Living corpse

IV

17.června
8:00
"Kolik je ?" zeptala se Ellen.
"8:00" odpověděl jsem.
"No super ! Jak to teď chceš jako stihnout ? Ráno, v nejhorší dopravní situaci se tam těžko dostaneš i pěšky, natož autem ! Měli jsme vyjet dřív, já to..."
"Ellen prosimtě přestaň histerčit, stihneme to úplně v klídku, stejně tam má pořád narváno a než přijdeme na řadu chvilku to potrvá."
"Jenže já ho minule poprosila aby nás v ten čas, kdy my tam jsme napsaný ( mlátí rukou do stehen ) vzal jako první a teď když tam nebudem včas bude si myslet že jsme úplný kreténi !"
Přestal jsem ji vnímat v polovině věty, protože nějaký idiot vjel do protisměru. Dupl jsem na brzdu, ale bylo příliš pozdě. Svět se zastavil, poslední Ellenina slova zanikla ve zvuku tříštícího se skla našich oken, jak se auto vzneslo a dopadlo na zem. Přímá čelní srážka nás vymrštila do vzduchu. Náraz nás všechny vymrštil dopředu, ale airbagy nás namáčkly zpátky. Ellen ječela. Snažil jsem se vzpamatovat, hlava mi třeštila, a když jsem se rozhlédl, lidi všude kolem proudili jako mravenci. Nastal zmatek, příšerný zmatek. Vylezl jsem z auta abych se podíval jak na tom idiot je. Když jsem doběhl k jeho autu a podíval se okýnkem, seděl, a koukal dopředu.
"Pane, jste v pořádku?" divně sebou cukal, lekl jsem se že má záchvat, nebo něco podobného. To by nám tak chybělo tahat se po soudech kvůli idiotovi, co si ráno nevzal prášky. Položil jsem mu ruku na krk, snažil se naměřit tep. Cukání okamžitě přestalo, "Pane?" a tělo přepadlo hlavou dopředu. Odkryl se mi pohled do prázdných šílených očí a na zbytek toho, co zbylo z idiota. Měl rozervaný hrudník, z břicha mu visela střeva ze kterých kapaly sračky. To stvoření vedle něj o něj v okamžiku ztratilo zájem a vrhlo se na mě. Byl to člověk. Nebo spíš někdo kdo býval člověk protože na světě není nikdo kdo by tohle udělal. Odskočil jsem od okénka a běžel k autu do kterého se dobývali další dva. Ellen seděla s Lili na zadních sedačkách a vytřeštěně je sledovala. Za mnou se objevili další dva. V panice, která začla převládat v mém mozku jsem vzal prkno a praštil je do hlavy. Sesunuli se k zemi jako hadroví panáčci. Obrátil jsem se k těm u auta. Co jsou proboha zač ? Co je to za lidi ? Jeden z nich se otočil a já si ho konečně mohl prohlídnout. Oči šílence, podlité krví a zapadlé hluboko do lebky, otrhané hadry, rozdrápané tělo. Zuby měl větší, beze rtů. Na konečcích prstů dlouhé ostré nehty. Pak vykročil. Šouravým pomalým krokem, oči upřené do mých. Jeho pohled mě paralyzoval. V těch očích se zrcadlila touha a hlad. Najednou se ve zlomku vteřiny vymrštil a stáhl mě dolů, snažil se mi dostat ke krku, rozervat mi břicho aby ukojil svůj hlad. Vykopl jsem a zasáhl ho do břicha. Vyvalila se z něj sražená černá krev, přímo na moje nohy. A já je necítil. Snažil jsem se to ze mě nějak dostat ale nešlo to. Zaschla a držela se nalepená. Studila jako led a pomalu se do mě zažírala. Ono se to dál natahovalo ve snaze mi rozsápat krk. Natáhl jsem se po prkně a praštil ho. Přestal. Pokusil jsem se zvednout ale nohy mě neposlouchaly. Krev se mi dál zažírala do masa, kostí a veškerá snaha to dostat pryč byla zbytečná. Svět začal černat a já si pozdě uvědomil, co to znamená. Obrátil jsem se k autu. Ellen s Lili u něj stály a sledovaly mě. Ellen brečela. Proč tam stojí ? Co tu ještě chtějí ? Proč neutekly ?
"Běžte." můj hlas nezněl stejně.
Ellen se obrátila s Lili v náručí a běžela pryč. Poslední pohled, poslední vzpomínka na její vzdalující se postavu,..... a pak svět zčernal.
----------------------------------------------
Slib je slib 😅 snad se vám líbí a dál mi přidávejte názory do komentů.
- RoseMary 💀🌹