Šprtka

Doučování

"Ahoj, Alison," řekl Tyler Sparks a drobná dívenka, mohla měřit nanejvýš metr šedesát, leknutím nadskočila.

"A-ah-hoj...," špitla a pohlédla na něj. I jí se, stejně jako všem ostatním dívkám ve škole, v jeho přítomnosti podlamovala kolena. Překvapilo ji však, že na ni mluví.

"Ta matika mi vůbec nejde," spustil, "nevíš o někom, kdo by mě mohl doučovat?" A překvapení bylo to tam. Alison Sweet nebyla zrovna populární holka, ale pokud šlo o projekty, doučování nebo jen opsání úkolů ráno před vyučováním, byla první, po kom se všichni sháněli.

Lis přikývla a zklamaně si povzdechla. "Kdy a kde?"
"Vážně?" řekl užasle. Nejspíš nevěřil v její souhlas. "Tak třeba po škole u mě?" usmál se na ni.

"Nemůžeme prostě zůstat o něco déle ve škole?" zeptala se. Nechtěla jít k němu, nedůvěřovala mu.

"Mám sešit i učebnici doma. Potřebuju je k tomu," naléhal. Alison nakonec souhlasila.

***

Po poslední hodině se Alison děsně loudala, ale stejně tomu neunikla. Tyler na ni čekal ve svém nablýskaném černém Mercedesu před školou.

"Konečně jsi tady!" zvolal nadšeně, vyskočil z auta a otevřel dveře na straně spolujezdce. "Prosím, slečno." Usmála se na něj, ale nepoděkovala. Nastoupila, zapnula si pás a čekala. On se mezitím usadil na místo řidiče, nasadil si pilotky a nastartoval - nepřipoutal se. Ali koutkem oka sledovala, jak se ručička na jeho tachometru přibližuje ke stovce.

"Myslíš, že by ses mohl alespoň připnout? Vážně se bojím, nejen o sebe, když jedeš tak rychle." Tyler se usmál, pustil volant a začal zápasit s pásem. "Zbláznil ses?" zaječela vysokým hlasem a jednou rukou volant chytila.

"Děkuju, Lissi," usmál se Tyler. Lissi... Tak mi říká jenom babička, pomyslela si. Zapnul si pás a chytil se znovu volantu, během čehož se jí omylem dotkl. Ona ucukla.

Brzy spatřila obrovskou vilu oplocenou nízkým zeleným plotem s anglickým trávníkem za ním a obrovským bazénem ve tvaru kytary. Tyler zabrzdil před brankou a vyskočil ven. Otevřel Alison dveře a nechal ji vystoupit.

"Páni," řekla. Provedl ji domem. V každé místnosti se zastavila a  obdivovala její prostost a jednoduchost. Dům byl sice moderně zařízený, ale nebyl nijak přeplácaný či přeplněný zbytečnostmi, jak to viděla u některých bohatých lidí. Názor změnila, když ji zavedl do svého pokoje.

Jeho pokoj byl přesným opakem zbytku domu. Měl obrovskou širokou postel se spoustou polštářů, naproti ní velkou plazmovou televizi připevněnou na stěně a herní konzoli se spoustou her. U okna se mu na stole válel notebook s druhým monitorem, tablet, repráky a kdovíco ještě. Po stěnách měl vylepené různé plakáty. U svého pracovního stolu měl dvě židle a nějaké jídlo a pití. Měl tam sešit i učebnici z matiky. Alison si toho všimla.

"Ty jsi věděl, že budu souhlasit!"

"Každá souhlasí," zasmál se svému vtípku a odsunul jednu židli, aby se na ni mohla posadit. Ona si schválně sedla na tu druhou. Všimla si velké krabice, která se otevřená válela pod postelí.  Kolem ní byla rozházená část jejího obsahu.

"Začínám chápat, proč máš tak velkou postel," podotkla. On se zasmál, vytáhl krabici, posbíral zbytek kondomů ze země, vložil je do krabice a zavřel ji. Následně ji položil zpátky pod postel a uchechtl se.

"Žádná mi neodolá. A v případě... případech nouze, které jsou dost často, se mi ta krabice hodí," poznamenal.

"Začínáš mi být odporný, Tylere," řekla mu, "začneme radši s matematikou."

"Jen Ty. Jsem prostě Ty," usmál se na ni a sedl si k ní.

****

"...no, ale proč je tam ta odmocnina?" zeptal se znovu.

"Tak po desáté, Tyi. Protože je to vzoreček. Absolutní hodnota komplexního čísla zed se rovná odmocnině á na druhou plus bé na druhou."

Tyler se koukal na příklad a náhle vypadal, že mu v té hlavě bliklo. Hravě dopočítal zbytek příkladu a pochlubil se výsledkem Alison. Ta vypadala dost překvapeně.

"Zdá se, že ti to jde lépe než před pěti minutami," podezřívavě se na něj koukla.

Uvědomil si, co provedl. Pokud chtěl, aby ho doučovala, měl hloupého předstírat trochu lépe. "Promiň, Lis. Chtěl jsem tě jenom víc poznat, ale bylo mi před tebou trapně," zatvářil se provinile.

"Nemusíš se tvářit hloupě, aby ses se mnou mohl bavit. Jsi Tyler Sparks, nejoblíbenější čtvrťák, což znamená i nejoblíbenější kluk na škole, chodil jsi snad se všemi holkami na škole, a bojíš se mě jen tak oslovit? A proč vlastně? Nejsem nijak zajímavá, jsem jen podprůměrná šprtka," řekla a sklopila pohled.

Ano, a spal jsem s každou z nich. Kromě jediné... "Nejsi podprůměrná. Jsi výjimečná. Pod těmi brýlemi a pletenými copy se nachází opravdový poklad." Ble, z tohohle mi bude brzy špatně. Nikdy jsem nemusel holku nabalovat, vždycky přišly samy od sebe, pomyslel si. Nahodil úsměv a sundal jí brýle. Zavřel oči a pomalu se k ní přibližoval.

"Co to děláš?!" přerušila ho Alison.

"Pokouším se tě políbit. Promiň, ty asi nechceš," sklopil hlavu. Věděl, že to zafunguje.

"Tyi, ty víš, že chci. Já jen... ještě jsem se nikdy nelíbala."

Tyler ji jemně chytil za hlavu a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji na rty a ona mu polibek oplatila.