Ross Lynch- Friedzone

Setkání s ... ?

"Můžu ti pomoct vybrat šaty Nat ? Jasně! " Vyšly jsme ze z kavárny. " Jane ale já nevím jestli mám mít šaty. No jdete na večeři ne ? No jo. Jdeme na rodinou večeři a pak na bazén. Tak proč si nejsi jistá jestli si máš vzít šaty ? Nevím. Oni jsou spíš taková rockerská rodina. Ehm, aha. Víš co já mu prostě napíšu.

Nat: Ahoj Rossi. Hele mám si na tu večeři vzít šaty. Přijde mi to jako slušnost, ale aby na mě tvá rodina nekoukala jako na idiota. :D

Ross: Jo jasný. :D Pokusím se je taky obléct nějak slušněji, ale počítám, že se slušně obleče jen Rydel. :D

Nat: Dobře. Hlavně ať nevypadám jako nějaká fiflena. :D

Ross: To ty nikdy....

" Napsal, že jo. Fajn tak jdeme Nat. Došly jsme ke mně a já vlezla do šatny. Po neskutečných dvou hodinách jsme vybraly šaty. Nikdo neví....NIKDO...jak je těžké vybrat šaty. Do psaníčka jsem tak nějak zmuchlala plavky a šla se nalíčit. Zvolila jsem přirozené líčení. Koukla jsem se na hodiny které hlásily, že bych měla vyrazit. Vyběhla jsem na chodbu a s mou nešikovností sjela tři schody po zadku. " AU!" Obula jsem si boty a otevřela dveře. " Jane ? Ano ? Můžeš tady zůstat máma ti dá večeři a pak můžeš jít domů. Nejspíš tam přespím, nevadí ti to ? Ani ne, ale nemohla bych přespat u tebe ? Jasně. Zítra příjdu jo ? Ok." Jane se usmála a zavřela zamnou dveře. 

Ross mi nabídl že pro mě přijede, ale odmítla jsem. Potřebovala jsem si trochu provětrat hlavu po tom všem. Lynchovi bydleli docela daleko. Musela jsem jít na bus a pak jít asi kilák a půl pěšky. Jelikož jsem strašně líná vzala jsem cestu k zastávce zkratkou. Byla to prostě taková temnější ulička naproti které byla přímo autobusová zastávka.  U mě prostě lenost vždycky zvítězí. Vešla jsem do uličky. Věděla jsem, že jsou tam sem tak nějací feťáci a tak, ale celkově jsem si říkala, že to prostě proběhnu. Když sem šla kolem odbočky v uličce, seděl tam muž. Koutkem oka jsem na něj koukla a šla dál. Periferním viděním jsem ale viděla, že se zvednul a jde za mnou. Šel dost rychle tak jsem přidala na kroku. On taky zrychlil.

V hlavě jsem si říkala, že si to zase jenom namlouvám, ale měla jsem strach. Ten muž šel pořád zamnou a já už sem utíkala. Díky bohu jsem doběhla na konec uličky a vběhla do autobusu. Když se zavřely dveře viděla jsem toho chlápka jak něco pořvává. Dost mi bušilo srdce. Sedla jsem si vedle nějakého blonďatého kluka. Koukala jsem se do uličky, ale ten kluk mi zaklepal na rameno. " Ahoj. Prosím nevíš kolik je hodin? Ehm, jo je za 20 minut sedm. Sakra zase nestíhám. " 

Normálně se s lidma v tramvaji nebavím. Spíš se snažím náš rozhovor rychle ukončit. Ale teď mě něco nutilo pokračovat. Ten kluk mi strašně připomínal Rosse. Kam tak pospícháš ? Ehm brácha domluvil rodinou večeři s jeho holkou a já nestíhám. " V tu chvíli jsem se zasmála. " Ty asi budeš Riker že ? Jak to víš ? Natali, Rossova holka. " Riker se na mě podíval a zasmál se. " Těší mě" podal mi ruku. Cestou jsme se nějak bavili a pak jsme vystoupili. Když jsme vystoupili zbývalo nám deset minut. Ty dva kiláky jsme sprintovali k jejich domu a doběhli jsme tam v 18:59. Doopravdy, minutu před domluvenou večeří. Nezvonili jsme. Riker odemknul a vešli jsme dovnitř. 

Jejich dům byl obří. Riker mě zavedl do jídelny, kde už u stolu seděli ostatní sourozenci, otec a Ross. Jejich mamka poletovala kolem krocana kterého měla v troubě. Všichni se spolu bavili, ale pak přestali.  Všechny hlavy koukaly na mě a na Rikera. " Ahoj" vydala jsem ze sebe.  Ross se zasmál a vstal. " Takže rodino, tohle je Natali." Všichni se usmáli a pozdravili. Když jsem stála vedle Rosse, přiběhla ke mě jeho máma a objala mě.

Dneska trochu delší díl . :) Snad dnes vyjde další. :)