His butler, in Love

Pětadvacet

Vím, že mě nejspíš pěkně nadá ba co hůř, ale já ho prostě musel zkusit nějak donutit, aby mi to všechno nějak vysvětlil. ,,Mladý pane...prosím vás...řekněte mi co mám udělat, aby jste se mi konečně otevřel a řekl, co vám ráno přeletělo přez nos?"
Mladý pán na mě vytřeštil oči.
,,Jak to se mnou mluvíš ty zrůdo jedna?! A neříkal jsem ti snad, že se o tom nebudu bavit?!" Křikl.
Tak tohle jsem už nezvládl. Vřelo to ve mě, jako v hrnci! Ale i za takových podmínek, jsem se snažil chovat co nejvlídněji.
,,Co si myslíte, že tímto chováním docílíte?! Já na to co se mezi námi stalo, přece už nikdy nezapomenu a krom toho, tím, že mi dáte trest chovat se jako žena, se mi opravdu nepomstíte. A pro vaši informaci, já nebyl ten, co chtěl poznat potěšení a rozkoš. Bylo to vaše přání. Chtěl jsem to po mě! Bylo to z vaší vlastní vůle!" Nadal jsem mu konečně. Mladý pán na mě nevěřícně zíral. ,,Jak...jak se..opovažuješ?" Řekl vyjeveně. Vypadalo to spíš, jen jako zástěrka na obhajobu na to, že neví co říct.
,,Mladý pane...Přestal byste prosím konečně zakrývat své pocity za svou ledovostí a řekl mi je. Nic by mi po tom, jako vašemu sluhovy nebylo, ale jen kdybyste se mnou včera v noci nesdílel postel." Odbyl jsem ho a čekal na jeho vyjádření. Vypadal váhavě a zařaženě. Podíval se skroušeně na své nožky. ,,...Eh!" Odsekl pak, jako by se donutil k něčemu čemu se bránil a umíněně se podíval do strany. ,,Mrzí mě to..." Teď nevím kdo byl víc překvapen, jestli mladý pán mým výjevem nebo já mladým pánem. Praštil jsem se do tváře. ,,Co to děláš?!" Zeptal se udiveně. ,,Omlouvám se. Jen jsem chtěl vědět, jestli se to opravdu děje." Řekl jsem nepřítomně.
Mladý pán se na mě nespokojeně podíval. Opravdu řekl, že ho to mrzí?! Ne, t-to není možné!

,,Chtěl jsem říct, že jsem ti včera v noci ukázal někoho jiného než jsem. Nechci aby mě někdo znal jinak. Byl jsem tím dost pohoršený a styděl jsem se. Hlavně jsem si myslel, že si za to mohl ty a tak jsem se ti chtěl pomstít, ale postupně jsem pochopil, že si za to nemohl." Na chvilku se odmlčel a popřemýšlel. ,,Ty jsi mi...spíž pomohl a vlastně se mi to celé moc líbilo...ale nevěděl jsem, jak ti to mám říct, byl jsem proto naštvaný a tak jsem se k tobě dál choval..nehezky." Hlesl a opět se díval na svoje nožky. Žasl jsem nad ním. Omluvil se a ještě přiznal svou vinu. Chtěl jsem se praštit znovu, ale mladý pán mě rozptýlil. ,,A abych byl férový, dovolím ti mi také dát nějaký trest." Řekl. ,,To myslíte opravdu vážně?" Zeptal jsem se nevěřícně. ,,Naprosto." Odvětil vážně. Ústa se mi rozprostřela do úsměvu. Chvilku jsem přemýšlel, ale hned jsem věděl co chci udělat.
,,Inu...to hlavní si nechám na později, ale slibte mi, že už předemnou nebudete skrývat city, když půjde o něco takového jako včera v noci." Řekl jsem. ,,Em..slibuji" Odkývl. ,,Dobrá a teď k tomu nejhlavnějšímu..." Řekl jsem a šibalsky se usmál. ,,Vztaňte prosím." Řekl jsem a když mladý pán vztanul, sedl jsem si kde dříve seděl on. Dal jsem si nohu přez nohu a poklepal si na koleno. Mladý pán po mě hodil šokovaně pohledem. ,,Sebastiane...co...?" ,,Víte co se dělá dětem, které zlobí?" Zeptal jsem se ironicky. ,,Takže ty mi chceš dát pětadvacet na holou?" Zeptal se nevěřícně. Jen jsem se usmál. Mladý pán nabral lehký nádech do června. ,,Tak prosím." Vyzval jsem ho. Po chvilce se ke mě rozešel a ohl se mi přez koleno. Chytil jsem jeho cíp noční košile a vyhnul ji. Vykoukly na mě dva hladké kmínky.
,,Počítat budete vy." Řekl jsem a nastavil si ruku do výstražné pozice. ,,Můžeme začít?" Zeptal jsem se. ,,Hmm." Hlesl nespokojeně.
Pak jsem mladého pána uhodil. Plácnutí se ozvalo v mých zvukovodech spolu s pánovým: ,,Hmh!"
Po krátké odmlce konečně špitl: ,,Jedna.." Uhodil jsem ho po druhé a trochu silněji. ,,Ehm!" Vyjekl. ,,Dvě." Utrousil když vydechl. Ústa se mi lehce roztáhla do úsměvu.
.............................................................
,,Ahhh!" Křikl. ,,23." Hlesl zmoženě. Spokojeně jsem se usmíval. Tohle si skutečně užívám. Mladý pán oddechoval spíž jako bych mu kleštěmi vytrhával nehty. Kdybych věděl, že se mi to bude tak líbit, řekl bych asi stopětadvacet!
Je tak rozkošný! Musím ho rozkošnicky potrestat. Uhodil jsem ho ještě silněji než do posud. ,,Ahah!" Křikl opět a pak fňukl. To je ono. Na to jsem čekal. ,,24." Odvětil plačtivě. Správně mladý pane. - Trpěl jsem já, vy musíte taky. Pomyslet jsem si. A do té rozvášněnosti jsem mladého pána uhodil opravdu silně. ,,Arrrh!" Zakřičel a pak mu hlava i tělo skleslo a on na mě visel jako hadrová panenka a tiše vzlykal. ,,Dvacet....pět." Procedil zničeně. Spokojeně jsem se na své dílo díval. Narůžovělý zadeček a bolest mladého pána. Může být ale rád, pořád lepší bolest fyzická než psychická.
Kousl jsem si do rukavice a stáhl ji.
Holou rukou jsem mu jemně přejel po zadečku. Byl úplně rozpálený. Hladil jsem ho dál a pánovy tiché vzlyky pomalu ustávaly. ,,Jaké to bylo?" Zeptal jsem se hravě. ,,Pociťoval jsem submisivitu." Odvětil po pár vteřinách mladý pán a popotáhl." ,,A co ty? Líbilo se ti to?" Zeptal se ostře. ,,Neskonale." Hlesl jsem. ,,Chm.." Odsekl a odvrátil uraženě hlavu na stranu.
Vzal jsem z balíčku vedle mě jednu kostku ledu a přejel jsem jí po rýze, která od sebe dělí dvě narůžovělé půlky pánova pozadí. ,,Ehm...Se...Sebastiane!" Vyjekl. ,,Kdo je Sebastian? Já jsem přeci vaše komorná Sebastiana." Opravil jsem ho. ,,No dobrá...tvůj trest odvolávám." Odvětil. Radostně jsem se usmál. ,,Děkuji vám." Řekl jsem a konečně si sundal ten příšerný čepeček s krajkami. Jako by se náhle moje pokožka hlavy nadechla vlasy jako brčky.

