His butler, in Love

Vše nejlepší k narozeninám

Druhý den ráno jsem jako vždy přišel vzbudit mladého pána s ranním čajem a novinami. ,,Dobré ráno mladý pane." Řekl jsem po nesčetněkráté tu samou větu, hned po tom co jsem roztáhl závěsy a vpustil do kopoje světlo.
Mladý pán se ospale posadil a protáhl se. Hned jsem mu přikryl záda tenkou přikrývkou a podával mu noviny a pak jsem mu šel na servírovacím vozíku připravit šálek čaje.

,,Des má narozeniny lady Elizabeth." Podotkl jsem, když jsem mu podával šálek. ,,Vím...Také si myslím, že mě proto přijde navštívit. Zatím jsem jí nestihl obstarat dárek. Musím to co nejdříve napravit, dokud tu ještě není. Snídaně se odkládá na potom." Řekl. ,,Máte představu o dárku vhodného vaší snoubence?" Zeptal jsem se. ,,Ano. Neztrácejme čas a vydejme se do klenotnictví." Odvětil a vylezl z postele. ,,Jistě." Odvětil jsem.

Oblékl jsem ho a vyrazili jsme. Stačilo už jen sejít schody, projít halou a vyjít vstříc obchodům, ale něco to překazilo. Tím něco myslím naprostou katastrofu!
Najednou se rozrazily dveře a z nich se vynořila, jako nějaký rozzuřený nosorožc naše Lady Elizabeth a za ní její komorná Paula! Řítila se k mladému pánu, až to vypadalo děsivě s typickým úsměvem a voláním: ,,Cieli! Cieli! Cieli!" Mladý pán na lady Elizabeth zíral jako na zjevení. Náš plán na nápravu promarnění koupi dárku v předchozí době se jaksi zkomplikoval.

,,Argh!" Vykřikl když z něj začala vymačkávat vnitřnosti a dusit ho. ,,Cieli! Tolik si my chyběl!" Politovala si. ,,Lizzy....já...nemůžu...Eh!" Soukal ze sebe mladý pán zřejmě svá poslední slova. Vzhledem k tomu, že konec věty vzdal a najednou bezmocně vysel na lady Elizabeth, jsem si myslel, že se chystá opustit tento svět, ale lady Elizabeth ho naštěstí na poslední chvilku pustila ze svého křečovitého objetí. Mladý pán hned zalapal po dechu a potácel se chvilku na místě a popadal dech. ,,Cieli...víš, že mám dnes narozeniny?" Vypískla radostně. ,,O-ovšem...mám pro tebe překvapení." Hlesl mladý pán ještě trochu zmoženě. Improvizace mu vždy šla celkem slušně. ,,Vážně?! Kde?" Vyjekla a rozhlížela se kolem. ,,Neboj v čas ti ho ukážu, ale napřed půjdeme do salonku ano?" Snažil se mladý pán konečně uklidnit lady Elizabeth. ,,Bude tam že ano?!" Zeptala se nadšeně. ,,Ano...tak pojď." Vyzval ji mladý pán. ,,Sebastiane...příprav ho a pak ho přines." Řekl a nenápadně mi znakovou řečí ukázal na jedné ruce dort. ,,Jistě." Odvětil jsem a odešel jsem hledat ty tři věčná nemehla.

Finnyho jsem poslal na zahradu, aby se zde v přítomnosti lady Elizabeth nemotal, Mail-Ryn jsem poslal donést příbory a talíře do salonku a Barda jsem poslal zatopit do velké pece a Tanaku jsem ponechal hrníčku čaje na koberci.

Pak jsem se přesunul do kuchyně. Mám málo času a možnosti k nezdaru ještě míň, tak musím zapojit jen a pouze své demonské schopnosti a začít jednat! Už předem jsem věděl, co budu chtít vytvořit a mrknutím oka jsem již měl připravené ingredience a se stále stejnou rychlostí začal ztvárňovat dort.
Jen mě trápil čas, než se upeče těsto. Ale jsem démon, takže jsem tomu přece jen pomohl ovládáním ohně a zabralo mi to asi víc než pět minut. Ale myslím, že to lady Elizabeth pochopí, až mé dílo spatří.
............................................

Nesl jsem pětipatrový bíle marcipánový dort s růžovými marcipánovými růžemi všude možně a různými dekoracemi. Vnitřek dortu byl naplněn vanilkovým těstem a jahodovým krémem. Každé patro bylo od největšího od spodu nahoru menší a na úplném vrcholu byla dekorativní korunka. Lady Elizabeth zatajila dech a úžasle koukala na blížící se dort, který je větší a mohutnější než já sám. Nesl jsem ho spolu s Barem. Zvládl bych to sám, ale jako pouhý člověk bych to asi neunesl.
,,Ah Cieli! To je tak rozkošný dort!" Vyjekla lady Elizabeth. ,,Pro mou snoubenku jen to nejlepší." Prohlásil mladý pán. Položili jsme ho s Barem na prostřed stolu. Mai-Ryn postávala s Paulou opodál a Barda jsem poslal uhasit oheň v peci.