His butler, in Love

Rozhodnutí

Předem se omlouvám za takovou zdržovačku, ale měla jsem problémy s mobilem. Fakt se moc omlouvám!

Po odchodu z pánova pokoje jsem si řekl, že bych měl navštívit své kočky a skontrolovat je, když byly celý den sami.
Už jsem se na ně těšil. Navíc se jedné mé kočce před měsícem narodily koťátka. Jsou sladká, skoro tak jako mladý pán.
I když se mu jedno dost podobá. Má takovou šedomodrou barvu srsti, jako mladý pán vlasy a má je i stejně hebké a jeho oči jsou také shodné, takové nebezké studánky. Je to moje nejmilejší kočka, akorát ještě nemá jméno, ale přemýšlel jsem, že by se jmenoval jako mladý pán, konec konců...jedná se také o mou nejmilejší osobu.

Po chůzi po chodbě jsem došel k svému pokoji a vešel. Zavřel jsem dveře a luskl prsty a v pokoji vzplály všechny svíčky a já uviděl svých sedm koček a tři nádherná koťátka, která mě přivítala roztomilím mňouknutím. Můj malý Ciel se ke mě rozcupital. Ihned jsem si ho bral do náruče a vítal se s ním.
Najednou jsem uslyšel jemné zaťukání na dveře. Napadlo mě, že je to buť Mai-Ryn nebo Finny a popřípadě Bard s nějakou prosbou, nebo obvyklou správou o tom, že zase něco zmrvili.
,,Dále." Odvětil jsem a uslyšel jsem někoho vycházet a pak klepnutí zavřených dveří, zatím co jsem pokládal malé koťátko na postel. ,,Neměl by jsi pouštět lidi do dveří, než zjistíš kdo to je. Ještě když k nim stojíš zády." Ozvalo se. Stuhnul jsem. Ten hlas poznám kdykoliv a kdekoliv - Je to jako by vám myslí projela ledová čepel.
Nevěřícně jsem se otočil. Mladý pán se svůdně opíral o zavřené dveře a ještě svůdněji se na mě usmíval. Ještě nikdy u mě v pokoji nebyl. Dost mě to překvapilo. ,,Mladý pane. Jaký je účel vaší návštěvy? Potřebujete něco?" Zeptal jsem se. ,,Ano....Rozhodl jsem se." Odpověděl vážně. Z jeho postoje a pohledu je mi zřejmé, jak se mladý pán konečně rozhodl. Ústa se mi roztáhla do hravého úsměvu. ,,Vskutku? A co, že jste tak obratně rychle došel k závěru...myslel jsem, že potřebujete čas na rozmyšlenou." Zeptal jsem se. Najednou se mladý pán zamyšleně zamračil na podlahu. ,,Tssch....kašlu na galantní etikety a slušné manýry i na hloupé řeči ostatních....k čertu s nimi." Odsekl a rozešel se ke mě. Zastavil se těsně přede mnou a chytil mě oběma rukama za límec a stáhl k němu, naše nosy byly asi jen čtyři centimetry od sebe.
,,Teď se rozhodni ty!....Buď bude ve tvé posteli to kotě, nebo já." Řekl chladně. ,,Nechci být drzí, ale kotě tam bude tak jako tak." Odvětil jsem s šibalským úsměvem. Mladý pán na chvilku nechápal, ale pak to pochopil. ,,Připadám ti jako kotě?" Zeptal se udiveně a pustil mě. ,,Sebastiane....vážně? Kotě?" Zeptal se znovu nechápavě. ,,Možná jste spíše víc podobný štěňátku." Konstatoval jsem. ,,Bože...To stačí! Dej tu kočku pryč než začnu kýchat." Rozkázal. ,,Jistě." Odvětil jsem a schoval koťátko i s ostatními kočkami do skříně. Pak jsem sundal povlak z postele na kterém koťátko leželo a položil ho poskládaný na okno.
Otočil jsem se a uviděl, jak mladý pán už ladně leze do postele. Mlsně jsem se olízl, když jsem viděl jak se prohýbal v zádech. ,,Na co pořád tak koukáš?" Zeptal se. ,,Omlouvám se. Mírně jste mne vyvedl z míry." Odvětil jsem a šel k němu. ,,Tím, že jsem vlezl do postele?" Zeptal se ironicky. ,,Záleží jak jste do ní vlezl." Objasnil jsem. ,,Nemůžu přece zato, že je tak vysoko." Odfrkl. ,,Nedělal jsem si z vás legraci. Nýbrž na opak. Vzbudil jste ve mě touhy po vás." Obhájil jsem se. ,,Toužíš po mě...?" Hlesl až to skoro nevyznělo jako otázka." ,,Ovšem že po vás toužím. Líbíte se mi, a to opravdu hodně. Rostete do krásy, i na vzdory tomu, že to ještě jde, když ste již nyní naprosto dokonalý." Řekl jsem a šel se posadit vedle něj na postel.

Zamyšleně na mě pohlédl. ,,Co se ti na mě líbí nejvíce?" Naklonil jsem hlavu na stranu a trochu zapřemýšlel. ,,Naprosto všechno, ale nakonec se moje největší pozornost váže na vaše krásné oči." Odvětil jsem a natáhl ruku. Zatáhl jsem za jeden konec šňůrky a kožená páska mladému pánu sklouzla po tváři. Po chvilce otevřel dlouho skrývané oko s mou značkou.
Palcem jsem ho pohladil po linii spodního víčka. Pak jsem se přiblížil a vetkl mu jemný polibek na koutek oka. Přivřel oči a řasami mě zašimral na rtech. Oko pak zavrtěl úplně a já ho políbil na víčku. Náhle jsem ucítil tah kolem krku. - Mladý pán si mě přitáhl za kravatu do polibku.
Jeho jazýček mě polechtal na rtu. Polibky jsme tedy spestřili hrou jazyků.

Ucítil jsem doteky na hrudi. - Mladý pán se mi snaží rozepnout knoflíky na žaketu. Jde mu to trochu hůř, nýbrž se o veškeré knoflíky starám pouze já a on na to kvůli zavřeným očím při vášnivému líbání nevidí.

Odtrhl jsem se od jeho skvostných rtů a hladově se přemístil k jeho oušku.
,,Opravdu se zase musím svléknout mladý pane?" Pošeptal jsem.
,,Jistě. Taky bys mě radši viděl nahého ne? A navíc...už jsi přece jednou nahý byl...takže tě to nezabije ani po druhé." Řekl a rozepl mi poslední knoflík. Ale pak si zmoženě oddechl, když zjistil, že pod žaketem je košile. ,,Další knoflíky..." Odtušil nezáživně.
,,Jestli chcete, mohu být nahý v momentě." Navrhl jsem. ,,Ne. Chci, aby ses svlékal pomalu. Rád bych se podíval." Řekl.
,,Jistě." Odvětil jsem a vztal z postele.
Ale nebyl jsem zrovna nadšený. Minule jsem se svlékl téměř okamžitě, abych to měl co nejdříve za sebou, ale teď se z toho očividně nevyvléknu.
- Omlouvám se, že je to tak krátké, ale chtěla jsem po té době už něco publikovat.