Popular [Calum Hood texting CZ]

EPILOG

Dnes dáme výjimečně informace na začátek, protože chci, aby konec dozněl a možná ve vás něco zanechal, ať už radost, smutek... Nechci nic prozrazovat :)
Tenhle konec není ten, který jsem plánovala, mám napsaný ještě jeden, který je absolutním opakem tohohle... Ale kdyby byl zájem, jsem ochotná ho přidat jako Alternativní konec, každý si můžete vzít, jaký chcete...
 Na mém profilu se už nachází úvod a první kapitola k novému příběhu, pokud jste to ještě nečetli a možná chcete :)
A ještě jedna věc a pak už vás nechám si to vychutnat... Příběh se odehrával daleko déle než jak dlouho jsem ho psala, dejme tomu že to bylo v rozmezí tří až čtyř měsíců :) 

„Ahoj, Cale," usmála jsem se. Stál tam, jen v pyžamových teplákách a díval se na mě.

„Ahoj, Mag," úsměv mi oplatil, když si mě stáhnul do náruče a věnoval mi objetí.

„Doufám, že ti není zima," zasmála jsem se jemně do jeho hrudi, kde jsem měla položenou hlavu.

„Teď je mi skvěle," odpověděl a jedinou mou reakcí bylo protočení očí s úsměvem na tváři. Odtáhl se a chytnul mě za ruku. Vedl mě za barák, na zahradu, kde jsme si sedli na lavičku.

„Jen pro případ, že by se někdo z rodičů rozhodl jít na půlnoční procházku," vysvětlil.

Po chvíli mi ta vzdálenost mezi námi a jen spojené dlaně začali vadit, tak jsem si mu vylezla na klín a sedla si tam, čelem k němu.

„Nemůžeš se mě nabažit, co?" V očích měl jiskřičky pobavení a na tváři obrovský úsměv.

„Dělám to jen kvůli tomu, že máš narozeniny. Nebude se to opakovat," pokrčila jsem ledabyle rameny. Ruce jsem měla položené kolem jeho krku a prsty jsem si hrála s jeho vlasy, které byly možná trochu delší, než by měly být. Ale mně se to líbilo.

Přitáhl si mě k sobě blíž a spojil naše rty. Usmívala jsem se, ruce jsem přesunula z jeho vlasů na hruď, po které jsem mu přecházela nehty. Odtáhl se ode mě, se spokojeným úsměvem na tváři.

„Něco mi říká, že tohle budou nejlepší narozeniny," řekl a já si položila hlavu na jeho hruď.

„A to ani nevíš, co tě čeká," šeptnu do jeho kůže.

„A nemůže se dočkat," Slyším úsměv v jeho hlase, který musí prozařovat noc.

„Vlastně tu mám jeden dárek pro tebe už teď," zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla dívat do očí. „Ale ještě není správný čas," dodala jsem.

„A kdy bude?" Byla na něm vidět nedočkavost.

„Nech se překvapit," přesunula jsem rty do koutku jeho úst, který se hned posunuli, v důsledku jeho úsměvu.

„Pokud budeš dělat celou dobu tohle, myslím, že to čekání přežiju,"

„Tak to abych se snažila," zasmála jsem se. Přesunula jsem rty mezi jeho oči, pak zase do koutku úst a nakonec na ucho, hrála jsem si s ním, klouzala po jeho obličeji rty, jako bych v životě nemusela dělat už nic jiného.

„Připraven na dárek?" Zeptala jsem se šeptem, když jsem znovu rty byla u kořene jeho nosu.

„Hmm," Zašeptal, zřejmě si užívajíc moje putování.

Udělala jsem to stejný, od kořene nosu se přesunula na rty a nakonec k uchu, kde jsem se tentokrát zastavila.

„Miluju tě," zašeptala jsem tak tiše, že to mohlo být sotva slyšitelný. Za to já jsem slyšela jeho nádech. Pomalu, s poloúsměvem jsem se odtáhla od jeho ucha a zadívala se do jeho očí, které byli rozšířené překvapením.

„Zopakuj to," šeptl polohlasně. A tak jsme to zopakovala, opakovala jsem to tak často, dokud se na jeho tváři neobjevil úsměv a nerozšířil se tak, že mu půlil obličej.

„Taky tě miluju, Mag," zašeptal a strhnul si mě k sobě, aby mohl spoutat mé rty jeho a nenechat je ještě několik následujících minut jít.