Psanci (Skyrim Fan-fiction)

Kapitola 4.

Ráno se všichni cítili velice odpočatí, až na Ronana, který jakožto vlkodlak nedokáže klidně spát a Triss, která byla v hlubokých myšlenkách. Dokonce i Loarovi bylo skvěle. Rána se mu hojila mnohem lépe, díky Trissině "žárlivému léčení". Auris se vzbudil jako první, protáhl se a vylezl ze svého přístřešku. Rozhlédl se kolem a přemýšlel. Utábořili se na jednom ze zdejších kopců, a tak měl nádherný výhled na celý Rift. Přemýšlel o cestě, která je ještě čeká. Rozhodoval se, jestli s nimi má skutečně pokračovat, nebo nikoli. Možná je to špatný nápad. Nemají ani pořádně vymyšlený plán. Co tedy budou dělat? Z myšlenek ho vytrhla probouzející se, a protahujíc se, kvílející Ghaara. „Kdopak už je vzhůru? Ráno raníčko, lidičky!" vykřikla jemně na všechny. Auris se otočil a pohlédl na ostatní, jak se probouzejí. Ronan zívl a zeptal se: „Jak jste se vyspali?" Auris se usmál, což Ronan bral jako "dobře". Triss si promnula oči a dlouze si zívla. Skoro se ani nevyspala, stále myslela na Loara a na Ghaaru. Loar se mezitím posadil a zvolal: „Už je mi mnohem líp." Triss se usmála. Všichni vylezli ze svých přístřešků a nasadili si zbroj, což v případě Triss znamenalo mistrovskou očarovanou róbu, a v případě Loara koženou zbroj pokrytou kostmi, kterou dostal jakožto vycvičený člen Stínových šupin. „Co je k snídani?" rýpla si Ghaara. „A jo, jasně... musím ji jít ulovit, co? Ronane, půjdeš mi pomoct?" Ronan chvíli přemýšlel, ale pak se protáhl a řekl: „Já se nejspíš ještě půjdu opláchnout do řeky." Ghaara znervózněla. Říkala si, jestli včera opravdu neudělala něco špatně. Každopádně však popadla luk a bez dalšího slova vyrazila najít zvěř.

Ronan se cítil nesvůj. Nedokázal pochopit, jak se má po té události s Ghaarou chovat. Nebyl si jist, jak si stojí, a co mezi nimi opravdu je. „Je důležité prodiskutovat budoucnost." prohodil Auris. Ronan se nechápavě podíval a zeptal se: „Překlad, někdo?" „Říká, že si musíme promluvit, co bude dál." odsekl Loar, který si sedl a poslouchal, co má Auris na srdci. Ten jen přikývl a pokračoval: „Cesta bude komplikovaná a vyhlídky nejsou zářné. Jaké máte plány?" Ronan si uvědomil o čem to mluví a ihned zareagoval: „Domluvili jsme se přece, že jdeme do Hammerfellu, ne? Co ještě potřebuješ probrat?" „Nejspíš myslí cestu... tu jsme neprobrali dost důkladně." vysvětlila Triss. Auris znovu přikývl: „Po uplynulých dnech již víme, že se nelze pohybovat poblíž hranic s Cyrodiilem. Očividně stráže hlídají každou skulinu. A v přímé cestě nám stojí Jícen světa." „Co tedy zamýšlíš?" zeptal se Loar. Auris se odmlčel. „Nejspíš... bychom to měli vzít na sever." řekla Triss. Loar souhlasil: „Pokud se vydáme přes Větrný Žleb... cesta bude nejspíš nejbezpečnější. Válka stále trvá, i když mají domluvenou tu dočasnou mírovou dohodu a rozhodně tam nenarazíme na žádné císařské. Bez urážky." pohlédl na Aurise, který jen opět kývl. Ronan dodal: „Dobře, ale v tom případě bysme radši měli i pak jít na sever. Vzít to přes Ledohrad a pak na západ do Jitřenky, podél Moře duchů." Triss se zalkla. „Ale... ledohrad... no... tam je zima! U Moře duchů bychom umrzli..." Ronan na ni pohlédl. „Je to opravdu ten důvod, proč tudy nechceš jít?" Triss se zamračila. „Máte vhodnější návrh?" zeptal se Auris. Triss to však vzdala a souhlasila. Loar do ní šťouchl loktem, načež se usmála. „Od Jitřenky bude nejlepší cesta přes Morthal na jihozápad. Tudy bysme se měli dostat až k hranicím Skyrimu, Hammerfellu i High Rocku." dodala nakonec. „Budeme mít na výběr. Nebudeme nutně muset do Hammerfellu." řekl Loar. Ronan se zamračil - pochopil to jako urážku, ale nelámal si s tím hlavu. „Cesta kolem Samoty nebude jednoduchá." prohlásil Auris. „Pořád je tam základna Císařské legie?" zeptal se Ronan. Auris přikývl: „Před týdnem jsem... se tam nacházel." Loar se zamyslel. „Musíme být připraveni. Nic nesmíme nechat náhodě." Všichni souhlasili a tak se dali do balení přístřešků a ostatních věcí.

