Což jsi se tak zasmušila,
dcero má,
což jsi se tak zasmušila?
Vesela jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
"Zabila jsem holoubátko,
matko má,
zabila jsem holoubátko -
opuštěné jediňátko -
bílé bylo jako !"
Holoubátko to nebylo,
dcero má,
holoubátko to nebylo -
líčko se ti proměnilo
a potrhán je tvůj vzhled!
"Oh, zabila jsem děťátko,
matko má,
oh, zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko -
žalostí bych pošla hned!"
A co míníš učiniti,
dcero má,
a co míníš učiniti,
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv?
"Půjdu květu toho,
matko má,
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a vzbouřenou chladí ."
A kde najdeš toho květu,
dcero má,
a kde najdeš toho květu
po všem široširém ,
v které roste zahrádce?
"Tam za branou nad vršíkem,
matko má,
tam za branou nad vršíkem,
na tom sloupu se hřebíkem,
na konopné oprátce!"
A co vzkážeš hochu tomu,
dcero má,
a co vzkážeš hochu tomu,
jenž chodíval k nám do
a s tebou se těšíval?
"Vzkazuji mu požehnání,
matko má,
vzkazuji mu požehnání -
červa v do skonání,
že mi zrádně mluvíval!"
A co necháš svojí matce,
dcero má,
a co necháš svojí matce,
jež tě sladce
a tě chovala?
"Kletbu zůstavuji tobě,
matko má,
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla v hrobě,
žes mi zvůli dávala!"