,,Ale abych byl upřímný...takové tresty by se hodily častěji...byl jsi k popukání, a co teprve ta tvoje mluva a pukrlata." Řekl pobaveně. ,,Oh, prosím ne!" Zažadonil jsem naléhavě a mladý pán se zasmál.
Ale uklidnil se, když jsem kostkou ledu začal přejíždět po uhozených části jeho hýždí. Tězce oddechoval. Muselo to studit. Ale na druhou stranu to bylo určitě i příjemné, neb se růžová začala strácet do jeho původní barvy. Velmi mě vzrušovaly kapky rozteklého ledu pomalu klouzající po pánových hýždí. Počínal jsem si tak, dokud se led zcela nerozpustil.

Možná to vypadá, že jsem byl k mladému pánu příliš krutý, ale na opak. Kdybych se neovládal, nejraději bych mu ten jeho rozkošný zadeček pořádně zmrskal bičem nebo potažmo mým páskem až do krve. Až by plakal a křičel tak moc, že by ho slyšeli až v Irsku. To vše jen pro, jak nesmírně je roztomile rozkošný! Ano, tolik do něj chci zarýt své tesáky a sníst jeho podstatu až do poslední pídě!

,,Sebastiane..." Hlesl omámeně, jako by se právě probudil. ,,Ano můj pane?" ,,Bolí mě hlava." Odvětil. Zapomněl jsem na to, že měl celou dobu skloněnou hlavu. Jeho mozek je příliš prokrvenný. Natáhl jsem mu košili zpátky a narovnal ho do stoje a sám jsem si stoupl.
,,Mladý pane...počkal byste malý moment, jen si převléknu oblečení." ,,Hmm.." Kývl.
Během pár vteřin jsem byl ve svém pokoji a převlékl se. Pak jsem si ještě řekl, ze tu patálii s Mai-Ryniným úborem chci mít co nejdříve z krku a tak jsem ještě rychlostí blesku vypral její oblečení a dal ho na uschnutí.
Pak jsem se vrátil do ložnice mladého pána.
Ale to co jsem spatřil, mě šokovalo.
- Mladý pán klečel na posteli. Byl ke mě natočený bokem a byl úplně nahý! Věnoval mi svůdný pohled přez rameno.
Myslel jsem, že se to stalo jen jednou, a že mladý pán nebude s se mnou více smilnit. Zjevně jsem se zmýlil.
,,Mladý pane?" Vydal jsem konečně ze sebe. Mladý pán se na mě sladce usmál. ,,Co to děláte?" Zeptal jsem se. ,,Copak ty už se mnou nechceš dělat ty věci?" Zeptal se v lehké obavě. ,,Ovšem že chci...chci vás...a chci vás moc...nicméně...už je čas jít spát, a vy jste neměl zrovna mírný večer." Podotkl jsem. ,,Chm...zvláštní...včera ti nevadilo, když jsme souložili až do rána." Odsekl. ,,Ovšem, ale to mladý pán neušetřil pád z vany a nadále na podlaze." Dodal jsem. ,,A jaké by mi to dělalo překážky?" Zeptal se ostře.
Vypadá velmi žádostivě. Chce to odemě, a já mu jako správný sluha vyhovím. ,,Inu...pokud se cítíte dobře...pak mi tedy dejte rozkaz." Řekl jsem hladově a usmíval se. Mladý pán se též hravě usmál. ,,Sebastiane...tohle je rozkaz...kdykoliv budu chtít...budeš se mnou souložit." Řekl.
Dal jsem si pravou ruku na srdce a s předklonem jsem řekl: ,,Ano...můj pane."
,,Výborně..." Hlesl mladý pán spokojeně. Zdá se, že se mu moje péče líbila a těší se na přídavek. Nezklamu ho a uspokojím jeho tělo i duši dokonale.