„Amando! Vstávej, jinak nestihneš vlak!"
Promnula jsem si oči a neochotně vstala z postele. Další školní rok v Bradavicích. Už se těším na Sam, neviděla jsem jí celé prázdniny. Sice jsme si posílaly dopisy, ale to není ono. Rychle jsem si sbalila věci do kufru a spěchala jsem po schodech dolů. Rodiče už netrpělivě čekali v předsíni. Na nádraží King's Cross jsem mezi davem mudlů rozeznávala i šály v barvách kolejí a když jsem se konečně protlačila mezi nástupiště 9 a 10 zahlédla jsem jak na mě zběsile mává tmavovlasý, brýlatý kluk s Nebelvírskou šálou. „Ahoj Harry!" pustila jsem vozík a objala ho. „Ahoj. Neviděla jsi Rona?"
„Ne. Myslela jsem, že jsi byl na prázdninách u Weaslyových."
„No, jen první měsíc." nuceně se usmál a podíval se za rameno. Za sloupem se vynořila rodinka Weasleyových a v čele šli Bradavičtí vtipálci Fred a George. Zasmáli se a jednohlasně pozdravili Harryho. Protočila jsem očima a chystala se proběhnout zdí na nástupiště 9¾. Chytla jsem madlo vozíku a s nádechem jsem se rozběhla proti zdi. Prudce jsem se zastavila, když okolo mě prosvištěla Weasleyovic dvojčata. „Sakra!" zaklela jsem. Nalevo ode mě jsem zaslechla posměšný chichot. „Hah, něco vtipného Malfoyi?"
„Jistě že ne, jen pokračuj." trapně se pousmál a cukající koutky prozradily následující výbuch smíchu. Zasoustředila jsem se opět na kamennou zeď naproti mně a s hlubokým nádechem jsem ji proběhla. Na druhé straně zdi už si dvojčata zkoušela kouzelné formule a předváděli se před nějakou partou holek z Havraspáru. Červené jiskřičky létaly po celém nástupišti a mladí prváčci nadšeně zírali na vše okolo. Pousmála jsem se a vzpomněla jsem si na svůj první den v Bradavicích. Když mě moudrý klobouk poslal do Nebelvírské koleje a já se u dlouhého stolu posadila naproti dvoum okouzlujícím zrzkům. „Amando!" probrala mě Sam z mého snění. Vrhla se mi kolem krku a pevně mě stiskla. „Chyběla jsi mi!" zamumlala mi do vlasů. Odtáhla jsem se „Ty mně taky."
Táhla mě chodbičkou vlaku do předposledního kupé. Na konci chodby stál George a povídal si se Cedrikem. Sam se k němu rozběhla a přivítala ho dlouhým polibkem. George jen protočil oči a zadíval se do země, což mě donutilo se pousmát. Nejspíš si mě všiml, protože když jsem se na něj podívala koutek jeho úst byl zvednutý. „Pojď." zatáhla mě Sam do kupé. Prudce jsem se posadila na sedadlo hned vedle Hermiony, která jako vždy svírala v ruce tlustou bichly bůchví o čem. Cvrnkla jsem jí do nosu abych jí probrala. „Amando! Proč jsi mi neposlala dopis?"
„Nechtěla jsem tě otravovat."
„Mě neotravuješ nikdy." odvětila a objala mě.
Zamžourala zpět mezi řádky své knihy a dále se se mnou nebavila. Sundala jsem si boty a dívajíc se skrz okno jsem se sesunula do sedadla a zabořila jsem bradu mezi kolena. Zaslechla jsem pískání a podivné zasyčení. Vlak se rozjel.
