Psanci (Skyrim Fan-fiction)

Kapitola 6.

„Ty, Aurisi..." začal váhavě Ronan. Auris mlčky pokračoval v cestě. Ronan pokračoval: „Co se vlastně stalo... v tom pokoji... po tom, co zavřela ty dveře?" Auris neodpovídal. „Podívej, mrzí nás to. Snažili jsme se ti pomoct, nechtěli jsme, aby se ti něco stalo." Stále žádná odpověď. „Nech ho být." zašeptala Ghaara. „Potřebuje se z toho dostat. Ta ženská mu zabila ženu a dceru. Co bys dělal ty, kdyby ti někdo zabránil pomstít se?" zeptala se. Ronan neodpovídal, jen kývnul. Nějakou chvíli šli všichni mlčky dál, dokud se neozvala Triss: „Není tohle Azuřina svatyně?" „Máš pravdu." odvětil Loar. „To znamená, že už jsme blízko, že?" Triss se nervózně třásla. „Jsi v pořádku?" zeptal se váhavě Ronan. „Cože? Jasně, že jsem v pořádku... proč bych neměla být v pořádku? Všechno je v pořádku..." Ronan se ušklíbl. „Když je všechno v pořádku, proč se tak klepeš?" „Cože? Já se neklepu, ty se klepeš!" „Chvěje se ti ret. Jsi celá rudá a třeseš se, jako bys za chvíli měla umřít." „Ani nevíš, jak blízko pravdě jsi." zašeptala Triss tak potichu, že to Ronan nezaznamenal. „Támhle to je! Ledohrad." vykřikla Ghaara. „A to napravo je Ledohradská univerzita, pokud se nepletu?" zeptal se Loar. Triss nervózně kývla. Loar si ji vzal poněkud stranou a vyptával se: „Co se děje? Něco není v pořádku. Čeho se bojíš?" „Já se nebojím, ničeho... tečka. Jen..." „Jen?" opáčil Loar. „Jak jsem ti říkala... o Colinovi. Víš... on... byl do mě... tak trochu-" „Lidi?!" vyštěkl Ronan. „Asi máme menší problém." Poté, co se ostatní rozhlédli, si všimli mágů, kterým výrazně zářily ruce. Jeden z nich prohlásil: „Nemáme v úmyslu Vám ublížit... pokud půjdete s námi." „A pokud ne?" odsekla sebejistě Ghaara. „Pak Vás J'zargo rozmetá na malinkaté kousíčky." Všichni znejistěli. „Přesně toho jsem se obávala." zašeptala Triss.

Mágové je vedli přes zničený most do Univerzity. „Tohle celé je tvoje práce??" ptal se Loar Triss. Ta však jen pokrčila rameny. „Jak jsi to udělala?" „Já nevím... panikařila jsem. Hodila jsem nějaké kouzlo a most se prostě začal rozpadat." Prošli skrz bránu. „Za těch pár dní, co jsem tu nebyla, se toho hodně změnilo." Na nádvoří je mágové zastavili. Otevřela se brána do Síně elementů a z ní pomalu vycházela jakási postava v dlouhém rouchu. „To je..." začala Triss. Mágové sklonili hlavy. „Triss... opět se setkáváme. Ani nevíš, jak rád tě vidím." ozvalo se z postavy v rouchu, ze které čpěla energie. Postava si sundala kápi a pod ní se skrýval mírně zarostlý Breton s téměř dětskou tváří. „Coline?" Triss žasla. „Jsi překvapená? Když jsi odmítla místo Arcimága, měl se jím stát Tolfdir." „Jaktože se jím nestal?" zeptala se Triss. „Zabili ho." odvětil Colin. Triss se zalkla. Nechtěla tomu věřit. Tolfdir byl její nejoblíbenější učitel. „Ostatní mistři mě vybrali jako Arcimága. Za těch pár posledních dní jsem získal... neuvěřitelnou... moc." vyprávěl postupně Colin. Při tom mu začaly jiskřit ruce a aby ukázal, že mluví pravdu, vyšlehly z jeho dlaní do všech stran obrovské proudy blesků. „MÁM MOC, VYROVNAT SE BOHŮM SAMOTNÝM. JSEM SCHOPNÝ ROZDRTIT KRÁLE VŠECH KRÁLŮ. NIKDO, KOHO SEŽEHNE MŮJ HNĚV, NEPŘEŽIJE... stanu se vládcem." Mágové poklekli. „Myslíš si, že jen díky tomu, že jsi Arcimág, si můžeš dělat, co chceš?" zeptala se Triss. „Coline, zbláznil jsi se? Jsi jen Arcimág univerzity! Psijický řád by tě vypařil, aniž by se tu objevili, a pokud se-" „DOST!" přerušil ji Colin a povzdychl si. „Jsem mocnější, než si vůbec dokážeš představit. Ovládl jsem moc Magnova oka. Mám moc větší, než Julianos sám! A s touhle mocí, můžu konečně zastavit ty šarvátky a nadvládu císařství. Nejdřív převezmu vládu nad Skyrimem. Potom dobyju zbytek Tamrielu a pak... celý Nirn! A ty budeš stát po mém boku." „Ty ses dočista pomátl! Nikdo není tak mocný, aby dobyl celý Nirn. Nejsi žádný Tiber Septim, tak už se probuď!" okřikla jej Triss. Colin se však jen zlověstně usmíval. „Jsem mocnější, než Talos. Stanu se JEDINÝM bohem. Mám moc pohnout celým Mundem. A dokážu ti to."