1.Kapitola - Francouzštinář

738 39 4
                                    

Bleh. Škola. Dneska. Kamarádi. První den. Nová škola. Střední.

Těmito slovy bych dokázala popsat dnešek. Jmenuji se Anita, je mi 16 a pocházím z Wellingtonu, z Nového Zealandu, ale když mi byly čtyři, tak se celá naše rodina přestěhovala z mini bytu ve Wellingtonu do obrovského, někdy až děsivého domu na Floridu do Sarasoty, to je město. Město, ve kterém je vedro, až zabijácké. V našem děsivém domě žiju s mamkou, taťkou, babičkou a sestrou Annie.

Dneska sem jdu poprvé na střední, naštěstí se na tu stejnou dostala i má nejlepší kamarádka Samantha a jsme spolu dokonce i ve třídě, takže se mi nehorázně poštěstilo. U mého domu se zastavil žlutý autobus, ve kterém zatím skoro nikdo nebyl, bydlela jsem totiž na kraji města, jediný kdo tam seděl byla nějaká partička holek s potetovanými pažemi.

Ahoj, já jsem Dulce (čti Dulsej) a po zbytek tvého příšerného středoškolského života tě budu vozit každé ráno do školy, nastupuj." Toto přivítání mě vyděsilo.

Sedla jsem si hned za řidičku, abych mohla u školy co nejdříve vystoupit. Cestou jsme nabrali ještě pár lidí, protože škola byla v centru a tam bydleli hodně žáků, tak nás autobusem jezdilo jenom pár.

Vystoupila jsem před školou a zděsila se, v dubnu při zkouškách mi připadala menší. Z dálky se na mě vyřítila Samantha. „Sam! Díkybože! Už jsem se začínala bát, že tě nenajdu!" Skočila jsem jí po krku.

Ty máš co říkat, s kým bych seděla?!" Rozřehtaly jsme se a následovaly nějakou čtveřici, která  byla ve stejném ročníku jako my do naší třídy.

Všichni jsme si sedli, Samantha vedle mě. Najednou za ní ale přišla nějaká holka. „Sam? Jsi to ty?" Prohlížela si ji holka.

Barbaro! Co tady děláš holka? Už jsem tě tři roky neviděla, od rozpuštění klubu milovníků koní! Myslela jsem, že jsi letěla do konce základky za prarodiči do Lucemburska!" Obě dvě vstaly a objaly se.

Jasný, že letěla! Vždyť základka už skončila, to si děláš srandu? Zrovna my dvě spolu ve třídě?" Dívaly se na sebe tak, jako já se dívám já pizzu.

Nechceš si se mnou sednout? Mám ti toho tolik co říct!" Pobídla ji kamarádka.

V tu chvíli jsem se zděsila, s kým budu jako sedět já?! Anito, prosím, bylo by to jen na pár dní, než si dostatečně o všem popovídáme." Podívala se na mě psíma očima.

Jasně, běž." Udělala jsem falešný úsměv a Samantha i s Barbarou odešly k lavicím dozadu. Ke mě si sedla jedna holka, která byla hrozně hezká a byla celá v růžovém, jmenovala se Karen.

Hodina začala:
Ahoj třído." Vešel nový učitel do třídy. „Jmenuji se Tom, Tom Ridley a, jak jste si asi všimli, tak vás tento rok budu učit francouzštinu."

Mohla jsem na něm oči nechat, byl dokonalý, havraní vlasy po ramena a velké černé oči, modrá knoflíčková košile a úzké černé kalhoty.

On. Je. Sexy." Zašeptala mi Karen, moje spolusedící do ucha. „No to teda." Pošeptala jsem jí já, obě jsme se zasmály.

„Učil se tu už někdo francouzsky?" Zeptal se učitel. Jako jediná jsem zvedla ruku. „Á! Skvěle!" Přišel ke mě, já ucítila jeho vůni.

Bonjour mademoiselle!" /Dobrý den, slečno!/ Začal konverzaci. „Bonjour, je ma'pelle Anita, a toi?" /Dobrý den, jmenuji se Anita, a vy?/ Řekla jsem flirtovněji, než jsem chtěla.

Hmm, tak slečna, tedy Anita, umí, skvěle!" Věnoval mi úsměv, který by dokázal rozzářit žárovky na celé škole.

TO BE CONTINUED...

Hot for Teacher (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat