V zajetí |DOKONČENO|

v zajetí 15#

... vydala jsem se ven z pokoje a první místnost, která mě napadla byla knihovna. Vešla jsem potichu do místnosti a rozhlédla jsem se jestli tam nikdo není. Byly tam jen plno regálú s knihama. Začala jsem procházet mezi něma, ale nic z čeho bych se mohla dovolat policii tu nebylo. Rychle jsem opustila místnost a namířila jsem si do kuchyně. Při pohledu na telefon přidělaný na zdi jsem se ani nerozhlédla a doslova jsem se rozeběhla k němu. Když jsem vzala do ruky sluchátko a už se připravovala namačkat číslo někdo mě chytil za rameno. Sakra... rychle se mnou cuknul a sluchátko mi vyletělo z ruky. "Co tu jako děláš?" Zeptal se naštvaně Dylan "no.. já... no..." zakoktala jsem se "no, TY se tady snažíš někomu dovolat!! Jak ti pak mám věřit ty kecy, že nikomu nic neřekneš, když tě zavezu domů!" Začal nekontrolovatelně řvát. Nic jsem neřekla, byla jsem strašně vyděšená a bála jsem se, že tohle je prostě konec... škubnul se mnou a povalil mě na zem "myslela sis, že tohle ti projde?" Zeptal se naštvaně, neodpověděla jsem. "Nebo co sis myslela??" Za ruku mě zvedl na nohy a táhl mě někam. Když jsem si uvědomila, že mě táhne do sklepa začala jsem se bránit "ne prosím!!" Začala jsem vzlykat a druhou rukou se pokoušela uvolnit jeho stisk. Zastavil se "buď půjdeš násilím nebo dobrovolně" usmál se, jakoby se nic nedělo. Přestala jsem vzdorovat a normálně jsem se postavila vedle něj. "Hodná" odvětil a zavedl mě po schodech dolů. V rohu stála stará postel a noční stolek. "Tady teď budeš. Jídlo ti sem budu nosit já. Vždyť víš, jak tě miluji" najednou úplně změnil hlas a snažil se být milý. Posadila jsem se na postel a rozhlídla jsem se kolem. Bylo tam jen staré zrcadlo a skříň. Vstala jsem, šla ke skříni a otevřela jsem ji. Bylo tam jen pár kabátů ja spousta pavučin. Odhrnula jsem dva kabáty od sebe, abych zjistila jestli ta není ještě něco... nebylo. Za chvíli jsem si všimla, že mi na ruce sedí pavouk. Vykřikla jsem a omylem praštila rukou o dveře skříně a pavouk spadl na zem a zalezl za skříň. Rychle jsem ji zavřela a utekla zpět na postel a schoulila se pod peřinu. "Co mám jako teď dělat?" Zeptala jsem se sama sebe. Začaly se mi zavírat oči a za chvíli jsem usnula. Probudila jsem se kolem deváté ráno. Vylezla jsem na postel a podívala jsem se do malého sklepního okénka, které vedlo na zahradu. Povzdechla jsem si a znovu se posadila na postel.
Za chvíli jsem uslyšela zaskřípání dveří...

♡♡♡
Do komentů tipujte jak to skončí! ❤
PsychoKaciik