Šprtka

Náhodné setkání

„A jaké to bylo?" smál se Ed Alisonině naivitě.

„Uslintané," řekl Tyler taky se smíchem, „ta holka se fakt nikdy s nikým nelíbala." Kluci seděli na lavičce v parku krátce poté, co Lis opustila Tyův dům.

„Přeskočila dva ročníky, vzpomínáš? Je to takové dítě, vždyť je jí sotva patnáct," připomene mu. Nebylo se čemu divit, Alison Sweet byla dozajista nejchytřejší dívka na škole – nejmladší maturantka v historii naší střední školy. Dostala se do čtvrťáku dřív, než objevila, že existuje druhák.

„Šestnáct," opravil ho. "Jo, učit se umí, to se jí musí nechat, ale že by byla nějak zvlášť inteligentní, to říct nemůžu. Vždyť ve společnosti... no... kohokoli je úplně marná. Pořád jsem ji pobízel, aby se mnou alespoň trochu mluvila. A kdybys viděl, jaké blbosti jsem mlel, abych ji trochu uvolnil, fuj. Je mi špatně," řekl znechuceně Ty.

Kluci se rozhodli, že si zajdou na zmrzku, a v tu chvíli ji uviděli. Stála u stánku, u jedné nohy se jí motal velký černý pes a u druhé hopsala malá hnědovlasá holčička s brejličkami na nose, zhruba pětiletá. „Asi její ségra," šeptnul Ed Tyovi. Ten ho ale neposlouchal, pozoroval Ali. Dneska byla sladěná do modré – měla tmavě modré džíny, světlou košili a modré obroučky u brýlí.

Přišli ke stánku a brzy zaslechli, jak vlídně dívka se svou sestrou mluví. Obě si koupily zmrzlinu a sedly si ke stolečku hned vedle. Ty zpozoroval, jak dospěle se na svůj věk Alison chová. Vzpomněl si, co v jejím věku vyváděl on. Pravdou je, že se od té doby moc nezměnil.

Zamávala mu, což ho překvapilo. Eda dokonce ještě víc. Ty byl sice jeho nejlepší kamarád, ale myslel si, že si vymýšlí. Oba dva jí zamávali, koupili si zmrzlinu a namířili si to k ní.

„Ahoj, Alison," pozdravil ji Ed. Tohle překvapilo pro změnu ji.

„Ahoj, Lis," usmál se Ty. Alison se na něj usmála a krmila sestřičku zmrzlinou. „Koukám, že jenom jsi pomohla mně, už pomáháš dalším," oba kluci se rozesmáli, jí také trochu cukaly koutky.

„Mám svou malou sestřičku moc ráda. A navíc nemám důvod sedět doma, když je venku tak hezky," prohlásila. Vůbec nezněla jako ve škole. Byla jiná, jako by vůbec nebyla plachá, jako by konečně byla sama sebou. Vypadala sebevědomě, a kdyby neměla ty copy a brýle, jeden by si myslel, že tahle dívka je Aliino dvojče.

„Jo, Ali, máš, prosím, zítra čas?" zeptal se Ty, když se Lis, sestra a pes zvedli k odchodu. „Potřeboval bych doučování angličtiny." Významně na ni mrknul s nadějí, že to pochopí. Ona se jen usmála.

„Tak ve dvě," prohlásila a zmizela.