V zajetí |DOKONČENO|

V zajetí 3#

...do místnosti vkročil nějaký kluk, byl mladší než ten předtím. Podívla se na mě "jo, ty máš štěstí holka" řekl s úsměvem. "Ani bych neřekla" tohle byla jediná věta na kterou jsem se zmohla. Začal se smát, čemu se to sakra směje?!? "Já myslím že jo, protože ten chlápek tě chtěl zabít, odkoupil jsem tě od něho a teď si s tebou můžu dělat co chci, ale když budeš hodná budu hodný i já" řekl to tak klidně a s úsměvem na rtech. Přikývla jsem...radši. Nevím jestli je pravda to co říkal, ale mám docela strach, sice menší než předtím, ale i tak. "Kde to vlastně jsme?" Musela jsem se zeptat. "Tohle je můj domov, nelíbí?" nevěděla jsem co mám říct, bála jsem se říct cokoliv. "Ne, je to tu..útulné" podíval se na mě jako na blázna "nelži mi sakra! Je to tu hrozné, ale nikde jinde bydlet nemůžu, takže buď ráda, že máš pod sebou měkkou pohovku a že ještě žiješ! Nemusel jsem tě zachraňovat kotě" provinile jsem se na něj podívala a omluvila se. Hodil po mě nějaký oblečení a znovu jsem si uvědomila, že na sobě nic nemám, oblékla jsem se a podívala jsem se na něho, on jen nahodil ten jeho sexy úsměv a pokynul rukou aď du za ním...