Living corpse

II

17. června 2015
7:00
Ložnici zalévalo ranní světlo a odráželo se od žlutě vymalovaných stěn, které vytvářely v pokoji příjemnou atmosféru. Sledoval jsem tento výjev z postele, a vychutnával si příjemné ranní okamžiky, než zazvonil budík, který mě vrátil do reality. Vedle mne se prohnula matrace. "Lásko, típni to." , ozvala se Ellen. Ellen je moje manželka. Potkali jsme se téměř před 5 lety v obchodě kde histericky ječela na prodavače, který jí odmítl obsloužit poté, co mu vykydla zmrzlinu na pás. Nutno podotknout, že to Ellen neudělala schválně, prostě se uvolnilo víko a jak jí Ellen zvedala z košíku, vypadla na pás. Prodavač, kterému končí šichta za půl hodiny to neunesl a utrousil na její účet popravdě nevhodnou poznámku. A Ellen byla vždycky cholerik. Tehdy nám bylo sladkých 18 a poté co odkráčela jsem jí na rohu dostihl, představil se a pozval na kafe. Skončilo to pravidelnými schůzkami ve středu v 15:00 v Bethany's Caffe v Lincolnově ulici. Ona si dávala karamelové laté s chessecakem a já turka s applepieem. Dohromady jsem za nás pokaždé platil 5$ které jsem celý týden střádal ze svého mizerného platu jen aby nemusela platit ona i když mi to pokaždé nabízela. Po půl roce schůzek přišla první večeře a po půl roce večeří každou středu ve 20:00 v Sushi baru jsem ji pozval k sobě domů. Z první vášnivé noci se narodila Lili. Svatba byla o půl roku později a teď, když je Lili 5, čeká Ellen naše druhé dítě. Dnes jsme objednaní na 9:30 k doktoru u kterého se dozvíme jestli to bude Jolene, nebo Josh. "Do prdele tak típneš to ?" , ječela teď už Ellen. Natáhl jsem se a stlačil čudlík na budíku. Otravný zvuk rázem přestal a Ellen úlevně vydechla. "Víš, někdy mám pocit že jseš trochu mimo realitu, že mě nevnímáš a jsi někde ve svým světě." utrousila vztekle a posadila se na posteli. Její břicho nadzvedávalo přikrývku tak, jak by se v 8 měsíci těhotenství dalo předpokládat. Mnoho lidí říká, že ženy jsou při těhotenství jak chodící mrtvoly. Ellen je vyjímka. Její nádherné oříškové oči spolu s hnědými vlasy, růžovými rty a bílou pokožkou se nikdy nezměnily. Pravda, vlasy měla stažené do drdolu, oči věčně zapadlé pod kruhy a rozpraskané rty, ale nikdy se nezměnila. Byla nádherná i když byla vyčerpaná, její nálada byla jako proměnlivé počasí ale pořád to byla ta Ellen, do které jsem se zamiloval. "Slyšíš mě Dereku ?!",
"Promiň lásko, co jsi řekla ?", zle se na mě podívala a naštvaně mi zopakovala otázku.
"Že se tě ptám jestli nachystáš Lilinu do školky ?!" Kývl jsem na souhlas a políbil ji na tvář. Usmála se. "Miluju tě." zašeptal jsem jí do ucha.
"A já tebe." odpověděla mi.

----------------------------------------------
Další díl ☺️ snad se Vám bude líbit ☺️
- RoseMary 💀🌹