Šprtka

Představení pokračuje!

"Koukej, Ali!" přiběhl k dívčině lavici Ty a mával papírem. "Koukej, co jsem dostal z testuuu," řekl udýchaně a podal jí písemku.

Usmála se na něj. "Cé minus? To se máš čím chlubit," zakřenila se a začala si chystat věci na další hodinu. 

"To díky tobě ale. Kdybys mě tu anglinu nedoučovala, mám efko."

"To snad ne. Ale ještě to pořádně neumíš, měl by ses to doučit."

"Pomůžeš mi?" zeptal se. Chtěl pokračovat v té sázce a nic mu v tom nemělo zabránit. 

"Klidně," usmála se znovu.

"Fajn. U mě nebo u tebe?" V tu chvíli pocítil, že zaváhala, a proto ho její odpověď překvapila.

"Můžeme i u mě." 

***

Tylerova nebezpečná jízda ji nijak nepřekvapila, ale měla strach. "Chytla tě křeč, nebo proč jedeš tak rychle? Tady doleva," pověděla.

Chlapec poslušně snížil rychlost a zahnul. Dostali se tak na dlouhou alej, na jejímž konci se nacházelo pár obrovských vil s velkými zahradami, různě tvarovanými bazény a také se služebnictvem.

"Tady bydlíš?" řekl dost překvapeně, když dojeli před ten největší dům, velikostně rozlehlý snad na kilometry.

"Jo.." zašeptala nervózně. 

"Děláš si srandu? Vždyť ty na to vůbec nevypadáš."

"Jak mám vypadat, když žiju tady? Pojď dál. A sundej si boty, nebo tě paní Pesravska zastřelí." Alison si sundala boty a kabát, vklouzla do papučí a pozvala ho dál. Provedla ho domem. 

"Já myslel, že budeš mít značkové oblečení a tak."

"Prosím tě. Dost, že je značka mamka."

"Ti Picassové jsou praví?" zeptal se Ty sarkasticky.

"Do jednoho," usmála se. 

"Počkej, kdo je tvoje mamka?"

"Znáš značku ISweet?"

"Jo," potvrdil, "a to ani nemusím být holka, je to v telce pořád."

"Tak já jsem dědička firmy, dcera Ileene Sweet."

Tyler na ni překvapeně pohlédl. Alison rozhodně nevypadala jako dcera módní ikony. Dnes měla na sobě světle zelenou kostkovanou košili, tenhle týden si ji oblékla dvakrát. Její ostatní oblečení vypadalo jako ze sekáče, boty měla sešmajdané a nosila pořád jedny a ty samé. "A proč vlastně nenosíš nějaké lepší oblečení?"

"Protože o to nestojím. Jen co holky uvidí značku mojí mámy, vrhnou se na mě a budou škemrat, aby se mohly stát modelkami pro společnost. Nemám zájem o falešná přátelství, radši budu bez kamarádek," prohlásila sebevědomě.

"Páni, to bych do tebe neřekl. Každá by dala nevím co, aby měla to, co máš ty."

"Možná už ti došlo, že nejsem jako každá holka. A jen tak mimochodem, přestaň mě řešit, jdeme na to tvé doučování."

***

Když se další den potkali ve škole, Ty jí s radostí ukázal další test. "Bé plus! Jsem dobrý! Díky, Lissi!" vzal ji do náručí, zvedl a roztočil, až zaječela.

"Co to vyvádíš?! Polož mě!"

"Proč? Jsem děsně rád, že mě doučuješ," nahne se k ní.

"Tady ne, Tyi, někdo nás uvidí...," poodstrčila ho. 

"A kdy tě budu smět políbit?"

"Moc na mě spěcháš," šeptla dívka.

On se na ni podíval. "Scházíme se už dva týdny. Já jsem se vyjádřil, už jsme se přece i políbili."

"Nemůžeš na mě tak spěchat."

"Fajn. Budeš mě ještě doučovat? Potřebuju nějaké to áčko."

Přikývla. Začínala tomu klukovi přicházet na chuť, ale bála se. Měla strach, že bude jen jednou z mnoha. Nebylo tajemstvím, že si to rozdal už s téměř každou holkou ve škole.