Hot for Teacher (CZ)

3.Kapitola - To se nesmí...

„Kde to jsem?" Rozhlédla jsem se po místnosti. Jeho ruka se odsunula z mé hlavy. V šoku jsem se posadila a v hlavě ucítila přetlak, tím pádem se mi hlava začala motat.

„Whoa, whoa! Klid!" Chtěla jsem si stoupnout, ale on mě chytil za levou dlaň a naznačil tak, abych to nedělala.

„Jsi ve škole, v kabinetu jazykářů, dali mi tě na starost, dokud si pro tebe nepřijedou rodiče a doporučoval bych ti ležet, má drahá." Zatlačil mi na rameno, abych si lehla. Cítila jsem se divně. Jeho modré oči nad mou hlavou zářily a já se nechala unést.

Já jsem se na něj pousmála a on mi úsměv oplatil. Chtěla jsem se na ten krásný úsměv pořád dívat. „Doufám, že si pro mě dlouho nikdo nepřijede, na ten úsměv bych se mohla dívat celé hodiny..." Tak počkat, já to vážně řekla nahlas?!!

„He, to je milé, taky trochu divné, ale milé." Začervenala jsem se.

„Ty jsi Anita, že?" Začal si dělat kávu, jeho sametový hlas ke mě promlouval.

„Ano, to se divím, že si mé jméno pamatujete, máte tolik nových žáků." Držela jsem si led na čele.

„Já si vždy pamatuji ty speciální..." Já jsem zůstala ležet bledá jako stěna, tak speciální.

„A kolik máte těch...speciálních?" Doufala jsem, že budu jediná.

„Tak třeba ty, Victoria z 1.G, Anna-Marie z tvé třídy, Michelle z posledního ročníku, Christa a Krista z předposledního ročníku a ještě někdo by se určitě našel." Usmál se. Aha, takže ve mě asi žádné extra zalíbení neshledává.

Najednou s rozletěly dveře do místnosti a ve dveřích stála Samantha s Karen. „Anito, máme povolení tu být s tebou, máme teď volnou hodinu a budeme tu místo oběda, aby ses necítila sama." Vychrlila ze sebe Sam.

„Jé, pane učitel!" Zaječela Karen. Sam i Karen se začaly červenat.

„Dobré odpoledne, dámy, jdu si zatím odskočit, když mi ji tu nachvíli, tedy, když ji tu nachvíli pohlídáte." A vypařil se.

Po jeho odchodu:
„On řekl, ať tě jemu pohlídáme, určitě se mu líbíš!" Vykřikla Karen.
Byla to fajn představa, ale...

„Karen, není hloupý, kdybych se mu líbila, tak si to stejně musí nechat pro sebe, kdyby se nějak, ehm, třeba zvláštně choval, tak může jít do vězení." Nad touhle situací jsem se zamyslela, jak by to asi slušelo těm očím v oranžové kombinéze.

„Bože, byli byste tak skvělý pár!" Samantha mě začínala děsit, byli bychom spíše divný pár.

Zamotala se mi hlava:
„Lásko, probuď se, nějak jsi se mi zasnila!" Probudili jsem se v kabinetu. Na tom stejném gauči, na kterém jsem se probudila před chvílí. Holky nikde, jenom pan Ridley.

Pan Ridley se ke mě přiblížil a políbil mé rty. Chtěla jsem protestovat, protože by mohl jít do vězení, ale pak mi to došlo, tohle je sen, je to tranz, omdlela jsem a můžu si dělat co chci.

Přistoupila jsem tedy na jeho líbací hru. Když jsme hru hráli asi tři minuty, tak se kolem mě krajina začínala vypařovat, i s panem Ridleym, kabinetem a mnou.

Probudila jsem se v nemocnici, vedle sebe jsem měla přístroj s nějakou kapalinou, do žíly mi vedla kapačka. Vedle mě seděli mí rodiče, pan Ridley a Sam s Karen.

TO BE CONTINUED...