dala, báli jsme se o tebe Sky." Pověděla jí teta Joy a odtáhla jí od sebe, aby si dívku prohlédla. „Omlouvám se." sklopila černovláska pohled a cítila se opravdu blbě, za to, jak se zachovala. „To nic holčičko, jsem ráda, že jsi v pořádku, alespoň v rámci možností." Dodala ještě teta Joy. „Mohla bych..." spustila dívka, ale teta ji ihned přerušila „Calum je u sebe." Odpověděla, jakoby Scarlett četla myšlenky a poodstoupila, aby umožnila dívce projít dovnitř. „Děkuju, teto Joy." Odpověděla jí dívka a ještě jednou jí objala, než zmizela na schodech vedoucí do druhého patra. Když stanula před dveřmi kamarádova pokoje, jako by ji opustila všechna odvaha. Přerývaně dýchala a srdce jí tlouklo jako pomatené. Černovláska ale věděla, že to udělat musí a tak zvedla ruku, že zaklepe, když v tom se dveře rozrazily dokořán a v nich stál Calum „Kdo to..." chlapec ani nedořekl větu, když spatřil Scarlett stojící před jeho dveřmi, koukal na ní jak na ducha. Calum však vypadal pořád stejně, jen trochu víc zesvalnatěl, tmavé vlasy měl rozcuchané, asi jak se právě vstal, rozespalé tmavě hnědé oči, jako čokoláda si protíral rukou, než ji údivem spustil dolů podél těla a stál před ní jen v boxerkách, v kterých pravděpodobně spal. Scarlett si ho nikdy nijak neprohlížela, ale jak tam stál jen v boxerkách nedalo se nevšimnou kolik svalové hmoty nabral za toho půl roku, co se neviděli.

„Ehm, ehm" Odkašlal si Calum a vytrhl Scarlett z myšlenek, „co tady děláš?" zeptal se chlapec směrem k dívce a odkráčel zpět do pokoje, kde na sebe hodil černé triko s potiskem Nirvany a sedl si na postel, aniž by se na dívku podíval. „Můžu?" zeptala se dívka svého kamaráda, nikdy se nijak neobtěžovala ptát se, jestli může dovnitř, vždycky když ke Calovi přišla, byla tu jako doma a bez jakéhokoliv ostychu mu Hoodovým klidně vlezla i do ledničky, věděla, že to tu nikomu nevadí, zkrátka jako doma, ale teď nevěděla na čem je. Calova máma byla sice v pohodě, ale nevěděla, co si o ní teď myslí Calum sám, jestli je naštvaný, jestli ji vůbec chce vidět. „Hm." zamrmlal chlapec, pokynul dívce rukou, ať vstoupí, ale opět jí nevěnoval ani jediný pohled. Černovláska váhavým krokem vešla do pokoje a postavila se přímo do Calova zorného pole, aby ji nemohl nadále ignorovat. Kdyby ji tady vůbec nechtěl, nepouštěl by ji dál a vyrazil by s ní dveře hned. „Cale...já" Scarlett ani nestihla doříct větu a hnědovlasý chlapec vyletěl na nohy a spustil. „Co ty Scarlett co? Nakráčíš si sem po dvou týdnech, kdy nikdo nevěděl, jestli ještě dýcháš, protože si k sobě nikoho nepustila a teď čekáš kurva co? Myslíš, že si jediná kdo o něj přišel, že si jediná kdo trpí? No novinka Scarlett nejsi, já jsem ho ztratil úplně stejně jako ty a Becca, ale já ho, na rozdíl od vás, ani neměl tu možnost vidět za ten poslední blbej půl rok! A ty se prostě uzavřeš před světem a děláš, jako bys ani neexistovala? Ano já vím, že to bolí, jak moc to zkurveně bolí, ale nejsi na to sama, nikdy si nebyla a dokud jsem tu já nebo Becca ani nebudeš, chápeš? Víš, jak moc jsme se o tebe sakra báli?!" když Calum domluvil, byl úplně rudý z toho rozčílení a prudce oddechoval z nedostatku kyslíku. Černovláska na svého kamaráda jen zaraženě hleděla, ještě nikdy na ni takhle nekřičel. „Já jsem se přišla omluvit!" vykřikla smutně dívka, „Já vím, že mě teď asi nechceš vidět, ale mě to mrzí, byla to chyba, ale já jsem nevěděla co dělat, byla jsem zoufalá, ale teď si uvědomuju, že ty a Becca jste na tom byli podobně. Zachovala jsem se opravdu strašně a omlouvám se za to, strašně mě to mrzí, chyběl jsi mi, ty i Becca." Dořekla dívka, a když Calum nijak nereagoval tak se s povzdechem otočila, kousla se do rtu, ale z levého oka jí i tak stekla jedna neposlušná slza. Ještě chvíli počkala, ale pak jen svěsila hlavu a věděla, že nemá cenu už nic říkat, tak udělala krok směrem ke dveřím, když v tom na svém zápěstí ucítila Calumovu ruku. „Stůj." Vyšlo s kamarádových rtů a Scarlett zvedla hlavu a otočila se čelem k chlapci. „Pojď sem." Vydechl Cal a roztáhl ruce, Sky neváhala ani minutu a už držela kamaráda v pevném objetí, jakoby ho už nikdy nechtěla pustit.

Ahojte, tak přidávám další kapitolu, ano vím, že zase tak pozdě, ale mám toho teď opravdu až nad hlavu, škola do toho Vánoce a vymýšlení dárků a tak vždyť to znáte. :D 

Doufám, že se Vám bude líbit a snad už to přehoupnu do takových těch zábavnějších, vtipnějších částí ne jen takovéhle deprese tady a taky už tam budu co nejvíc zapojovat kluky 5SOS tak doufám, že se Vám budou části líbit a posnažím se přidávat častěji :D

Vaše Aria :*