Chvíli poté, co se ostatní zbalili přišla Ghaara, která za sebou táhla mrtvou srnu. „Dejte se do porcování." S těmito slovy ji hodila směrem k ostatním a šla si sednout opodál. Loar se nenápadně přiblížil k Ronanovi, který ji sledoval. „Možná by sis s ní měl jít promluvit." prohodil. „C-cože? Proč jako? Co tim chceš říct?" znervózněl Ronan. „Však víš." mrkl na něj Loar. „O co ti jde?" „Ty to se ženskýma moc neumíš, co?" rýpl si. „Nezkoušej mou trpělivost, ještěrko!" „Podívej se na ni! Je uražená! Je na tebe naštvaná! Včera se ti věnovala, oddala se ti, a ty s ní zacházíš, jakoby se nic nestalo." zasyčel potichu Loar, aby ho nikdo kromě Ronana neslyšel. Ten však jen skoro až vykřikl: „Jak o tom víš?!" „Jen slepý by si vás nevšiml... nebo zaslepený." pohlédl na Triss. Ronan si jeho pohledu všiml a urazil se také. Neví, jak se skutečně cítí, ale přijde mu, že to Triss skutečně miluje, a že Ghaara byla jen takový menší úlet. Nedokázal si představit, že by jej milovala ona. „Ber to takhle. Víc už to zkazit nemůžeš." usmál se Loar. Ronan se zamračil, ale nakonec se zeptal: „A co jí mám podle tebe říct?" „Zamysli se." mrkl na něj a odkráčel směrem k Aurisovi a Triss, kteří zrovna sbírali jakési byliny. Ronan si hluboce vzdychl a vydal se směrem ke Ghaaře. „Ahoj..." vydal ze sebe. Ghaara neodpovídala. „Víš já... chtěl bych si... promluvit o-" „Není o čem mluvit." zasyčela. „Vážně? Já jen, že-" „Nebuď blbej, Reguarde. Myslíš si, že k tobě něco cítím, nebo co? Tak to je? Jen jsem si chtěla užít! Vyventilovat to všechno, co se za poslední dny stalo! Nic víc to neznamenalo! Byl jsi prostě nejblíž a tak sis smetanu slíznul ty! Nevím o co ti vlastně jde, ale nesnaž se! Běž radši naporcovat to jídlo, který jsem vám všem, včetně tebe ulovila!" vyprskla ze sebe Ghaara, vztekle vstala a odkráčela mezi stromy. Ronan stál jako přibitý. Auris se uchechtl, Triss jen zírala a Loar se snažil ze všech sil skrývat svůj smích. „Asi jsem se zpletl." dodal, načež se začal smát ještě více. Ronan se na Loara zamračil, vytáhl svůj Hlavolam a rozběhl se na něj.