Jsem doma... (Pozastaveno)

1

Tak fajn, tady je první kapitola, kterou jsem konečně upravila. :D Nevím, jak dlouho budete čekat na další kapitolu, ale pokusím se ji napsat do příštího týdne. Nic neslibuju! V médiích máte úžasnou písničku, kterou si od středy večer pouštim pořád dokola :D

************************************************************************************

Zastavila jsem u jednoho z rodinných domů, u kterého stálo šerifské auto. Vystoupila jsem ze svého Mercedesu, popadla obálku, narychlo zamkla auto a vydala se vstříc svému osudu.

Jmenuju se Elizabeth. Elizabeth Lynchstylesová. Je mi devatenáct a nedávno jsem dostudovala rok kurzů. Moje máma mi nedávno zemřela a já se stěhuju z Los Angeles do Beacon Hills za mým otcem a nevlastním bratrem. Zítra nastupuju jako učitelka anglického jazyka a jako výchovná poradkyně na místní střední škole.

Chtěla jsem zaklepat na dveře, ale ty se otevřely a stál v nich kluk asi v mém věku.

„Ahoj." Usmála jsem se na něj. „Ty musíš být Stiles."

Překvapeně zamrkal. „Jo. Jo, jsem. Kdo jsi ty?"

„To bych ráda probrala s tvým tátou."

Stiles ustoupil ze dveří. „Pojď dál. Táta je v kuchyni."

„Díky." Vešla jsem do domu a po levici uviděla tátu, který byl oblečený do uniformy. Usmála jsem se na něj a mávla na něj. „Zdravím. Jmenuju se Elizabeth Lynchstylesová. Přijela jsem z LA. Já, um..." nervózně jsem mu podala obálku a on mi pokynul, abych se posadila. Posadila jsem se a Stiles si stoupl za tátu, aby mu mohl koukat přes rameno.

„Takže," začal Stiles a sprásknul ruce. „ty jsi moje sestra."

Pousmála jsem se na něj. „Nevlastní, ale ano. Jsem tvoje sestra," táta odhodil složku na stůl a protřel si obličej. „Nechala jsem si to po mámině smrti zjistit, protože mi nikdy nic o její minulosti neřekla. Vlastně mi ani neřekla, jestli nějaké žijící příbuzné vůbec mám. Musela jsem najmout US Marshala," uchechtla jsem se. „Jsem ráda, že tu byla," podívala jsem se na Stilese a pousmála se. „Prý vám hodně pomohla."

Stiles zpozorněl. „To musí bejt ta holka, co nám pomohla najít Isaaca."

Povytáhla jsem obočí. „Neměl bys bejt na cestě do školy?"

Táta se na Stilese otočil. „Ano. Neměl bys být na cestě do školy?"

„Ale tati..."

„Až ti dnes skončí škola, tak se mě můžeš zeptat na cokoliv, co budeš chtít. Teď už jeď do školy." Přerušila jsem ho.

Stiles rozhodil rukama, otočil se a práskl za sebou dveřma.

„Stiles je asi hodně zvědavej, že?" podotkla jsem.

„To ani nemáš ponětí," zvedl se, zašmátral nad kuchyňskou linkou a podal mi klíč. „Tady je klíč od domu. Tvůj pokoj bude nad schody první vpravo, vedle Stilese. Chovej se tu jako doma."

Usmála jsem se na něj. „Děkuju."

Hned co táta odešel, jsem si nanosila věci do pokoje a pak je vybalila. Jsem ráda, že mám auto s velkým kufrem, tak mám všechno vybalené. Malířské náčiní jsem umístila do rohu a svoji tabuli k oknu. Pak jsem doladila pár posledních detailů, popadla klíče a šla si pro svoji motorku, kterou mi tu Braeden schovala. Nasedla jsem na ni a rozjela se do školy. Svojí rychlostí jsem tam byla rychle. A tak jsem zaparkovala kousek od skupinky tří kluků.